rafinovaně zmutovaný choroš. :)

Název „výběr z kompozičních a tonálních cvičení '09“ považuji za výborný. Když někdo něco umí, tak to nenazve „Nebeská symfonie zamrzlé migrény“ (i když vlastně proč ne), ale spíše obyčejným názvem, připomínajícím cosi jako inventární číslo na exponátu v muzeu všedních věcí. Takový přístup se mi líbí.

Petře, asi máš pravdu - nikdo z nás neustoupil ani o píď. :))

Petře, teď jsem si vzpomněl, že na téma rámečků jsme před časem diskutovali také u těchto fotografií (u jejich původní prezentace). Ani nevím, jak ta tehdejší debata skončila. Pokud vůbec skončila. Anebo to pletu?

Možná se tě zde ještě optám takto: viděl jsi papírové zvětšeniny těchto fotografií? A opravdu by se ti chtělo je strčit pod nůž, odříznout od nich jejich bílý okraj a oříznout je do tvaru přesného obdélníku?

Zprvu se mi zdála příliš "normální" a tentokrát dokonce i bez humoru. Ale potom se mi zalíbila. Je to dobře natlačené. A trojice nýtů u levého okraje to hezky vyvažuje.

Místo práce, kterou vůbec nestíhám, od časného rána intenzivně dumám, jestli zde mám zanechat komentář na téma designu muchomůrky. Ale asi nyní nebudu s muchomůrkami vtipkovat. Nedaří se mi vyvinout humorný vstup na téma problematiky inverzních muchomůrek, který by byl vtipný nejen pro mne (já se směji všemu), ale také pro ostatní.

Takže jen suše houknu, že je to kouzelný diptych, a že se mi velmi líbí.

Jsem rád, že ji zde ponecháš. V mezičase jsem si tuto podivnou sérii oblíbil tak nějak už téměř celkově. Nalézám zde spoustu bizarností. A bonusem je senzační karoserie:

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/2/323/amub.jpg

:)

T. Ř. :)))

Před několika měsíci jsem se v lifestylovém týdeníku Reflex dočetl to, co jsem dříve nevěděl (jako obvykle). Michal David je prý skvělý jazzový hráč na klávesové nástroje. Občas prý vystupuje v malých klubech jako host nějaké jazzové kapely. A údajně je to vynikající. Pro nepřipravené posluchače šokující. Údajně v kladném smyslu. Jako kdyby to byl úplně jiný člověk. V hudebním smyslu prý cosi jako Jekyll a Hyde. Michal David byl prý kdysi velký talent. Ale stal se obětí socialistického show businessu. Trvalo mne mnoho let, než jsem pochopil, že MD není pachatel, ale oběť. Ale jak souvisí tragédie MD s fotografickou sérií od Vojtěcha Veškrny? Tak to je mystérium.

Zaujalo mne zvolání "žádný spory".

A tak jsem se koukl do Wikipedie, co jsou to vlastně spory. A nalezl jsem například toto:

"...Za příznivých podmínek se mohou spory začít mitoticky dělit za vzniku gametofytu. Někdy je tento jedinec již dospělec, z něhož vznikají spory opět mitózou (mitospory, např. u mnoha hub). Například u kapradin však spory dávají vzniknout gametofytu, který nese gamety..."

Líbí se mi pozice PET lahve, určené k zalévání květin, která je umístěna na svém precizně definovaném místě pod stojanem s květináči, který byl původně pravděpodobně prolézačkou pro domácího kočičího mazlíčka.

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/2/323/ojoc.jpg

Zajímavé jsou zde i některé další rekvizity.

Působí to jako práce pro komerční použití, a tak to na nekomerčním fstopu působí možná trochu násilně. Ale to nevadí, alespoň je to zde pestřejší. Tomáš Řihošek mne přivezl k myšlence, že by z této fotografie mohl být dobrý divadelní plakát.

U zmínky o černobílých kresbách od Paula Klee nemám na mysli kulturu polotónů (tam prakticky žádné polotóny nejsou), ale spíš ten pocit, že něco, co na první pohled vypadá velmi jednoduše, jednoduché vůbec není. Že je za tím hodně práce a zároveň citu pro věc, který nelze naučit. Vývoj od složitého k jednoduchému. Kultivovaně jednoduchému. Slyším námitku mnoha lidí: „Takové čmáranice? Takové fleky? Něco takového dokážu také.“ Ale to se pletou. Většinou to nedokážou.

Tyto dvě fotografie jsou pro mne vizuální lahůdkou. Viděl jsem je nazvětšované na papíře. Jemná práce. Ušlechtilé zvětšeniny. Byl to estetický zážitek. V něčem tak trochu podobný pocit, jako když civím na černobílé kresby od Paula Klee, které mám velmi oblíbené.

Louka je u lesa, do kterého chodí málokdo. Leží mimo turistickou oblast. Nejbližší stavení je vzdáleno několik kilometrů. Vesnice ještě dál. V noci se nad loukou objevily neidentifikovatelné světelné objekty. Pohybovaly se rychle a za okmažik zmizely. Ráno jeden myslivec nalezl na této odlehlé louce záhadný symetrický objekt, pokrytý množstvím tajemných obrazců, které nedokázal rozluštit. Nabil pušku a pomalými kroky se začal přibližovat k neznámému objektu. Když se opatrně přiblížil téměř na dosah ruky, horní část objektu se začala pomalu otáčet a spolu s ní se dala do pohybu i podivná křesílka. Křesílka tak malá, že by se do nich vešli jenom trpaslíci. Anebo malé bytosti z vesmíru.

Koukl jsem se znova na ten původní odkazovaný pruh, a také mám pocit, že má větší šťávu. Ale nyní postnuté aktuální verze bez smetí jsou také hezké. Především jsem rád, že to Petr postnul do veřejného workshopu, včetně odkazu na pruh. A tak si každý může vybrat... :)

:)

pes3: a ještě jednou speciální díky Lukášovi za včerejší opravu mé hrubé technické chyby. Pomohlo mi to uvědomit si lépe některé optické jevy.

Petře, děkuji, že jsi vyslyšel vlčí prosbu a tyto fotky zveřejnil. Koukám, že jsi je ještě vyladil. Bezva! Tato série se mi velmi líbí. Atmosféra těch fotografií je vtahující. Civím s nadšením. A s poděšením pročítám textový doprovod. Až mne z toho trochu běhá mráz po zádech (navzdory australskému vedru... :)

pes: doporučuji k přečtení jednu hezky napsanou knihu o Austrálii (není to klasický cestopis, je to vtipná, nenásilně napsaná kniha se zajímavými postřehy), kterou už možná znáš, ale přesto se o ní zmíním: Bill Bryson – Hlavou dolů

O naklonění roviny papíru a zároveň naklonění roviny filmu ve zvětšováku jsem včera večer také dumal. Chtěl jsem se o tom zde dnes ráno zmínit. A předpokládal jsem, že Lukáš to rozcupuje a napíše, že to nemůže fungovat. Ale nevěděl jsem, proč by to nemohlo fungovat. Jsem teď překvapen, když zde nalézám potvrzení (a to i od Lukáše – pokud jsem to pochopil správně), že by to fungovat mohlo... :))

pes: Matěji, díky za informaci. :)
pes2: Martine, díky za informaci :)