Vyvrtat do dveří kukátkový otvor samostatně na míru pro každého člena domácnosti podle výšky jeho očí je bez pochyb dobrý nápad.

A teď mne napadlo další vylepšení: dveřní stereokukátko. Konstrukce dveřního stereokukátka sestává z páru identických kukátek umístěných horizontálně vedle sebe ve vzájemné vzdálenosti odpovídající rozteči očí pozorovatele, podobně jako u páru okulárů triedru či kukátka divadelního.

Cenově náročnější dveřní stereokukátka sofistikované konstrukce (opatřená samozřejmě kvalitními antireflexními vrstvami) umožní jemné doladění rozteče svých miniokulárů.

V ideálním případě bude mít ve své optimální výšce umístěno dveřní stereokukátko každý člen domácnosti. Například do dveří tříčlenné domácnosti budou nad sebou umístěna tři stereokukátka, čili celkem šest optických soustav - šest dveřních miniokulárů/miniobjektivů.

A potom je zde ještě další možnost vylepšení dveřního kukátka. Když návštěvník stiskne tlačítko vedle dveří, otevřou se miniaturní dvířka dveřního kukátka a v kukátku se objeví malinká kukačka, která začne kukat podobně jako v kukačkových hodinách.

Akustické dveřní kukátko, které kuká, je však hudbou budoucnosti.

spatřivše tohle se asi nepovedlo
jej ke klidu v duši asi nepřivedlo

výborné

spatřivše crap,
pop-corn nežral,
vyžhavil rap,
solidně se ožral

spatřivše umčo
vypoulil čumčo

˚͇˚

...s časovým odstupem v post-postmoderní době postupné (či spíše sestupné) degenerace fotografie (v obecném smyslu) čím dál více oceňuji například takovouto sérii. Vlastně vůbec nechápu, jak se ti během jízdy v mentálním oblaku kolektivního šílenství, ve kterém je svištící turista - jezdec rozptylován vším možným i nemožným a na focení příliš času není (a koncentrovat se na lov je téměř nemožné), mohlo podařit ulovit takové množství výborných fotek. Civím v téměř němém (trochu u toho chrochtám) úžasu a smýkám náhlavním radiopřijímačem!

žaluji žaluziím
příběh
o hořících
žaluziích

hezká noční můra s hřívou krále zvířat, který vidí oběd v prchajícím turistovi, jenž v běhu o život ztrácí fotoaparát...

hezká denní můra s čelenkou náčelníka, který vidí budoucnost...

hezká věc...

kde seš teď? supr!

Vzpomínky na budoucnost II

pes: zachycení rotoru ve vizuálně stejném náklonu jako u žerdi je opravdu expozicí v rozhodujícím oka-mžiku!

První je kouzelná. Škoda, že má ten rušivý náklon. Zdaleka ne vždy náklon ruší, ale konkrétně zde působí rušivě. Možná je to tím, že jde o náklon „depresivní, pesimistický, skeptický“ - při čtení zleva doprava se pocitově svažuje ze svahu směrem dolů.

A také je škoda, že jsou to tak mrňavé náhledy. To je taková nešťastná móda, vystavovat jen malé náhledy, na kterých není pořádně vidět, co na fotce je.

Druhá fotka je možná také hezká, ale vyžaduje jemnější provedení polotónů.

Třetí fotka má chybnou kompozici.

Fraňo, díky za velkorysé prozrazení vzniku záhadného jevu...

"... Je to poněkud záhadné, protože se zdá, že scéna není osvětlena bleskem fotoaparátu... Dokonce i oči ušaté bestie svítí jakoby bezdůvodně (v blízkosti objektivu evidentně není žádný výrazný zdroj světla). ..."

Martine, „vozrala zabalenej do svetylek na stromecek“ je dobrý nápad, ale jak vysvětlit svítící oči ušaté šelmy? Pokud ten pes není vycpanej, tak si přece dobrovolně nenechá nasadit na oči místo brejlí svítící žárovičky. Anebo (a to by vysvětlovalo mnohé), toho ožralu doprovází vycpanej pes.

Jsem zvědavý jak opičák a mám prosím dotaz ke druhé fotografii: vedle čtyřnohé ušaté bestie se svítícíma očima je na sněhu v podřepu také jakýsi humanoid, který za pomocí zřejmě přenosné svítilny možná cosi hledá ve sněhu. Povrch zimní bundy humanoida je pokryt množstvím malých svítících objektů. Je to poněkud záhadné, protože se zdá, že scéna není osvětlena bleskem fotoaparátu, takže pravděpodobně nejde o odrazová sklíčka ani o kousky reflexní fólie. Dokonce i oči ušaté bestie svítí jakoby bezdůvodně (v blízkosti objektivu evidentně není žádný výrazný zdroj světla). Táži se tě tedy Fraňo v záchvatu nepříčetné zvědavosti, co to na bundě humanoida a také v očích jeho ušatého společníka tak hezky svítí?

Pěkný design občanky.

Ale pokud se mám vypeckovat k nepěknému designu fotografie, tak jsem to pochopil tak, že jede o další z tisíce a jedné Václavových vylomenin. Nyní tedy demonstruje svůj spravedlivý hněv nad prohnilostí fotografického serveru fstop.

Václav však není zlý anarchista. Je anarchista dobrák. Takže i jeho výtržnosti a záchvaty spravedlivého hněvu jsou v podstatě dobrácké.

A pokud je bonusem nepěkného designu fotografie pěkný design občanky, tak by nakonec nebylo pročumivé proti takovéto výtržnosti protestovat a neuváženě požadovat seškrábání fotky z workshopu.

Pokud se vystaví také verze v negativu, tak z toho vznikne hezký diptych. Ta druhá varianta (v technickém smyslu negativní) bude pocitově pozitivní. Bude působit jako lesní cesta se „světlem na konci tunelu“.

ładny dyptyk, świetny pomysł

hezké předtiší