Terezo, už několik dní průběžně dumám o této kompozici. Vnímám zde cosi, co bych nazval „kompozičním stresem“. Je pro mne otázkou, zda je ta scéna takto komponována zcela svobodně, anebo zda jde z části třeba o následek nedostatečného odstupu (přítomnosti překážky – např. zídky či plotu za tvými zády apod.). Ale ono i v případném stísněném prostoru by bylo určitě možné nalézt přirozenější kompozici (navíc na výšku se smí také fotit), takže ten určitý „kompoziční stres“ zde na mne působí přece jen poněkud zbytečně.

Nějak nevím, co dalšího zde naškrabati. Případné věty o tušeném „romantickém příběhu“ by působily asi nepatřičně, a technické zpracování fotografie také nelze pochválit.

Terezo, příliš si mne nepotěšila, ani já tě nepotěším. Ale snad tě potěším alespoň zvoláním: nenech se odradit a foť!

A šup sem s dalšími fotkami! :)

...dočasně... =oO

V malém náhledu jsem viděl cosi jako střechu zplesnivělé perníkové chaloupky, propadající se do země. Dokonce i komínkem je vybavena.

Zdá se, že příběh dopadl dobře, že zlo bylo přemoženo a ježibaba se odstěhovala. Jen je škoda nechat tu její chaloupku takto chátrat. Dyť to mohla to být hodnotná kulturní památka...

...........................................................................................................
pes: kompozice mi sice nesedí, ale přesto mne ta fotka z pohraničí zajímá.
pes 2: ať žije česko-polské přátelství!
pes 3: a také ať žije česko-slovenské přátelství!
pes 4: ať žijí i některá další přátelství!

Velmi příjemně působící fotografie do volné čínské série. Děkuji za ni. Pozitivně ovlivňuje stav mysli. Nyní se také usmívám a pravděpodobně mám dobrou náladu.

vesele speciál :)

Zobecňování způsobuje křivdy, ale přesto mám nutkání připomenout, že minimálně od osmdesátých let pominulého století je slovenská fotografie progresivnější (tvořivější, svobodnější, hravější) než česká. Když jsem kdysi na výstavě progresivních slovenských fotografů (Slovenské nové vlny) uzřel například fotografii Dog's Day od Petera Župníka, doběhlo ve vlčím vnímání fotografie k malé revoluci. Dog's Day mám zafixován jako jeden z milníků na cestě k osvobození fotografie od fotografie. Kdysi fotografie osvobodila malbu. A později malba osvobodila fotografii.

A co kváknout k nyní vystavené „tapetové“ šípkové grafice od Mistra Petera Burdy? Prostě paráda! Vitamínu C není nikdy dost! :)

Pokusím se přihodit další chybějící hemzy. Už na to civím druhý den a nejsem schopen vycivět, zda ta fialová na první fotce vznikla až v počítadle nebo zda je ta scéna takto v reálu nasvícena barevnými zdroji světla z nějakého zábavního podniku apod. Ale i kdyby to bylo takto obarveno až v počítači, nevadilo by mi to - vnímal bych to jako upravenou fotku „do bookletu hudebního alba“ anebo tak nějak podobně. V každém případě je to zajímavá věc.

A druhá fotka mne fascinuje ještě více. Na takováto zátiší reality civím v úžasu. Je sice pravda, že Tomášem odkazované zátiší reality od Ondřeje působí kompozičně čistěji a zkušeněji, ale i tak na mimořádně fotogenickou pouličnickou fotografii od Báry hledím se zaujetím.

Anebo pokud bych se zde měl vykváknout „digitálně“ (líbí/nelíbí), potom kváknu líbí.

pes: na zmiňovaném blogu se mi především líbí fotky s člověky... :)

osvezujici, necovice v tom snehu chybi cosi jako "koudelkuv pes" :)

Rozumím (pokud něčemu vůbec rozumím) výtce pana klubového Profesora, ale zároveň přisvištím s konstatováním, že takovéto „pusté“ fotografie mne také fascinují a magicky přitahují, a když si tento záběr (společně s předešlým záběrem a tušenými dalšími londýnskými fotkami) představím vytištěný s velkým rozlišením detailů na rozměrném tapíru, vznikne z takovýto záběrů pro vlčí vnímání poutavá výstava...

jin a jang po požití whisky Black & White :)

Zajímá mne to, působí to na mne. A provedení se mi také jeví jako zdařilé. Zvolená technická „nekvalita“ (pocitově tak trochu evokující focení přes tzv. mastnou předsádku) je zde zjevně úmyslná a držená v obdobné formě na všech snímcích. Nemám té sérii co vytknout. A především – jak jsem již houkl – působí na mne. Je v ní zachyceno cosi z absurdnosti či „odcizenosti“ technicky vyspělé civilizace...

Mistře Peter, vím, že nyní vystavujete úmyslně špatné kompozice. Jenže pro vlčí vnímání jsou tyto kompozice špatné takovým způsobem, že u nich nenalézám žádnou kompoziční pikantnost či k dumání ponoukající provokaci. Zkrátka jednoduše zřím, že je to zaparkované špatně a žádnou nadstavbu zde zatím nedokážu vyšťourat. Tím se však nenechte odradit (pokud na těchto antikompozicích žádné exotické koření nenalézám, neznamená, že tam není) a postupujte dále do vozu. Jsem zvědavý jak šimpanz na další Vaše fotografie!

Jsem smutný, že mnohé sympatické osoby a sympatičtí osobáci i v současnosti prchají ze zatuchlé České kotliny na čerstvý vzduch. Ale vůbec se tomu nedivím, neb touha po vzduchu čerstvém jest touhou primární...

Takže: šťastnou cestu vinšuji!

ehm, mám dojem, že kvůli těm tmavejm brejlím se příliš nevidíme ani teď...

8)

TŘ :))

Fraňo, to se ti povidlo! :))

pes: je fakt, že zde bych pana klubového Profesora Ianuse téměř nepoznal. Na tomto autoportrétu ho prozrazuje snad jen jeho charakteristický klobouk...

Velký bratr tě sleduje? Ale kdepak! Velký bratr už dávno nikoho nesleduje. Dyť by se z toho zcvoknul, sledovat furt miliony lidí najednou! Velký bratr má velké panděro, bačkory, leží rozvalenej na gauči a s otevřenou plechovkou piva v jedné ruce a pytlíkem smažených lupínků v pohodlném dosahu pazoury druhé čučí na fotbal v telce.

pes: na té fotografii mne dráždí ta rovná linie střechy baráku, která je tam poměrně drsně „narýsována“ v tvarovém kontrastu proti těm šikmým liniím ve spodní části fotky a příjemně zaobleným úhelným kamenům obruby chodníku...

Na velké kvalitní zvětšenině, vystavené s dostatkem okolní světlé plochy, to bude určitě zajímavě vyznívající fotka...

Když civím na aktuální stav zdejší galerie workshopu, začínám mít dojem, že bude nezbytné, aby se na fstop přijel podívat také docent Chocholoušek.