Halucinogenní varianta Jedové chýše?

Petr to dávkuje tak, abychom se měli stále na co těšit. Až vystaví padesátou fotku z Dálného východu, budeme se těšit na jedenapadesátou.

Ale fakt. Myslím si, že by bylo chybou to všechno nasypat naráz do jedné série. Bylo by škoda připravit se o překvapení, o kouzlo těšení se, jaká fotka bude příště...

Zevlujeme sice v době, kdy všechno musí být hned, ale mně je bližší rozvážné zahýkání, že všechno má svůj čas...

Ano, kompotpozice je poněkud krkozlomná, ale přesto jede o hodně zajímavé „krajinářské zátiší“. Potkává se zde něco důvěrně známého s čímsi exotickým. Jako kdyby orientální cirkus rozbil stan na náhorní planině v pražské Šárce...

líbí

Je fakt, že v předešlém vstupu zde jsem byl příliš smířlivý a předstíral, že pro samou legraci zde nevnímám kompozici.

Ale sranda už skončila. Toto, jako téměř vše v současném workshopu, je k vyhození do odpadkového koše.

Fascinuje mne nakažlivost ztráty soudnosti většiny zdejších vystavovatelů.

Iceland rozpuštěný a vypuštěný

Na rozdíl od těch předešlých z Dálného východu působí tato fotka na mne chaoticky - jakoby bez kompozice, ale textový doprovod v kolonce „Poznámky“ je výborný... :)

kokodákem zřejmě nemůže hodit nikdo...

ašlak, nejvelevyváženější pane klubový Profesore, vždyť přece nejede o to, co se fotí, ale jak se fotí...

Škoda přeškoda, že horní část je němá. Bizarnost scénky však zaslouží jednoznačnou pochvalu.

trochu ano, trochu ne

Fialová netuhá stolice po nezřízené konzumaci borůvek...

Už půl dne se po chvilkách pokouším vymyslet nějaký diplomatický komentář. Nejsem však diplomat, vzdávám to a podepisuji hodnocení od Milana Ulricha...

Výrazný občan v kompozici, která trochu tahá za oka, ale tahá tak nějak nedotaženě či přetaženě, že už ani nevím, zda mne tato kompozice vadí anebo nevadí. Ale ať už vadí nebo nevadí, určitě jde o zajímavý portrét. Až bude podobných portrétů postupně vystaveno třeba padesát, potom z takového sběru možná vznikne hodně působivá série.

Je v tom humor?
Je.
A když je v tom humor, nemohu být nespokojen.

Jsem příjemně potěšen, že série z Dálného východu pokračuje. Líbí se mi čím dál více. Obzvlášť mne oslovily ty fotky z této orientální řady, na kterých jsou z relativně velkého odstupu zvěčněny člověčí bytosti. I přes jejich vzdálenost od objektivu (a od vizitora u monitoru) proniká k vizitorovi něco z jejich duševního rozpoložení. Zkrátka když civím na tyto nenásilné fotografie ze vzdálených končin, mám pocit, že (omlouvám se za následnou absenci vhodnějších slov) mají cosi jako duši nebo intimní příběh.

Toto předtiší se mi líbí. Má kouzelnou atmosféru. Takovou lehce melancholickou. Mistře Jardo, těším se na pokračování – na další fotky nejen z camery obscurní...

...možná by stačila jedna Borovička.

Na první pohled zkažená fotka.
Na druhý pohled zajímavá fotka.
Na třetí pohled sugestivní fotka.

Něco tam je.

Trochu to připomíná slavný Rorschachův test.

Pokud se zde nějaký lehkovážný komentátor odváží cokoliv napsat, bude tímto projektivním testem chycen do pasti. Stačí vepsat jednu krátkou větu, možná i jen jedno slovo, a léta skrývaná temná zákoutí mysli komentátorovy se náhle otevřou a zjeví jako symetrický mozeček vlašského ořechu po rozlousknutí jeho zdánlivě pevné skořápky.

pes: v každém případě jede o působivý obraz...

Působí to jako fotodokument práce nějakého scénografa. Jako fotka kulis pro operní představení.

Působivé. Pěkné.