...a co se vystavuje.

kokodákem zřejmě nemůže hodit nikdo...

ašlak, nejvelevyváženější pane klubový Profesore, vždyť přece nejede o to, co se fotí, ale jak se fotí...

kdo to nikdy nefotil, ať hodí kodakem

neposlouchej ho, na vysku se nefoti, tejasne.

...jo, kompoziční stres, to je přilehlej termit.

součástky fajný, ale poskládaný těsně (měly se vejít všecky, ale nevešly).

:) diky

Terezo, už několik dní průběžně dumám o této kompozici. Vnímám zde cosi, co bych nazval „kompozičním stresem“. Je pro mne otázkou, zda je ta scéna takto komponována zcela svobodně, anebo zda jde z části třeba o následek nedostatečného odstupu (přítomnosti překážky – např. zídky či plotu za tvými zády apod.). Ale ono i v případném stísněném prostoru by bylo určitě možné nalézt přirozenější kompozici (navíc na výšku se smí také fotit), takže ten určitý „kompoziční stres“ zde na mne působí přece jen poněkud zbytečně.

Nějak nevím, co dalšího zde naškrabati. Případné věty o tušeném „romantickém příběhu“ by působily asi nepatřičně, a technické zpracování fotografie také nelze pochválit.

Terezo, příliš si mne nepotěšila, ani já tě nepotěším. Ale snad tě potěším alespoň zvoláním: nenech se odradit a foť!

A šup sem s dalšími fotkami! :)

ukrutne slaby

ale jo