výborné :)

Dodám ještě, že se mi tato fotografie líbí. Fascinuje mne. A proto mne mrzí, že není vyfocená na velký formát. Takže zde souhlasím zároveň s Vojtěchem. Ano, tato fotografie by si bývala byla zasloužila velkoformátové nářadí.

pes: ohledně restituce na této konkrétní fotografii je zatím podle mého názoru nejblíže k pravdě Tomáš. Ale je také možné, že to Matěj udělal jiným způsobem. Jsem tedy velmi zvědavý, co napíše Matěj. V každém případě bych si toho asi nevšiml bez první Tomášovi poznámky. A různé úvahy na toto téma mne velmi zajímají. Mám rád technické hádanky. Navíc jsem autorem několika různých vynálezů, ze kterých jsem měl kdysi radost, ale jen do okamžiku, kdy jsem zjistil, že nefungují... :))

Milý bdělý Lukáši, asi máš pravdu. Zdá se, že jsem to vymyslel blbě. Teď to nemohu empiricky ověřit, ale když si to pokusím s pomocí skromných zbytků ztrouchnivělých mozkových buněk představit, tak se mi tvůj názor jeví jako logický (i když na první pohled působí překvapivě). Člověče, to je velice zajímavé!

Princip restituce při fotografování je jasný. Ale restituce při zvětšování lze dosáhnout asi skutečně jen pomocí naklonění papíru či vyklonění osy zvětšováku. To se stává mně. Protože u mého zvětšováku Opemus nelze nastavit úplně přesně kolmost jeho hlavy proti desce, tak mám na veškerých svých papírových zvětšeninách tak trochu nechtěnou anti-restituci. Nedokážu nazvětšovat obdélník – vždycky z toho vznikne trochu lichoběžník. =oO

Ale abych to nezamluvil: děkuji ti za vyvedení z omylu ohledně utopické vize restituce pomocí posuvu objektivu ve zvětšováku. To možná také vysvětluje fakt, že nevím o zvětšováku, který by možnost restituce nabízel... :))

I když teď mne napadlo, že s tím universálním světelným zdrojem (pro kinofilm a 6x6) to asi nebyl úplně dobrý příklad. V tomto univerzálním kondenzoru jde do značné míry o zachování jeho úhlové velikosti, která je při použití vzájemně odlišných zvětšovacích objektivů pro kinofilm a 6x6 (s ohniskem cca 50 mm pro kinofilm a 80 či více mm pro 6x6) nakonec tak nějak podobná. Kdežto kondenzor pro zvětšovák, který by umožňoval restituci, by musel mít větší úhlovou velikost. Takže pokud by byl podobně velký, tak by musel být umístěn blíž k rovině filmu. Anebo by musel být ještě větší. Zkrátka měl by větší optickou mohutnost. Čili přece jen by zde byl větší nárok také na kvalitu kondenzoru a zdroje světla.

A také by v takovém kinofilmovém zvětšováku (který by dovoloval zmiňovaný posun objektivu v rovině kolmé na jeho osu) musel být nadstandardně dobře vyřešený zdroj světla, aby vykryl větší plochu - hodně velký kondenzor apod. Ale toto je asi dobře řešitelné. Prostě světlený zdroj by byl větší, jakoby třeba pro zvětšování středního formátu (podobně, jako u univerzálních zvětšováků pro kinofilm a zároveň 6x6). Takže s rovnoměrností světelného zdroje by nemusel být žádný výraznější problém.

Matěji, na téma restituce kinofilmových záběrů ještě dumám, zda neexistuje nějaký zvětšovací přístroj, který by dovoloval posun objektivu nejen v osovém směru, ale do určité míry též v rovině kolmé na jeho osu (podobně, jako u měchových fotoaparátů). To by byla skvělá věc (i když by kladla zvýšené nároky na kvalitu zvětšovacího objektivu). O takovém zvětšováku sice nevím, avšak to neznamená, že neexistuje. :)

Takže teda přihazuji další pokus o vysvětlení úkazu. Kdo přihodí pátý?

Tato fotografie mne fascinuje.

pes: Tomáš má dobrý postřeh. Já bych to asi přehlédl.

Anebo že by to bylo sejmuto objektivem shift? To by byla frajeřina, protože shift je nákladný vercajk.

Také by to mohla být nakloněná rovina papíru pod zvětšovákem při hodně zacloněném zvětšovacím objektivu.

Takže jsou zde už tři možné způsoby vysvětlení úkazu. Kdo přihodí další?

Tak jo, pokusím se to nějak oskenovat. Jsou to dostatečně bizarní záležitosti. Ale koukám, jakej jsem chaot. Zapomněl jsem napsat, že se mi tvá série „Naturlich“ líbí. :)

První je výborná. Ale to není třeba psát. To autor ví, a proto ji dal jako první. A jako série to také jede. Avšak ani toto není nutné psát, protože i tohoto je si autor vědom. Protože to ví, tak to sem dal. Mám vůbec šanci napsat něco, co by autor nevěděl?

Ta první je vtipná. A ta druhá je vlastně také vtipná. :)

Vendulo, zdá se, že máš tak trochu spřízněnou duši v jednom známém výtvarníkovi. Jmenuje se František Skála. A je pro mne hádankou, zda tvé série vznikly proto, že znáš ikebany od B.K.S., anebo naopak z důvodu, že ikebany B.K.S. neznáš.

Škoda, že teď nemohu oskenovat fotky ikeban z jedné tiskoviny o B.K.S., která vyšla v roce 1992., a dát to sem jako odkaz. Na těch fotografiích jsou členové B.K.S. s různými větvemi, křovinami, dřevinami apod. tak trochu v příbuzném duchu. Jde o práce převážně z osmdesátých let minulého století. Fotografie jsou černobílé, a pod nimi jsou titulky. Uvedu příklad:

Týnec nad Sázavou 1979
Člověk jako rovnocenný prvek ikebany

Bílá Hora, Blizna B.K.S., sklobání 1987
Mobilní ikebana vstupuje do sociálních vazeb městského interieru

Wroczlaw 1988
Trucovna nonkonformních ikebanářů

Dřevíč 1988-89
Ikebana na pomezí architektury

Ikebana ve specifické citaci B.K.S.,
paradoxně jako diskurs na téma fenoménu Mitteeuropa

:)

Na pilné houbaře čeká v lese poklad.

Michale, už jsem si zvykl na tvé obrazové svinčíky a stal jsem se jejich fandou. Tato fotografie je však pro mne novinkou. K obrazovému svinčíku se zde přiřadil také tušený svinčík akustický. Kde je tvá hranice, za kterou už nemůžeš jít?

Tato fotografie se mi líbí. Bublina milostné romantiky navzdory multi-smyslovému ruchu.

Tomáši, a zkusils teda Michala požádat, aby NIN vypnul? :)

Milá Martino, já bych ty detaily z oboru zoologie zde raději příliš nerozmazával. Mé základní sdělení zní přibližně takto: tato portrétní fotografie se mi velmi líbí. :)

ano ;))

Marku, za ten dovětek se pan Profesor bude zlobit... ;)

Celá odkazovaná série je velmi pěkné (a zajímavé) pokoukání... :)

Kamile, tvé obrazové kultuře rozumím. Pro mne fajnová záležitost.