příšerný vedro kousek pod obratníkem kozoroha. jedeme po north western coastal highway od severu k jihu, bude se postupně ochlazovat. ale teď je horko. kolem stepní polopoušť, žlutá tráva, zakrslý stromy, civilizace žádná. řídím už asi dvě stě kilometrů, eště budu řídit dalších tři sta, než dojedeme do parku kalabarri a utáboříme se na noc.
stavíme u roadhousu, to je typicky australská záležitost. benzínka s pár stojany, "store", kde vám trochu podivínská postarší majitelka nebo taky bledá holka, co tu je z velkoměsta na detoxu, prodá kafe, domácí koláč nebo stejk z klokana. vedle budovy benzínky stojí několik ubohých stavení, v ohradách několik hospodářských zvířat, kozy, někdy kráva. někde opodál vždycky tiše skřípe artézská studna, jak se jí kolo otáčí po větru. všude lítá spousta velkých černých much, lezou do očí a do nosu a budou lítat dokud slunce nezaleze. pak se jako mávnutím kouzelnýho proutku bůhvíkam všechny naráz schovají. a ráno, hned jak dojíme ovesnou kaši, jsou zas ve vzduchu...
stavíme na kafe, hledám mezi plechovými barabiznami záchod. kafe je silný, všude je prach a já si říkám: tohle je ta pravá austrálie. ne delfíni, ne klokani a serfy... ale tenhle prašnej šílenej rusty zapadákov. má to něco z poetiky bratří coenů...
vůbec poprvé vytahuju foťák na film a v kofeinovým záchvatu nastřílim dva filmy. pak nasedáme, odjíždíme. větrník pořád skřípe ve větru...
TADY je australský strip v zaprášené "rusty aussie outback" verzi, kterou jsem prezentoval v recycle. v něm je několik záběrů z míst jiných, tematicky či vizuálně však spřízněných s austrálií objevenou u zapadlého roadhousu...
http://www.petrhorky.com/mimo%20web/australia.jpg
to je mile, Pane
a hezky sis tam posoupnul toho mloka :))
Trychtýř je méně než splasklé nic…
Trychtýř je fyzikální tvar i záchvěv duše…
Trychtýř je kornout i výstřel z poetovy kuše…
Trychtýř je koncentrace hmoty i nehmotné energie…
Trychtýř je kanec co labužnicky chrochtá a v rašeliništi ryje…
Trychtýř je lov fotonů rybím okem…
Trychtýř je rozhovor Karkulky s hladovým mlokem…
Trychtýř je když baletka rotuje a zatáčku řeže…
Trychtýř je start raketoplánu za chichotu zvěře…
Trychtýř je zpěvem vábící Siréna…
Trychtýř je plující podivná muréna…
Trychtýř je ztracený psík pana Erwitta…
Trychtýř je zakutálená šnečí ulita…
Trychtýř je domovem přespolní víly…
Trychtýř je ohniskem optické síly…
Trychtýř je lučního kvítí neslyšný randál…
Trychtýř je rukáv i Venušin sandál…
Trychtýř je trumpeta i hladový kanál…
Trychtýř je tak jednoduchý, až je to skandál…
Velký google mě při zadání dotazu "Velký Trychtýř" odkazuje pouze na stránky zahradnických potřeb případně žesťových nástrojů ...
(raději se předem omlouvám, ale texty nečtu, případně čtu až po dlouhé době dodatečně.)
prostě oněch prvních 7 ke mně mluví a říká: "jo, tak přesně tam dávaj lišky dobrou noc", dál už mě náhle nic nenapadá, žádný pocit, nic, jen doroluju a půjdu (možná až si to časem přečtu, pochopím více).
asi bych pecliveji vybiral, takhle je to imo zbytecne utahany, konec tezkopadnej (nicmene jak rikam, i tak se mi to libi).
některý kousky z rozšířenýho stripu mi tu teda chyběj. na druhou stranu musim říct, že bez smetí a s víc uhlídanou tonalitou je to lepší. kultivovanější.
tohle je z jinýho skenru, kterej šrámy přehlídl. negativy ale uvidim tak nejdřív za pár měsíců a bez škrábanců jsem obrázků naskenoval jen část. tak jsem si řek, že to tu pověsim obojí. mně se osobně stejně ta rusty verze líbí víc. tak proč vystavuju tu učesanou žeo, hm. nevim. asi výchova.
ten prach byl fakt vsude, co? ;)
pes: doporučuji k přečtení jednu hezky napsanou knihu o Austrálii (není to klasický cestopis, je to vtipná, nenásilně napsaná kniha se zajímavými postřehy), kterou už možná znáš, ale přesto se o ní zmíním: Bill Bryson – Hlavou dolů