Tato kouzelná portrétní fotografie šelmy psovité v jejím přirozeném prostředí mne příjemně potěšila. Těším se na další...

cyve, co to je za nazev cvaku? to je nejakym cizym jazykem bo co to je? ted abych se na stary kolena ucil nemecky! nebo je to snad italsky? mozna eskymacky! sysel aby se v tom vyznal! tusim, ze pises, ze tak hrozny a nepouzitelny lidi, jako se motaj zde, jsi nikde jinde nepotkal. no, tos teda trochu prehnal. ja myslim, ze zdejsi verbez neni az tak uplne hrozna.

Tomáši, mám pro tebe dobrou zprávu. K této fotografii mne nenapadl žádný „vtipný“ komentář. Tato fotografie tedy výjimečně nebude znehodnocena žádnými vlčími pseudovtipnými bláboly. Je stručně dodám: pěkná čistá foto-grafika.

já také!

Svět už nebude nikdy takovým, jakým byl před druhým dubnem 2014. Tomáš Szépe vystavil fotografie pořízené číslicovým aparátem!

Skutečnost, že dokonce i Tomáš vystavuje elektronické fotky, potvrzuje, že chemická etapa dějin fotografie definitivně skončila.

Otočme tedy listí, přestaňme se tvářit zaskočeně nesmlouvavým diktátem doby a zaměřme se na konkrétní fotky:

Velice se mi líbí zachycení mžiku na první fotografii. Momentky, či fotky exponované v rozhodujícím mžiku mám obzvlášť oblíbené, a tato je zajímavá nevšední kombinací „provokativně“ nepřehledné situace s přehledným (a v čase fotogenicky zmraženým) unisono krokem.

A z těch statických na mne obzvlášť hezky působí tato:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/0/1/buxo.jpg

pes: teď jsem se nějak vyčerpal (změny dějinných etap bývají náročné) a nejsem schopen kvákat k dalším fotkám. To však neznamená, že by se mi nelíbily. Líbí se mi. Jsou to hezké věci.

Pokud je na papírové zvětšenině alespoň o trochu (stačí jen nepatrně) zřetelnější ta paní ve stínu rohu baráku (avšak stále důkladně maskovaná „mimikry“ na šatech), tak v tom případě se mi ta fotografie líbí.

Je to hezký fór, který postupně dozrává...

První je velmi hezká a druhá také, protože je na ní smějící se kytovec - pravděpodobně vorvaň.

vynikající!

vizuální pamlsek

delikatesa s lahodnými polotóny

pes: tato fotografie má cosi společného s touto fotografií:
http://www.fstop.cz/e/23.szepe/untitled/

Jako kdyby to nebyla realita ale malý stolní model či stolní hra. Anebo již zmiňovaná výuková animace...

Ha! Paříž. A úplně jinak. Jako animace z výukového dopravního programu.

Překvapující fotka. Nadchla mne a velmi se mi líbí.

(Na mém monitoru je snad až příliš tmavá, ale to nevadí, o to nejede.)

bizarní (a co je bizarní, to je dobré).

Dvě porce nadčasové poesie v luxusním balení.

To je taková hezky čistá věc - téměř minimalistická a nějakým zvláštním způsobem až radostná (spíše než jemný humor zde tentokrát čenichám spíše cosi jako jemnou radost), že rád pocivím i znova.

Je to sice celé takové trochu řízeně kostrbaté či úmyslně toporné, jak se jinými slovy možná zmiňuje pan klubový Profesor Ianus, ale to je na tom právě také hezké. Je to celé tak trochu vzpříčené jako zaseklý ježek v kleci. A ta neidentifikovatelná paní se tam tak divně toporně vznáší jako ufon, který se pohybuje těsně nad zemí, aniž by pohyboval dolními končetinami. Anebo jako vpřed posunovaná figurka hry Člověče, nezlob se. Avšak právě i díky tomu to má cosi jako příchuť určité neokázalé odnože „postmoderní nové vlny“ s prvkem velmi jemného vizuálního humoru. A tak nakonec dojíždím k opětovnému konstatování, že zde souhlasím předeblechám s komentáři od Lukáše a Velemága TeePee.

ano

Němá rybí hlava
k chodcům promlouvá.

Zkamenělá ryba
asfaltem proplouvá.

Němá rybí hlava
s výčitkou promlouvá.

Kus rybího betonu
asfaltem proplouvá.


pes: toto zátiší reality je vynikající a skvěle se doplňuje s hadicovým zátiším, a to i přes skutečnost, že je zcela jiné:
http://www.fstop.cz/e/168.szepe/untitled/

Do trojlístku vynikajících můžeme přiřadit také toto fantaskní zátiší:
http://www.fstop.cz/e/175.szepe/untitled/

Tyto tři fotky jsou podle mého názoru skutečně znamenité!

Ve srovnání s těmito třemi výtečnými fotkami působí ta dříve pořízená hromada štěrku nemotorně, těžkopádně, utahaně, bez jiskry. Ta hromada štěrku je už dávno pryč (dokonce ani tenkrát to nebylo ono), a tak doporučuji na tom štěrku nelpět, konečně se už od té štěrkové fotky osvobodit a prostě ji vyhodit. Můžeš si to Tomáši dovolit, protože máš mnohem lepší fotky.

Oslovila mne ta prostřední. Poznal jsem na ní „svůj patník“. Totiž i přes rozdílnost lokalit a času jsem kdysi dávno vycvaknul (také na střed) téměř stejný sloupek se skoro shodným pletivem. Ale můj cvak je fádnější – v pozadí je mírně rozostřená „anonymní“ zahrada pražské periferie. Pokusím se ten dávný cvak téměř totožného sloupku vyhrabat a na nějaký budoucí sraz jej přinést. Jen tak pro zajímavost. A také pro údiv, jak jsme všichni v podstatě stejní. Rozdíly v detailech snad ani nestojí za řeč. Ale zároveň je pravdivé zvolání, že vše je v detailech. Takže pokud jsou detaily nakonec přece jen důležité, tak v tom případě je každý sysel jiný.

teď už zbývá jenom čekat na telefonát z Magnum Photos!
(čekat však aktivně, s foťákem v ulicích...)

Při svém sobotním záchvatu jsem zde jaksi pozapomněl na skutečnost, že v atomech molekul vody jsou také elektrony. Takže lze vlastně konstatovat, že je jedno, zda jsou to kabely anebo hadice, protože ať už tak či onak, vždy jimi nějakým způsobem protékají (také) elektrony.

A fotce ještě dodám, že ji považuji za jednu z nejlepších současných fotografií v kategorii „zátiší reality“, jaké jsem měl možnost spatřit. Paradoxně píšu „současných“, a při tom mi toto zátiší v kladném smyslu něčím připomíná kouzlo „fotografické atmosféry“ čtyřicátých či padesátých let...

Dovolím si na závěr mírnou parafrázi Stanislavova komentáře: to by člověk nevěřil, jak lze ze smotaných hadic na plotě vytěžit takovou výtvarnou fotografii!