Oslovila mne ta prostřední. Poznal jsem na ní „svůj patník“. Totiž i přes rozdílnost lokalit a času jsem kdysi dávno vycvaknul (také na střed) téměř stejný sloupek se skoro shodným pletivem. Ale můj cvak je fádnější – v pozadí je mírně rozostřená „anonymní“ zahrada pražské periferie. Pokusím se ten dávný cvak téměř totožného sloupku vyhrabat a na nějaký budoucí sraz jej přinést. Jen tak pro zajímavost. A také pro údiv, jak jsme všichni v podstatě stejní. Rozdíly v detailech snad ani nestojí za řeč. Ale zároveň je pravdivé zvolání, že vše je v detailech. Takže pokud jsou detaily nakonec přece jen důležité, tak v tom případě je každý sysel jiný.