Výborné. Takhle nějak si představuji návrat fotografie. Cosi jako návrat malby, když extrémy už byly vyzkoušeny.

http://www.nationalgalleries.org/media/source/rm_patti_smith_1979.jpg
:)

má to takový lehký náběh „psycho“. i když slovo „psycho“ je zde asi přehnané. psycho přítomné ve stopovém množství. psycho v homeopatické dávce. tím však nemyslím film s tímto názvem. jde o psycho v obecném smyslu. ale jako kdyby to psycho ani nebylo. vlastně slovo psycho se sem vůbec nehodí. mohli by to být čtenáři Dostojevského. nebo čtenáři dekadentních básníků. ale možná také ne. pán vlevo vypadá jako výzkumník díla Ladislava Klímy, Otokara Březiny či Jakuba Demla. duchovní typ v domácím vězení, který se dokáže pohybovat v protikladech, rozporech a temnotách jako zvláštní ryba několik tisíc metrů pod hladinou moře. ale co ta dáma? ta je absolutně nezařaditelná. žádná kategorie se pro ni nehodí, každý šuplík je jí těsný. možná je umělkyně. má uhrančivý pohled. charismatická osobnost. rentgenuje diváka jak Patti Smith. anebo se mi to jen zdá? dvojportrét jako hádanka.

„Všimnul sis, že berlínský úbán smrdí po téru?“ (Jaroslav Rudiš – Nebe pod Berlínem)

když se o asfaltový útes na pobřeží panelového sídliště roztříští příbojová vlna s hutným obsahem mořských řas, na krátký okamžik svým tvarem může připomínat jehličnaté křoví...

pes: opět hezky nalezené zátiší. líbí se mi. nevím jak je to možné, ale i zde mám trochu pocit něčeho nového...

pes2: a děkuji Ondřejovi za vizi organické vlny...

velmi jemny humor. libi.

krásná, křehká, půvabná :)

Tato fotografie mne oslovila. To je jedna z těch, u kterých mám pocit, že je na ní skutečně cosi nové. A důmyslně rozehrané. Se zvláštní atmosférou. Pro vlčí vnímání je to magická věc.

Podle mého názoru je vynikající.

fajn svinčík. :)

pées: péef dva tisíce deset :)

Tomáši, už několik dní průběžně rozjímám, zda hlava té bytosti není příliš blízko u horního okraje obrazu a stále se nedokážu rozhodnout, zda se mi tato kompozice líbí či nelíbí. Asi je zde nějaké kompoziční pnutí, které zabraňuje jejímu spontánnímu přijetí bez bloumání. Ale jinak je to pěkná fotka. Jak již bylo psáno dříve: hezká tichá fotografie.

:)

skvělé! :)

to je výborné, včetně důmyslné kompozice.

Také mám z této fotografie takovou veselou náladu. V boardech jsem dnes ještě nebyl (napřed práce [komentáře] a teprve potom zábava v boardech:), ale i bez Jitkou naznačovaných souvislostí (začínám být zvědavý, co je v těch dnešních boardech za taškařici) mne tato fotka nutí k úsměvu. Povedená věc. :)

Půvabná fotka s krásnými dámami. Manekýnka uprostřed a manekýnka (LA*) vpravo relaxují na plošině vedle bazénu (za nimi jsou koupalištní šatní skříně). Třetí manekýnka (čili ta první zleva) se k nim právě brodí skrz bazén. Pravděpodobně má v úmyslu se k nim přidat a relaxovat společně s nimi. Ale asi to tam trochu zacáká, ta čochtalka jedna čochtavá, protože voda v bazénu ji dosahuje až k pasu.

je to temné, smutné a depresivní jako dnešní ráno...

ale i tak se mi ta fotografie, zachycujíicí nádražní nostalgii, líbí...

Zdravím táhlým vytím :)

Trochu jako z říše hmyzu – detail kobylky luční.

Tomáši, z pohledu foto-grafického mne to tentokrát míjí.

Podle náhledu jsem očekával, že tentokrát se mi fotka nebude líbit. Ale když jsem ji otevřel, tak jsem svižně změnil názor. Má to šťávu. Jak je vůbec možné, že to funguje? Jedno z možných vysvětlení by mohlo znít asi takto: jde o vyšší školu komponování.

Tomáši, je to zvláštní jev, o kterém jsem se ve tvém portfoliu zmiňoval již několikrát: přestože je to na této fotografii úplně jinak než na kontaktech od Josefa Sudka, tak přesto toho Sudka zde vidím.