Groteskní situace, umocněná květy rostliny v popředí.

Ta fotka je dostatečně bizarní. A když je fotka dostatečně bizarní, znamená to, že je dostatečně dobrá.

Pokud by režisér Juraj Herz měl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století k dispozici tuto fotografii, film Upír z Feratu by možná v některých detailech vypadal jinak...

pes: stále skvělý záběr!

...ano, cyklolapka je zároveň lineárním dynamem, alternativním alternátorem, noční elekTr.árnou (v hlubinách noci nikým nepozorovány probíhají skrz podlouhlou dutinu spirály bleskurychlé kuny a lasice, vybavené baťůžkem obsahujícím účinný permanentní magnet) a současně funguje jako obrovský induktor. Induktor, neboli tuzemsky řečeno tlumivka. Konkrétně tlumivka emocí. Pokud by cyklolapka schopností tlumit emoce nedisponovala, pohled na její spirálu by náhodné kolemjdoucí přiváděl do Tr.ansu a způsoboval nežádoucí záchvaty šílenství a nepříčetnosti, což by zbytečně odrazovalo dosud nic netušící cyklisty od úmyslu zaparkovat svůj bicykl do nastražených tenat...

Ale to je přece cyklolapka! Cyklista, který svůj bicykl neprozřetelně odloží do tenat cyklolapné spirály, jej ze spirálového labyrintu už nikdy nevymotá a se svým jízdním kolem se musí rozloučit. Středně hmotné jízdní kolo tráví cyklolapka dva až tři dny, a pokud se jí podaří polapit bicykl i s cyklistou (k takovým případům dochází zřídka), doba trávení muže trvat až pět pracovních dnů. Nestrávené zbytky bicyklů a cyklistů odchází zadní částí trubicové spirály do země, kde jsou dále zpracovávány podzemními konzumenty.

Dalším dramatickým detailem vícevrstvé fotografie, vyprávějícím o nekonečném boji člověka s florou a faunou, jsou přízračné řady ostnů na venkovním parapetu okna, zabraňující potomkům dinosaurů (zejména holubům domácím) přistávat na parapet, chytat na něm lelky a znečišťovat jej výměšky. Člověk městský možná vyhrál bitvu, nikoliv válku. Je pouze otázkou času, kdy z Indie přiletí holub fakír, který naučí holuby domácí nerušeně relaxovat v leže na ostrých hrotech...

Nezapomínejme také na fakt, že už i v těch samotných papírových fotkách, původně nalepených na listy rostliny, je obsaženo dřevo stromu. Jaké pocity ta nevinná chodbová rostlina musela mít, když na její povrch byly lepeny ty „podivné, morbidní obrázky“ obsahující zbytky jejího většího rostlinného bratra - smrku, zavražděného (poraženého) před tím kdesi v lese?

Tomáši, mám pro tebe dobrou zprávu. K této fotografii mne nenapadl žádný „vtipný“ komentář. Tato fotografie tedy výjimečně nebude znehodnocena žádnými vlčími pseudovtipnými bláboly. Je stručně dodám: pěkná čistá foto-grafika.

Informace, že snímek byl pořízen v Kutné Hoře, napovídá, že na obrázku jsou možná horníci (a také paní hornice), kteří zřejmě právě vyfárali z dolu. Tezi, že jde o kutnohorské havíře, odpovídá i nepřehlédnutelné umounění těl exponovaných osob a zejména jejich tělesná konstituce s obdivuhodně zbytnělou svalovou hmotou, svědčící o časté tvrdé fyzické práci. Pravděpodobně právě stojí ve frontě na výplatu, kterou si za vyčerpávající robotu v nesnesitelném podzemním vedru nepochybně zaslouží.

Teď vidím, že jsem panu vrátnému křivdil. Tento příběh je však svědectvím složitosti světa, ve kterém snad nelze učinit nic dobrého, aby to zároveň neublížilo něčemu či někomu jinému. Pan vrátný to zřejmě myslel dobře. Chtěl zachránit zdraví křehké rostliny. Tím však nepřímo způsobil, že někde jinde byl „zbytečně“ poražen strom. Protože k výrobě knihy s papírovými stránkami, ke které došlo do určité míry následkem původně dobrého úmyslu pana vrátného, bylo mimo jiné pravděpodobně použito dřevo smrku.

"... volalo sa to "fotografia ako kvet".
potom to pán vrátny zatrhol, a tak som z tých fotiek urobil knižku. ..."

Podivuhodná akce, jímavý příběh, kuriosní performance.

Nerovný souboj svobodného tvůrčího ducha s přízemně smýšlejícím dozorcem budovy. Lišácký tvůrčí duch však zvítězil!

Jsem nadšený!

pes: dobrá fotka květinového šotka

"Na Zemi se rozšíří trifidé, podivné rostliny, které se dokáží odpoutat od půdy a přesunovat se..."
http://cs.wikipedia.org/wiki/Den_trifid%C5%AF

já také!

Fascinující realita cizokrajná. Velezajímavý obraz dokumentární z cest do krajin exotických. Pěkná fotka panoramatická se závratně nakloněnou hladinou vodní.

Svět už nebude nikdy takovým, jakým byl před druhým dubnem 2014. Tomáš Szépe vystavil fotografie pořízené číslicovým aparátem!

Skutečnost, že dokonce i Tomáš vystavuje elektronické fotky, potvrzuje, že chemická etapa dějin fotografie definitivně skončila.

Otočme tedy listí, přestaňme se tvářit zaskočeně nesmlouvavým diktátem doby a zaměřme se na konkrétní fotky:

Velice se mi líbí zachycení mžiku na první fotografii. Momentky, či fotky exponované v rozhodujícím mžiku mám obzvlášť oblíbené, a tato je zajímavá nevšední kombinací „provokativně“ nepřehledné situace s přehledným (a v čase fotogenicky zmraženým) unisono krokem.

A z těch statických na mne obzvlášť hezky působí tato:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/0/1/buxo.jpg

pes: teď jsem se nějak vyčerpal (změny dějinných etap bývají náročné) a nejsem schopen kvákat k dalším fotkám. To však neznamená, že by se mi nelíbily. Líbí se mi. Jsou to hezké věci.

Hezké zátiší ze sanatoria pro Santa Clausy...

Tyto koláče jsou tak jednoduché, až jsou hezké.

pes: výraz „jednoduché“ je zde myšlen v kladném smyslu. Určitě nebylo jednoduché dopracovat se k takovéto jednoduchosti.

Když civím na název „talking heads“, vybaví se mi jméno Adrian Belew. Tím se mi zároveň vybaví název King Crimson a především jméno Frank Zappa. A když se mi vybaví Frank Zappa, tak už se mi potom vybaví všechno možné i nemožné: Igor Fjodorovič Stravinskij, Edgard Varèse, Pierre Boulez, Don Van Vliet alias Captain Beefheart anebo třeba radostné uvítání mistra Franka Zappy na Ruzyňském letišti počátkem devadesátých let (tenkrát nám letištní zpráva dovolila, abychom na uvítanou přiletivšího mistra pustili z letištních amplionů, tenkrát umístěných na stropě velké letištní haly, CD s mistrovými nahrávkami – dnes akce již naprosto nemyslitelná), či trpká vzpomínka na fyzické napadení mistra FZ americkou vládní ochrankou, když se tento nevšední umělec mylně domníval, že je mezi jinými (po předešlém velkolepém přivítání na Pražském hradě) také pozván na společnou slavnostní večeři s Václavem Havlem při jeho první návštěvě USA. Zkrátka název fotky zafungoval jako spouštěč. Vybavuje se mi spousta věcí. Většinou hezkých, ale i některých ošklivých. A to způsobuje, že na tuto fotku nechtě civím jako kdyby byla průhlednou fólií, za kterou vidím spoustu jiných příběhů. Za to však nemůže fotka. Vinen je její název. Když se konečně vzpamatuji a pohlédnu na samotnou fotku, potom zahulákám: „jé, to je hezká fotka!“ Je taková klasická. Vypadá jako skutečná, což se dnes už často nevidí. No prostě hezká fotka.

Tomáš Szépe tu fotografii popravil, klubový Profesor Ianus ji opravil.

Vnímám ji rovněž jako stvořenou pro nějaké typografické použití – nejen pro zmiňovaný plakát, ale třeba i na knižní obálku.

Kromě působivého „orámování“ geometrických obrazců se zde hezky povedly také barvy.

budoucnost napíše: spodní je dobrá, horní je konformní s tehdejším vkusem.