Autorství setu spočívá v hledání a selekci.

Ale i klasické focení je vlastně hledáním a selekcí, respektive selektováním – vybíráním fragmentů reality pomocí rámu hledáčku apod.

Fraňo, ty se máš, že máš tolik kamarádek a kamarádů!

To ti závidím. Ale závidět se nemá, takže odhazuji do dáli svou sociální závist, a opakovaně se kochám. Ta série portrétů mne fascinuje. Je výborná.

...respektive fotka Medusy.

v rámci tvých fotek s mořskou tématikou se mi velmi líbí fotka chobotnice:
http://4.bp.blogspot.com/-JTgjFDZK59s/UhSYM-EdwmI/AAAAAAAAAOM/QKOo83jpruk/s1600/3.jpg

Kolín a Kutná Hora mají k sobě velmi blízko, takže by určitě nevadilo, kdyby vyšla jedna velká tlustá kniha Michalových fotek z oblasti K & KH...

Zajímá mne to, ašlak v takovýchto „náhledech“ to příliš nevynikne. Představuji si tyto záběry vyfocené ve velkém rozlišení – buď analogově na velký formát, nebo na nějaký pořádný digitální foťák, schopný zachytit závratné množství detailů. A kdyby se z toho nechaly nazvětšovat (nebo vytisknout) hodně velké zvětšeniny, potom by výstava z takových a podobných fotek mohla být velmi zajímavá.

To je zvláštní, že tentokrát to možná vnímám nějak jinak než Tomáš. Sice si také nemyslím, že ta fotka je zázračná, ale zároveň se mi docela líbí. Jak tam ta paní sedí a vyhlíží sardinky...

Uf, zde se odehrává horor. Jitka volá, že ji to vtahuje. Omámena záludnou krásou porostu je vtahována do útrob masožravé dřeviny. Jitko, nedej se!

Takovéto „hraní si“ je sympatické. A díky tomu zmiňovanému levitujícímu klacku, připomínajícího letící kost, mi ta fotografie trochu evokuje slavnou scénu ze začátku filmu 2001: Vesmírná odysea...

Oxymóron je hezké slovo. Působí vznešeně. Téměř svátečně. Jako majestátní antická památka...

Henriku, je to zvláštní, ale řadu tvých fotek považuji za kompoziční výzvu. Málokdy bych si u některé tvé fotky dovolil napsat, že z hlediska kompozice je špatně. Ale často se mi stane, že když otevřu novou tvou fotku, do čenichu mne udeří kompozice. Mnohdy je to trochu jinak, než jak by odpovídalo vlčí intuici. Avšak jak jsem se již zmínil, není to tak, abych mohl škodolibě zvolat: „lidi, poběžte se sem rychle podívat, to je senzační příklad učebnicově chybné kompozice!“. Ne, ne, takto to není. Troufl bych si zde napsat, že ta kompozice je špatně? Netroufl. A proč bych si netroufl? Protože si nemyslím, že je to chybně komponované. Znamená to tedy, že si myslím, že je to komponované dobře? Neznamená. Nemyslím si ani jedno ani druhé. Takže co si tedy myslím? Myslím si, že je to kompoziční výzva.

Milá Adriano, už řadu dní se pokouším zvyknout si, že Chloé vypadá takto, a ne tak, jak si ji představuji při čtení knížky. Na Tomášem zmiňovanou zfilmovanou verzi v žádném případě jít nechci, protože vyrobit film z takovéé knížky vnímám jako čin barbarský. Knížka od Borise Viana je pro mne téměř posvátná záležitost – kus ztraceného života. Bylo by to dlouhé vyprávění. Na druhou stranu si mi, Adriano, přece jen vyrobila radost, že ses pustila do fotografování Pěny dní, takže ten zločin (pokus o ilustrativní fotku) ti velkoryse odpouštím... :))

A v každém případě ti doporučuji prohlédnout si někde první české vydání této knihy (Odeon, 1967). Možná budeš překvapená... :)

Někteří exotičtí plazové prý číhají na oběť (na oběd) v koruně stromu.

Téměř pěkná fotka, ale trochu mne popotahuje za oka kompozice (pozice kmenu stromu).

Jan Burian napsal další hezkou úvahu o (nejen) Islandu:
http://www.radioservis-as.cz/archiv13/46_13/46_glo.htm

možná by ta fotka působila hezky, kdyby měla jinou kompozici.

Jako reklama na tepláky Adidas to není špatné.

Ale ve smyslu fotografickém tam nevidím žádný náznak invence či autorského přínosu.

Přesto na fotografie z takové úchvatné stepní krajiny velmi rád civím!

Milá Adriano, děkuji za zlepšení nálady. Tvůj humor mi začínal chybět. Jsem příjemně poděšen, že ses vrátila! :)

krásné

„... a tak jsem si mezitím čmáral na kus papíru poznámky a pokoušel jsem se formulovat, proč Island podle mého názoru patří k nejzajímavějším místům na zeměkouli, která stojí za to poznat:“

http://www.radioservis-as.cz/archiv13/43_13/43_glo.htm

(Jan Burian: Islandské desatero)

...ale ono si to pravděpodobně bez problému sedne, když se tato fotka objeví někde na výstavě či v knižní publikaci společně s kvantem dalších Michalových záběrů z Kolína. Michalův Kolín bude zajímavou knihou.

Je pro mne záhadou, jak to Jirka myslel s tou „nudou“. Občas sem skočím osvěžit se a pokochat podivuhodnou krajinou, zachycenou na fotce první, ale i druhé, třetí, čtvrté...