ne, to neni plastika, to je Claudia.
Ted jsem zrovna koukal na prvni skicu, listopad 2006 :-)

http://imageshack.us/a/img543/3633/20061129korsett0007.jpg

Dobry

takovej fashion editorial, dobry

ja bych timhle zpusobem rad videl vyfotografovanou nejakou slecnu z fotopatracky, zaspinenou bahnem a zamotanou do rybarske site. Tam by ty struktury byly myslim taky moc pekny.

Tim gestem bude asi mysleno oboji. Poloha Ukrizovaneho, ktera zaroven dela gesto Rohateho. Nicmene, ja v tom nejak tohle tezkotonazni tema uspesne odfiltroval do polohy hravosti.

Vybirani setu svatebnich fotek je vzdycky hardcore.

ja bych teda trochu orizl, aby fokus byl jen na ty dva typky, je to dobrej moment.

gud

:)

je to fajn, takovej ten obrazek typu "instant happiness".
Nicmene, nahled jsem mel radsi, nez kdyz se to otevrelo, proc to tak je, rict neumim.

Fajn :)

OH: Fotografem JE kazdy, kdo ma kameru a pouziva ji. Prave v te tvoji vete "pokud se kazdy citi fotografem..." je citit to, o cem jsem tu psal. Ne kazdy, kdo fotografuje (maluje, vysiva, dela plastiky, kresli do skicaku nebo cura do snehu) vytvari ale umelecka dila, i kdyz samozrejme existuje i mimodek vznikle umeni, kouzlo nechteneho a samozrejme ad extremis existuje i pohled zmineneho Koonse, kdy za urcitych okolnosti je umenim cokoli. Jak kouzlo nechteneho, tak "anything goes" je ovsem pouze jinymi slovy vyjadrena skutecnost, ze kazdy vidi svet skrz filtr svych vlastnich emoci a zazitku. Umeni nas oslovuje mimo jine tim, ze nam oboji zviditelnuje (u sebe sama) resp. zpristupnuje (u jinych).
Ta instagramem fotografujici masa diky tomu produkuje i prekvapive zajimave veci a krome toho muze byt pro nekoho tim rozhodujicim impulsem i pro vznik neceho opravdu hodne zajimaveho.

Kazde umelecke dilo je vnimano subjektivne a ten vjem je vyslednici vsech vjemu, ktere ten divak doposud mel moznost realizovat a take jeho schopnosti vnimat jejich interakce. Proto je obecne vnimani umeni zavisle nejenom na mych subjektivnich asociacich ale i na tom, odkud je cerpam, tedy na vsem, co me obklopuje. Na zjisteni, ze vnimani umeni se v case meni, neni tedy nic revolucniho, tak tomu vzdy bylo, je a uz z postaty veci bude.

Jak uz jsem v mem prvnim vstupu naznacoval, problemem neni schopnost masy vnimat umeni (nejcistsi, wtf?). Schopnost vnimat umeni neni kazdemu stejnou merou vlastni a ani neni nejak nezbytne nutne, aby tomu tak bylo. Na druhou stranu, tu schopnost lze i u toho nejmene talentovaneho jedince kultivovat. Opacne plati, ze i k umeni senzibilizovani jedinci pracuji pouze s tim, co maji asociacne k dispozici, kazdy z nas ma v sobe zabudovane urcite mantinely, kazdy z nas zaziva situace, kdy se mu najednou nekam otevre okno nebo horizont.

Koonsova materstina je anglictina, takze jiste nejake podobne vedene interview bude nekde k nalezeni. Moje puvodni informace ale byla mylna, to, ktere jsem mel na mysli, bylo publikovano v "das Magazin" a ne ve Weltwoche.

Manifest epigona? U dvou setu z dovoleny u more?
To bych tu teda vedel o lepsich prikladech. :-)

K ty diskusi... ja si myslim, ze nejvetsi problem fotografie je fakt, ze sama sebe porad jeste povazuje za cosi zvlastniho. Asi jako kdyby si kresliri nebo landartisti mysleli, ze v celem kontextu vseho, co vznika jako umeni, jsou necim extra.

Fakt, ze dneska kazdej foti mobilem, ma na vznik kvalitni umelecky tvorby asi stejnej vliv jako skutecnost, ze kazdy dite, ktery jde do prvni tridy, vlastni sadu pastelek.

Dokud budou fotografove prikladat vetsi dulezitost tomu, jakou technikou nebo procesem neco vytvorili, nez co vytvorili, budou se v tom placat stejne jako piktorialisti pri vzniku fotografie. Tehdy se fotografie poprve osamostatnila diky obrazkovym revue tricatych let - tedy primarne diky uplne jinemu mediu - a jeji na objednavku vznikajici dokumentarni forme, ale zaroven si tak vytvorila i svoji nejvetsi hypoteku, se kterou se potyka dodnes. Jeji druha emancipace podle me nenastane diky tem, kdoz sami sebe nazyvaji fotografy, ale diky tem, kdo ji proste pouzivaji jako vyrazovyho nebo ciste zaznamovyho prostredku.

Zajimavy k tomuhle tematu je precist si, co o umeni jako takovem rika Jeff Koons, kterej ma mimochodem ted pozoruhodnou vystavu ve Fondation Beyeler. O fotografii se nezminuje ani slovem, ale presto je to, co pise k tomuhle tematu, signifikantni. Obecne staci podivat se, jaky vyvoj nastal treba v socharine behem poslednich sto let. To interview je v nemcine v jednom z nedavnych cisel "Weltwoche", pokud to nekoho zajima, muzu jej najit a nekam postnout.

V tomhle smyslu je pro me ta formulace "moc jste se ale nenasrali" usmevne sebestredne naivni, vubec nechapu, co by me na nejakem libovolnem obrazku melo nasrat.
Me nasere telefonat s moji ex, ale fotka? omfg :-)

nevim proc, ale libi se mi to, celkem.

na houhou

Ta asociace na Sally tu je, ale neni to dotazeny. Pro me to ale blby neni, mam to radsi nez vetsinu toho, co tu je k videni. Coz lze samozrejme vylozit ruzne.

ten nahled je skvelej, po otevreni mi neco trochu vadi. Asi by to chtelo tu kamuflaz z tech reflexu vic tematizovat.

moje dcera dostala ted k osmym narozeninam nejaky sminky, kdyz jsem tu fotku videl, tak jsem se musel zasmat :-)

;)