Title: | <> [ikub] | |
|
|
|
Author: | Ondřej Hruška | |
Portfolio: | (not in any portfolio) | |
Publicity level: |
Set visible to non-members |
|
Commenting: | Set commenting allowed | |
Highlight: |
No |
Title: | <> [toag] |
Title: | <> [kiha] |
Title: | <> [esak] |
Ta instagramem fotografujici masa diky tomu produkuje i prekvapive zajimave veci a krome toho muze byt pro nekoho tim rozhodujicim impulsem i pro vznik neceho opravdu hodne zajimaveho.
Kazde umelecke dilo je vnimano subjektivne a ten vjem je vyslednici vsech vjemu, ktere ten divak doposud mel moznost realizovat a take jeho schopnosti vnimat jejich interakce. Proto je obecne vnimani umeni zavisle nejenom na mych subjektivnich asociacich ale i na tom, odkud je cerpam, tedy na vsem, co me obklopuje. Na zjisteni, ze vnimani umeni se v case meni, neni tedy nic revolucniho, tak tomu vzdy bylo, je a uz z postaty veci bude.
Jak uz jsem v mem prvnim vstupu naznacoval, problemem neni schopnost masy vnimat umeni (nejcistsi, wtf?). Schopnost vnimat umeni neni kazdemu stejnou merou vlastni a ani neni nejak nezbytne nutne, aby tomu tak bylo. Na druhou stranu, tu schopnost lze i u toho nejmene talentovaneho jedince kultivovat. Opacne plati, ze i k umeni senzibilizovani jedinci pracuji pouze s tim, co maji asociacne k dispozici, kazdy z nas ma v sobe zabudovane urcite mantinely, kazdy z nas zaziva situace, kdy se mu najednou nekam otevre okno nebo horizont.
Koonsova materstina je anglictina, takze jiste nejake podobne vedene interview bude nekde k nalezeni. Moje puvodni informace ale byla mylna, to, ktere jsem mel na mysli, bylo publikovano v "das Magazin" a ne ve Weltwoche.
tak sa nam tu niekto proste vygrcal
Fakt, ze dneska kazdej foti mobilem, ma na vznik kvalitni umelecky tvorby asi stejnej vliv jako skutecnost, ze kazdy dite, ktery jde do prvni tridy, vlastni sadu pastelek.
Dokud budou fotografove prikladat vetsi dulezitost tomu, jakou technikou nebo procesem neco vytvorili, nez co vytvorili, budou se v tom placat stejne jako piktorialisti pri vzniku fotografie. Tehdy se fotografie poprve osamostatnila diky obrazkovym revue tricatych let - tedy primarne diky uplne jinemu mediu - a jeji na objednavku vznikajici dokumentarni forme, ale zaroven si tak vytvorila i svoji nejvetsi hypoteku, se kterou se potyka dodnes. Jeji druha emancipace podle me nenastane diky tem, kdoz sami sebe nazyvaji fotografy, ale diky tem, kdo ji proste pouzivaji jako vyrazovyho nebo ciste zaznamovyho prostredku.
Zajimavy k tomuhle tematu je precist si, co o umeni jako takovem rika Jeff Koons, kterej ma mimochodem ted pozoruhodnou vystavu ve Fondation Beyeler. O fotografii se nezminuje ani slovem, ale presto je to, co pise k tomuhle tematu, signifikantni. Obecne staci podivat se, jaky vyvoj nastal treba v socharine behem poslednich sto let. To interview je v nemcine v jednom z nedavnych cisel "Weltwoche", pokud to nekoho zajima, muzu jej najit a nekam postnout.
V tomhle smyslu je pro me ta formulace "moc jste se ale nenasrali" usmevne sebestredne naivni, vubec nechapu, co by me na nejakem libovolnem obrazku melo nasrat.
Me nasere telefonat s moji ex, ale fotka? omfg :-)
tím nemluvím proti fotomobilům nebo všeobecnému cvakání čímkoliv (třeba d800, to je jedno), i mobil může být pro určitou práci ten nejvhodnější fotonástroj
ale zrovna to "facebookově-deníčkové cvakání" bych nenazýval "demokratickým uměním"
http://www.mediar.cz/umberto-eco-v-tydeniku-lespresso-kamery-nas-pripravuji-o-prozitky/
[no ne]
jinak diskuze na linkovanejch forech je supr, diky
Nicmene jak sem chodim cist, musim rict, ze se mi ta serie zalibila (ciste vizualne, bez kontextu - ten me nezajima a zajimat nikdy nebude, nejsem ten typ, kterej fotku resi na tyhle urovni). Akorat kiha mi do toho porad moc nezapada, esak se mi libi i samostatne, ale na tom nesejde.
http://www.david-campbell.org/2012/07/21/hipstamatic-angst-instagram-anxiety-time-to-move-the-conversation-forward/
tady je pak silná obhajoba od reportera, co odložil zrcadlovku:
http://storyboard.tumblr.com/post/27479079539/capturing-libya-through-a-hipstamatic-lens-to
tyhle diskuze se opakují ve fotografii cyklicky. nastoupí nová technika a určitá skupina se brání, ale neubrání. po instagramu možná nikdo neštěkne, ale určitě to změní a uz změnilo vnímání fotografickýho obrazu a media. než to ale nějaký nový barthes pojmenuje, bude to už jinak.
tomáši, jedna věc je, co bys rád viděl, a druhá, co se skutečně děje.
považuju za zásadní ty pozorování - profi fotograf používá mobil stejně jako amatér (krásný termín phoneography), mobil je médiem revoluce (arabské), má ho každý. na samotných záběrech odkudkoliv /viděli jste zahájení olympiády - průvod národních výprav?/ vidíme už jen fotografující lidi. zatím nejsme schopni se s tou "záplavou" vyrovnat. lze ji ignorovat, ale nejspíš bude nutný na ni nějak reagovat. a to je ta otázka, která se prolíná tím čtením. jak s tím naložíme?
přestat fotit je extrém.
p. s.: přide mi s panem tůmou to pohlo nejvic, i když deklaruje že nikoliv.
demokraticky umeni, heh, nic takovyho. jen nebyvaly rozsireni fotaku v incidenci se stejne nebyvalou proliferaci bezpredmetnyho "sdileni". nahodnej, trivialni bordel, kterej nam hlavy zaplevelil do ty miry, ze uz ho ani nedokazeme vnimat. zadny umeni v tomhle fenomenu neni a nikdy nebylo.
facebook je v podstate mrtvej uz ted a po instagramu nikdo nestekne do dvou let. oboji je jen modni vystrelek, kterej po sobe zanecha kulturni stopy maximalne v kalibru zanrovyho filmu. a budouci nahrada za socialni site zrejme nebude vetsi_lesklejsi_a_globalnejsi, to uz ted totiz taky nikoho moc nezajima.
ta "serializace", jak ji popisuje colberg, by byla terapii pro tuhle nestastnou chvili, ja bych ale radsi videl poradnou katarzi a naslednou renesanci.
http://jmcolberg.com/weblog/extended/archives/photography_after_photography/
http://www.thevisualexperience.org/web/photography-photography-good-question-joerg/
http://jmcolberg.com/weblog/extended/archives/photography_after_photography_further_down_the_rabbit_hole/
http://www.thevisualexperience.org/web/photography-photography-web-talent/
atd. já jsem si to musel vytisknout, jinak se na to nedá soustředit. chlapi jsou taková střední generace, takže jim trochu trvá, než dojdou k nějaké konkluzi...
ale opravdu stojíme na rozcestí. to, jak fotografii změnil facebook a instagram, už nepůjde vrátit. sám v tom zatím nemám jasno, chystám se něco napsat.
ve zkratce - ano, všechno už bylo vyfoceno, zvlášť s nástupem chytrých tel. definitivně vzniklo demokratické umění. ale jak se ptá colberg - co si z toho dokážeme vzít? jak na to dokážeme zareagovat?
abych předešel vztahovačným komentům - tohle samozřejě není absolutní řešení té otázky, je to cyklus založený na provokaci klasických foto-estetických norem - jejich zastánců. moc jste se ale nenasrali, příště to budu muset hodit na idnes.
pes: pane klubový Profesore Ianusi, děkuji za cenný nález.
na druhou stranu - ten "příběh" je tak divnej, že mě to nějak zaujalo
nicméně (víceméně by mohl být opak toho slova, pane Vlku) určitě to není můj oblíbený šálek týý
manýra, co má vyvolat úžas z nepochopení.
iluze, co má přinášet dojem, že něco opravdu sděluje.
pocit viny pro diváky, že skutečně nechápou. a ani nemohou.
rozhodně mě to ale nezneklidňuje. štve mě spíš to, že se na to musím koukat zrovna tady...
hrneček jsem si fotila před osmi lety. ale ani v souboru to nestojí za nic.
jo, pravda... co už fotit, když údajně je všecko vyfocený (...to by to pak člověk moh' rovnou zabalit, pač všecko už bylo dávno odžitý).
mě to například stále zajímá.
lepsi snad uz ani ten nazor nemit ;)
naposledy tady tenhle smer zrecykloval fleischmann nekdy pred 5 lety, a to to tenkrat jeste aspon palil seriozne na stredoformat a daval si s tim praci -- clovek koukal na vysledek a rikal si "hmm, treba tady tohle je vlastne docela unikatni zaber."
http://www.fstop.cz/e/fleischmann/untitled/
tady tupe ziram pred sebe, line roluju nahoru a dolu, nenapada me nic nez "bull."