teda ty veškeré nově přibyvší bonusové jsou parádní.. ..příjemné pocivění..
=:o)

Ivane, to se ti povedlo!

ta letní síťka proti polétavému hmyzu to všechno pěkně sjednocuje..

paráda..

pes: teprve nyní jsem se dozvěděl, že ještě koncem 80. let se mezi hmyz počítali další živočichové, kteří už dnes představují samostatné třídy, konkrétně chvostoskoci, hmyzenky a vidličnatky:

http://www.hmyz.net/entrady.htm

=:o)

včera, ulektnut a zkoprněv zcela při pohledu na tvora rohatého, jsem zapomněl pronést řeč uvítací..

napravuji o den později: pane Doktore Jane Savický, vítejte zpět na Fstopu!

doufám, že jste se během té dlouhé dovolené vydatně zrekreoval a načerpal sil nemalých.

děsím se značně, že teď to zde rozbalíte a důsledně roztočíte svými kreativními vizemi šikmoplošnými..

že nás poděsíte nejen fotografiemi tvorů rohatých, ale též jinými exkluzivními motivy ze života na šikmé ploše fotogenické..

to však neznamená, že protestuji proti podobiznám tvorů rohatých..

to bych si ani náznakem nedovolil..

nebylo by prozíravé riskovat hněv tvora rohatého..

děsím se bez rozdílu na další podobizny bytostí a tvorů veškerých..

=:o)

abych předběhl případnému nedorozumění, tak ještě uvedu, že neprotestuji proti tapetě..

vlk měl na mysli tu poněkud krkolomnou symetrii pruhů nad hlavou..

jinak proti tapetě nic nenamítá..

je také zajímavá..

ten vzorek je divný, a tím fotogenický..

jen kdyby ty dva pruhy, zakryté částečně modelkou, nebyly nahoře „nasazeny“ takto souměrně na hlavu..

avšak pokouším se zvyknout..

když si představím, že modelka má nasazeny velké králičí uši, tak už se mi na ty dva pruhy, vylézající za hlavou, kouká lépe..

=:o)

bojim, bojim! =oO

krásné.. =:o)

Adriano, je třeba to vnímat tak, že jde o výřez z nouze..

kvůli tomu pozadí..

kdyby bývalo bylo to pozadí jinak, tak bych také preferoval verzi s celou hlavou..


to není tak, že bych si pokaždé liboval ve výřezech obličejů..


zkrátka zde to vzniklo jako kompromis..

jako úniková cesta z prekérní situace..


pes: avšak stále platí to, co jsem škrabal už dříve, čili že tím nejdůležitějším na tvých fotografiích je skutečnost, že máš zvláštní dar zachycovat křehký svět křehkých duší..

=:o)

tak se ty vlčí trapasy zde nějak sčítají..

napřed si nepozorný vlk vůbec nevšimne, že rty jsou namalovány pouze z půlky, a dozví se to až teprve potom, co si přečte komentáře jiných vizitorů..

potom se zase mylně domnívá, že tato fotografie vznikla kvůli tomuto fórku, o kterém dříve ani nevěděl..

navíc je zde ve svých vstupech přehnaně sentimentální..

a k tomu všemu se zde snaží bagatelizovat fatální chybu s pozadím..

vlk by měl být příště asi více věcný, ukázněný a neměl by ujíždět v přeludech, vidinách a klamných představách..


a co se týká komentářů věcných, konstruktivních a skutečně přínosných, tak zřejmě nejlépe to zde udělal klubový Superprofesor Tr. Ianus Germanicus. Na jím odkazovaný výřez civím asi už po dvacáté. Vyfiknul to excelentně:

http://www.albumy.biz/germanicus/album339/aniu02.jpg/

zásadním způsobem tím eliminoval problém s nešťastnou pozicí pruhů za (či spíše nad) hlavou modelky..

Adriana + Ianus = zářivý tvůrčí team..

=:o)

takže jste před středoevropským tropickým počasím utíkali na sever..

tomu rozumím..

já už to mám také nějak obráceně..

v pátek večer v Praze krásně pršelo..

byl jsem nadšený, úplně jsem si v tom liboval, zmoknul jsem s radostí..

světla tramvají za soumraku v dešti..

čerstvý vzduch..

nádhera..

člověk (zvíře) chce vždy to, co nemá..

a po těch opakovaných tropech zde mne také čím dál víc láká sever..



a byli jste až za polárním čtvercem?

prý je to k zešílení, když je v létě světlo celý den – i v noci..

údajně je to nesnesitelné..

lze vůbec usnout?



pes: tyto fotografie nechci hodnotit..

nechci je kritizovat..

ani mne žádná kritika nenapadá..

pěkně se mi na ně kouká..

hezká zeleň..

občerstvující..

kousíček moře..

fotogenické kontrasvětlo..

příjemná atmosféra..



a velmi mne zajímá, co konkrétně na nich je..

vlastně bych přivítal další fotografie z těch míst..

sever mne zajímá čím dál více..

=:o)

tak teď se musím přiznat – a je to trapas, že jsem si včera vůbec nevšiml, že rty jsou namalovány pouze z půlky..

vnímal jsem to tak, že jsou namalovány silně jakousi lesklou rtěnkou, a že ta pravá část, přivrácená ke zdroji světla, se leskne.. anebo tak nějak.. nezkoumal jsem tento jev detailně..

působily na mne sice zvláštně, ale ten fórek jsem přehlédl..

teprve nyní civím, že rtěnka je pouze na polovině..

až když jsem si přečetl přibyvší komentáře..



tak takovýto „bonus“ na portrétní fotografii také nemusím..

ale nějak zvlášť mi to nevadí..

mávnu nad tím tlapou..



avšak není to prkotina pro autorku fotografie..

pro Adrianu je vymýšlení takovýchto a podobných „legrácek“ (motýl na nose, motouz na obličeji apod.) mnohdy důvodem k pořízení portrétu..



takže můžeme být nakonec rádi, že takovéto „nepodstatné vnější legrácky“ vymýšlí; bez nich by ty portréty asi vůbec nevznikly..



tyto „legrácky“ však nejsou podstatné pro vlčí vnímání..

na Adrianiných fotkám mne fascinuje to, co vzniká spíše jako „odpadní produkt“..

konkrétně mám na mysli ty úžasné vhledy do hlubin modelčin duší..

to, jak na Adrianiných portrétech promlouvají oči..



zkrátka: na této fotografii mne zaujal předeblechám výraz modelky..

což bych mohl napsat i o řadě jiných fotografií od Adriany..



to, co u Adriany obdivuji, je schopnost s čistým srdcem zobrazit křehkou duši modelky - její vnitřní svět..


to myslím většina chlapíků portrétistů nedokáže..

zkrátka zde se odehrává cosi, na co vůbec nemám..



mohu jen civět v úžasu..


(na rozdíl od níže odkazovaného portrétu od Jana Saudka, který na mne působí prázdně.. ..jako maska..)



ale u Adriany je to jinak..

to nejdůležitější – křehký svět křehkých duší – je na některých fotografiích od Adriany zobrazen tak, až se tají dech..



už to došlo tak daleko, že vnější atributy na Adrianiných fotkách mne začínají být jedno..

začínám přehlížet formální stránku věci..



můžeme zde debatovat o čemkoliv, ale jedno je jisté: výrazy modelek Adriany nejsou prázdné..

a to je podstatné..

=:o)

Adriano, dřivě jsi dělala takové sladko-romantické portréty, ale nyní se zdá, že toto období už možná necháváš za sebou, a já tento vývoj vítám.

Tvé současné fotografie jsou nesmírně zajímavé.


Ale napřed, než začnu chválit, předřadím povinný pokus o špetku pseudokritiky: na tomto portrétu mne provokuje to přesné umístění hlavy mezi dva svislé pruhy na tapetě v pozadí.

To mne nutí instinktivně uhnout s objektivem trochu vpravo anebo vlevo.

Trochu narušit tu příliš svazující symetrii pruhů za hlavou.

Symetrii rušící.

A jsem poněkud nesvůj, že to nemohu ovlivnit, že s objektivem již nelze přirozeně a nenásilně pohnout, a že musím trpně sledovat takto zafixovanou - již definitivně zabetonovanou pozici hlavy vůči pruhům, či ve smyslu hierarchie důležitosti správněji řečeno: „pozici pruhů vůči hlavě“.



Avšak i přes poznámku o pozici pruhů vyji uznale nad velice zajímavým portrétem!

Tvé modelky jsou jako z jiného světa.

A tato modelka je opět čímsi velice zvláštní.


Adriano, a ty máš dar zachytit ten zvláštní vnitřní svět těch modelek.

Máš nadání k zachycování duší.

(předešlá věta sice zní jako klišé, ale jak jinak to napsat?)



Čím více tvých fotografií znám, tím více se těším na tvé další.

To už není náhoda.


Umíš najít zajímavé modelky s duší, a zároveň umíš jejich duše zobrazit.

Dokážeš zobrazit křehkost jejich vnitřních světů.


Občas sice můžeme diskutovat nad některými detaily, ale to hlavní, co z tvých fotografií vyzařuje, mne fascinuje.

V kladném smyslu.


Někdy sice brblám kvůli nějaké prkotině, ale fandím ti!



A i přes poznámku o pozici pruhů na tapetě mne tato dnešní fotografie nadchla!

Zvláštní modelka, zvláštní pohled, zvláštní svět..

Velezajímavá fotografie.

A ty namalované rty.

Zvláštní.



A je vidět, že tvé modelky tě mají rády.

Že k tobě mají důvěru.



A to je zásadní.

Umíš se k nim přiblížit.


S čistou duší.


Je to tvé zrcadlo.

=:o)

František Skála - Ladné zbraně a jejich tvarosloví, Šark, cyklus instruktážních fotografií pro používání obranně-útočné zbraně:

http://www.artlist.cz/?id=288

...

geneticky modifikované květiny, speciálně vyvinuté pro pěchotu a jednotky hbitého nasazení, jsou schopny svou zákeřnou vůní paralyzovat nepřítele na vzdálenost 75 až 94 m. Doporučuje se operovat po větru.


ps: nechci příliš šťourat – obrázky to jsou vesměs zdařilé, ale přece jen (pokud mám být precizním) si zde nedokážu odpustit jednu drobnou a jistě ne příliš podstatnou kritickou poznámku: nepatrným nedostatkem těchto fotografií je to, že z nich není až tak úplně zřejmé, zda jde o záběry z veřejného veletrhu tajných zbraní, anebo utajeného veletrhu veřejných zbraní..

...

ano, ta druhá je také výborná!

na první pohled romantický květinkový dvojportrét..

avšak ve skutečnosti přehlídka nových zbraní..


modifikované květiny jako součást výzbroje armády..

luční hmyz jako nová tajná zbraň..

motýlí křídla neodráží elektromagnetické vlny..

pro radar jsou neviditelná..

...

první je výborná.

impozantní android.

respekt.

až bude hledat ženu, zde je inspirace:

http://www.iua.upf.es/~berenguer/cursos/interact/cromo.htm

=:o)

jedna z nejzajímavějších fotografií na fstopu..

vzpomenu si na ní často i když nesedím před monitorem..

včera opět..

plížil jsem se nočními ulicemi a tato fotografie se samovolně zjevovala ve vlčí mysli..



zvláštní dáma pod bizarním obrazem v eliptickém rámu..

zneklidňujícím obrazem..

obrazem z knihy Srdcerváč od Borise Viana..



a to vše pod fantaskním lustrem..

nebezpečným lustrem..

jedovatou medúzou..

preparovaným živočichem z hlubin oceánu..

ze stropu kape voda..



a na obraze s Klementýnou v eliptickém rámu s pomalu střídají všechny tři děti..

Alex, Felix a Calex..



„Anděl seděl sám ve svém pokoji a žasl, že nemá žádné bolesti. Slyšel, jak vedle naříká jeho žena, avšak nemohl k ní jít a vzít ji za ruce, protože ho ohrožovala revolverem. Kvílela raději o samotě, poněvadž nenáviděla své ohromné břicho a nechtěla, aby ji někdo v takovém stavu viděl. Již dva měsíce vysedával Anděl takto o samotě a čekal, až bude po všem; rozjímal o nicotnostech. Také chodíval často do kruhu, protože se dověděl z reportáží, že vězňové chodí dokolečka jako zvířata, jenže kdyby tak věděl jaká. Spal a snažil se spát a myslet přitom na hýždě své ženy, protože vzhledem k břichu na ni raději myslel zezadu. Každou druhou noc se náhle probouzel. Zlo, celkem vzato, bylo spácháno a nebylo na tom nic, co by přinášelo uspokojení.

Kubohnátovy kroky se rozezvučely po schodišti. A v tu chvíli ustal i ženin nářek a Anděl ohromeně strnul. Připlížil se potichu ke dveřím a pokoušel se nahlédnout, avšak dolní pelest mu zakrývala všechno ostatní, a tak stáčel bolestivě pravé oko bez kýženého výsledku. Povstal a napínal sluch, ne snad že by chtěl slyšet někoho speciálně.“

(Boris Vian – Srdcerváč)

...

Oto, tato série mi opravdu sedla..

asi se mi na ní líbí i to netropické počasí..

čerstvý vítr od moře..

tam musel být úžasný vzduch..

takový vzduch je pro vlka větší drogou, než třeba alkohol..

ani hudba nemusí hrát..

a ona ani hrát nesmí..

aby nepřehlušila šum moře..

=:o)

tato surrealistická fotografie mne fascinuje..

vzpomněl jsem si na ni včera vícekrát v ulicích starého města..

procházeje městem denním a posléze nočním..

vybavila se mi mnohokrát..

=:o)

charismatická dáma..

úplně úžasná..

uhrančivý výraz v dramatickém světle..

=:o)

pěkné =:o)