jedna z nejzajímavějších fotografií na fstopu..

vzpomenu si na ní často i když nesedím před monitorem..

včera opět..

plížil jsem se nočními ulicemi a tato fotografie se samovolně zjevovala ve vlčí mysli..



zvláštní dáma pod bizarním obrazem v eliptickém rámu..

zneklidňujícím obrazem..

obrazem z knihy Srdcerváč od Borise Viana..



a to vše pod fantaskním lustrem..

nebezpečným lustrem..

jedovatou medúzou..

preparovaným živočichem z hlubin oceánu..

ze stropu kape voda..



a na obraze s Klementýnou v eliptickém rámu s pomalu střídají všechny tři děti..

Alex, Felix a Calex..



„Anděl seděl sám ve svém pokoji a žasl, že nemá žádné bolesti. Slyšel, jak vedle naříká jeho žena, avšak nemohl k ní jít a vzít ji za ruce, protože ho ohrožovala revolverem. Kvílela raději o samotě, poněvadž nenáviděla své ohromné břicho a nechtěla, aby ji někdo v takovém stavu viděl. Již dva měsíce vysedával Anděl takto o samotě a čekal, až bude po všem; rozjímal o nicotnostech. Také chodíval často do kruhu, protože se dověděl z reportáží, že vězňové chodí dokolečka jako zvířata, jenže kdyby tak věděl jaká. Spal a snažil se spát a myslet přitom na hýždě své ženy, protože vzhledem k břichu na ni raději myslel zezadu. Každou druhou noc se náhle probouzel. Zlo, celkem vzato, bylo spácháno a nebylo na tom nic, co by přinášelo uspokojení.

Kubohnátovy kroky se rozezvučely po schodišti. A v tu chvíli ustal i ženin nářek a Anděl ohromeně strnul. Připlížil se potichu ke dveřím a pokoušel se nahlédnout, avšak dolní pelest mu zakrývala všechno ostatní, a tak stáčel bolestivě pravé oko bez kýženého výsledku. Povstal a napínal sluch, ne snad že by chtěl slyšet někoho speciálně.“

(Boris Vian – Srdcerváč)

...