Adriano, dřivě jsi dělala takové sladko-romantické portréty, ale nyní se zdá, že toto období už možná necháváš za sebou, a já tento vývoj vítám.

Tvé současné fotografie jsou nesmírně zajímavé.


Ale napřed, než začnu chválit, předřadím povinný pokus o špetku pseudokritiky: na tomto portrétu mne provokuje to přesné umístění hlavy mezi dva svislé pruhy na tapetě v pozadí.

To mne nutí instinktivně uhnout s objektivem trochu vpravo anebo vlevo.

Trochu narušit tu příliš svazující symetrii pruhů za hlavou.

Symetrii rušící.

A jsem poněkud nesvůj, že to nemohu ovlivnit, že s objektivem již nelze přirozeně a nenásilně pohnout, a že musím trpně sledovat takto zafixovanou - již definitivně zabetonovanou pozici hlavy vůči pruhům, či ve smyslu hierarchie důležitosti správněji řečeno: „pozici pruhů vůči hlavě“.



Avšak i přes poznámku o pozici pruhů vyji uznale nad velice zajímavým portrétem!

Tvé modelky jsou jako z jiného světa.

A tato modelka je opět čímsi velice zvláštní.


Adriano, a ty máš dar zachytit ten zvláštní vnitřní svět těch modelek.

Máš nadání k zachycování duší.

(předešlá věta sice zní jako klišé, ale jak jinak to napsat?)



Čím více tvých fotografií znám, tím více se těším na tvé další.

To už není náhoda.


Umíš najít zajímavé modelky s duší, a zároveň umíš jejich duše zobrazit.

Dokážeš zobrazit křehkost jejich vnitřních světů.


Občas sice můžeme diskutovat nad některými detaily, ale to hlavní, co z tvých fotografií vyzařuje, mne fascinuje.

V kladném smyslu.


Někdy sice brblám kvůli nějaké prkotině, ale fandím ti!



A i přes poznámku o pozici pruhů na tapetě mne tato dnešní fotografie nadchla!

Zvláštní modelka, zvláštní pohled, zvláštní svět..

Velezajímavá fotografie.

A ty namalované rty.

Zvláštní.



A je vidět, že tvé modelky tě mají rády.

Že k tobě mají důvěru.



A to je zásadní.

Umíš se k nim přiblížit.


S čistou duší.


Je to tvé zrcadlo.

=:o)