Nesouhlasím se Standou. Text na fotografii není docela debilní. Zároveň se ale musím přiznat, že jsem nevěděl, že „mňau!“ napsala Agatha Christie.

Uf, u vás je zřejmě hodně tvrdá voda. Tvorbě vodního kamene v pumpě, kotli a po celé délce rozvodů, ve všech spotřebičích, bateriích, sprchách v domě vč. odpadů lze však zabránit účinným filtrem. Pravděpodobně nejúčinnějším řešením je tzv. fyzikální úprava vody, využívající specifické magnetické pole, zabraňující tvorbě kamenů (krystalických struktur) a jejich ulpívání na pevném povrchu zařízení.

Mistře Jardo, není nutné se omlouvat, mne takovéto zprofanované formulace už dávno nevadí. Vůbec mi nevadí. Fakt nevadí! Nevadí!! Jsem klidný. Úplně klidný! Naprosto klidný!! Cizácká slovíčka typu „fresh“ ani obzvlášť nechutný tuzemský komentář „baví mě to“ mne už z míry nevyvedou. Nevyvedou! Jsem zcela klidný. Klidný. Vůbec se nerozčiluji. Nerozčiluji! Jsem klidný. Klidný! Úplně klidný. Takovéto komentáře mne už z míry nevyvedou. Nevyvedou! Nevyvedou!!

:)

hezký úsměv
pěkná fotka

pes: také vinšuji příjemné léto

Vkusně a s nenásilnou porcí melancholie zachycený jeden z mnoha projevů pozvolné degenerace konzumní civilizace.

Výborná fotka.

Není divu, že Čerňucha je tak vypasená. Prý je krmena obzvláště výživnými novinářskými kachnami.

Pozoruhodná úroda exotických plodů.
Těším se na další botanické objevy a nálezy.

to je ovečka?

ha!
plíživě, bez varování a zcela nečekaně se zde zjevila druhá fotka!
je také hezká.
ale ještě hezčí je ta první.
ta první je jako z jiného světa.
z nového světa.
na tu první si často vzpomenu.
ocivována po přestávce a s několikatýdenním odstupem se mi stále velice líbí.

Značky lehce proexponované do čiré oblohy a kus osvíceného filmu by mohly být hezkými efekty, ale atributy digitálního postprocesu, které se kolem těch původně hezkých analogových kazů objevily, působí nepříjemně tvrdě.

Pokusím se ještě něco zahuhlat k samotným fotografiím. Myslím, že jim chybí něco, co by je přirozeně zdůvodnilo k vystavení. Zviřatko umístěné většinou tak nějak v prostředku to samo neutáhne. Efekt „Diana“ je samozřejmě hezký, ale sám to také neutáhne. Prostě mám pocit, že těm fotografiím ještě něco chybí. Buď zajímavá kompozice, nebo situace, cosi jako rozhodující okamžik a tak podobně.

Ale i tak na ty fotografie rád civím. I přes předešlé výhrady je na každé z nich přece jen něco zajímavého anebo sympatického.

A navíc jsou zde žirafy! Na ty se obzvlášť rád pokaždé kouknu. Žirafy jsou úžasné. Důstojné dámy. Vznešené. Nesou se majestátně jak africké královny. A jak některé z nich koukají na paní fotografku. Vyhlíží, zda paní fotografka na stříbrném podnose nepřináší vzácný dar ze vzdáleného království. Nejlépe něco ke svačině.

Z hlediska dějin mysliveckých kalendářů jde o převratnou událost. Žádný myslivecký kalendář se dosud nedovážil zobrazit domácí mazlíčky či dobytek. Myslivecké kalendáře dokonce i na začátku druhé dekády prvního století třetího milénia přinášely bez sebemenších náznaků kreativity a s nepochopitelně umanutou monotónností pouze fotografie zvěře zdivočelé či nelidsky divoké, žijící pokoutně v lesích, skrývající se (zřejmě s nečistým svědomím) v remízkách, v kopích, v horách, ve skalách, ve větvoví stromů, pod vodními hladinami, mezi brázdami polní ornice, ve vysokých travinách luk a mýtin, v křovinách strmých strání, ve vysokém porostu u břehu rybníků či v houštinách podél řek. Konzervativní myslivecké kalendáře dosud přinášely stále dokola se opakující portréty prasete divokého, kachny divoké, srnce obecného, vydry říční, koroptve polní, výra velkého, kuny lesní, lišky obecné, husy velké, dlaska tlustozobého, straky obecné, vlka obecného, tetřívka obecného, jezevce skalního, tetřeva hlušce, holuba doupňáka, ťuhýka obecného, bekasiny otavní, čápa černého, jestřába lesního, zajíce polního, sojky obecné, ledňáčka říčního, srnců v říji, jelence viržinského, čápa bílého, jeřábka lesního, jelena evropského, daňka skvrnitého, jelena siky, muflona polního, nutrie říční, volavky popelavé, pěnkavy obecné, kňoura lesního a dalších stále dokola opakujících se standardních portrétů zdivočelých bytostí a tvorů. Zobrazit v mysliveckém kalendáři domácího mazlíka anebo dobytek je činem odvážným, v historii myslivecké fotografie dosud nevídaným, skutkem bez nadsázky revolučním.

Recenzovaná fotografie je navíc vybavena legendou – dramatickým příběhem s napínavě otevřeným dějem, rafinovaně neukončeným koncem...

Vizuálně kreativní a poutavým příběhem bohatě vybavená fotografie, nebojácně bourající klišé a tabu mysliveckých kalendářů, a to jak stolních, tak i nástěnných, zaslouženě zaslouží známku nejvyšší.

...kdyby to fotil Venda, kočka by byla v mikrovlnce.

:))

není jí fuk
když v červenci
malý bublifuk
spí v kredenci

pes: velmi hezký bublidiptych

První fotka je výjimečně zdařilá. Opravdu mimořádná fotka.
Druhou fotku vnímám spíše jako „doplňkovou plochu“.
Třetí fotku s pruhy a kruhy považuji za vtipnou.
A čtvrtá fotografie je výborná.

V sérii mi tyto čtyři fotky neladí. Neladící série jsou však evidentně tvůj záměr. Třeba si to sedne, až vystavíš dalších sto padesát podobně neladících sérií...

Zde mám v plánu naškrabat více, ale nevím, jak to vše sesumírovat v přijatelném čase a přiměřeném rozsahu.

Nekomentujme záporně fakt, že zde vzniká konkurenční projekt (všimněme si, že případný problém s autorskými právy je lišácky ošetřen již v samotném zárodku, a to důmyslným přehozením slovosledu v nově vznikajícím kalendáři, rafinovaně nazvaným téměř shodně jako kalendář pionýrský, avšak, díky již zmiňovanému přehozenému slovosledu [konkrétní letopočet neřešme], pojmenovaným odlišně: Myslivecký stolní kalendář 2014), dejme bez brblání novému projektu šanci a začněme pro pořádek revizí astronomických údajů. Podle kruhového piktogramu v dnes již kultovním Stolním mysliveckém kalendáři 2013 byl Měsíc v opozici vůči Slunci (ve zmiňované fázi úplňku) již o den dříve, konkrétně v neděli 23. června.

To se pravděpodobně shoduje s datlem pořízení snímků. Drobná nesrovnalost, které vznikla vystavením fotografií až v brzkých ranních hoblinách dne následujícího, je pochopitelná a myslím že (při troše komentátorské velkorysosti) snad i omluvitelná.

A nyní, po letmém odhalení pravděpodobného důvodu vzniku drobného astronomického nepořádku a příslibu komentátorské velkorysosti (v astronomii bych se zde už nenimral), se už konečně můžeme věnovat ovečkám. Anebo raději ještě ne. K ovečkám až příště.

Omlouvám se, ale před počítáním oveček je nutné se k astronomii přece jen ještě na chvíli vrátit a pokusit se pochopit, jak je možné, že na poslední fotografii je nezvykle velké množství měsíců v úplňku.

Kdyby byly na obloze dva nebo tři měsíce v úplňku, bylo by možné to ještě akceptovat, ale tak velké množství na fotografii zachycených měsíců v úplňku naznačuje, že v blízkém vesmíru je to možná trochu jinak, než jak nás učili ve škole.

Páreček je krásná fotka. Jižní město v zimě v červeném provedení je hezký nápad. Černobílé Jižní město v zimě s lyžaři se mi také líbí. Rodinka je rovněž hezká fotografie. Vlastně celá série na mne působí příjemně (na monitoru mám nastaveny barvy střídmě, takže ani velké červené plochy nejsou u mne žádným problémem).

Kdysi jsem byl v biografu na filmu Už zase skáču přes kaluže. A pokaždé, když se objeví příležitost dívat se na svět skrz barevná sklíčka, si na tento film vzpomenu...

Povídalo oku ucho,
že v lese slyšelo UFO.

Odpovědělo oko uchu,
že vidělo víření vzduchu.

působivé hemžení v mraveništi...