Z hlediska dějin mysliveckých kalendářů jde o převratnou událost. Žádný myslivecký kalendář se dosud nedovážil zobrazit domácí mazlíčky či dobytek. Myslivecké kalendáře dokonce i na začátku druhé dekády prvního století třetího milénia přinášely bez sebemenších náznaků kreativity a s nepochopitelně umanutou monotónností pouze fotografie zvěře zdivočelé či nelidsky divoké, žijící pokoutně v lesích, skrývající se (zřejmě s nečistým svědomím) v remízkách, v kopích, v horách, ve skalách, ve větvoví stromů, pod vodními hladinami, mezi brázdami polní ornice, ve vysokých travinách luk a mýtin, v křovinách strmých strání, ve vysokém porostu u břehu rybníků či v houštinách podél řek. Konzervativní myslivecké kalendáře dosud přinášely stále dokola se opakující portréty prasete divokého, kachny divoké, srnce obecného, vydry říční, koroptve polní, výra velkého, kuny lesní, lišky obecné, husy velké, dlaska tlustozobého, straky obecné, vlka obecného, tetřívka obecného, jezevce skalního, tetřeva hlušce, holuba doupňáka, ťuhýka obecného, bekasiny otavní, čápa černého, jestřába lesního, zajíce polního, sojky obecné, ledňáčka říčního, srnců v říji, jelence viržinského, čápa bílého, jeřábka lesního, jelena evropského, daňka skvrnitého, jelena siky, muflona polního, nutrie říční, volavky popelavé, pěnkavy obecné, kňoura lesního a dalších stále dokola opakujících se standardních portrétů zdivočelých bytostí a tvorů. Zobrazit v mysliveckém kalendáři domácího mazlíka anebo dobytek je činem odvážným, v historii myslivecké fotografie dosud nevídaným, skutkem bez nadsázky revolučním.

Recenzovaná fotografie je navíc vybavena legendou – dramatickým příběhem s napínavě otevřeným dějem, rafinovaně neukončeným koncem...

Vizuálně kreativní a poutavým příběhem bohatě vybavená fotografie, nebojácně bourající klišé a tabu mysliveckých kalendářů, a to jak stolních, tak i nástěnných, zaslouženě zaslouží známku nejvyšší.