<
Filter in effect:

[fs:118]
Lubomír Vlk [fs:118]
[fs:120]
Ianus Germanicus [fs:120]



Himbajs, to teda, plantážník, kouká... 8)



pes: je fakt, že zde bych pana klubového Profesora Ianuse téměř nepoznal. Na tomto autoportrétu ho prozrazuje snad jen jeho charakteristický klobouk...



Když civím na aktuální stav zdejší galerie workshopu, začínám mít dojem, že bude nezbytné, aby se na fstop přijel podívat také docent Chocholoušek.



Ironie je jedem komunikace. Pokud se podává v malých dávkách, může podobně jako jiné jedy působit léčivě. Je však otázkou, zda v tomto konkrétním případě nedošlo k předávkování.



...z dosud zveřejněných listů kalendáře je bezkonkurečně nejlepší tento!



pes: zapomněl jsem připsat, že (bez ohledu na konkrétní míru dekadence) na tomto třetím listu ze všech tří listů kalendáře v technickém smyslu nejvíce obdivuji precizní kolaboraci klubové Básnířky Kristýnky. Domalovat část rozvlněné vodní hladiny bylo určitě těžším úkolem než malba sugestivně vyvrženého stínu psích tlap na listu prvním.



Z těchto tří listů edukativního kalendáře u mne zatím vede list druhý (skokan s parapletem), protože je nejšílenější a naplno přiznává, že je nereálnou koláží/domalbou. U prvního listu (psisko) a tohoto aktuálního třetího se mi poněkud paradoxně nelíbí to, že jde o příliš dokonalé koláže, které se tváří téměř realisticky – že v technickém smyslu jsou takřka „nepřiznanými“ montážemi. U zmiňovaného prvního listu s psiskem a tohoto třetího listu je samozřejmě také na první pocivění jasné, že civíme na montáž, ale u druhého edukativního listu se skokanem pod deštníkem je hezké to opuštění snahy o realistické vyznění montáže, doprovázené uvolněnějším výsledkem tvůrčího záchvatu, což považuji za lepší, pokud nemá jít o technické montážnické cvičení, ale o nad technické fígle a šalby povznesené dekadentní pumění.



...ale on to pravděpodobně nebyl Koudelkův pes. Devět kunsthysteriků z deseti se shoduje v názoru, že mistr Koudelka tenkrát vyfotil psa, kterého v tom parku venčil někdo jiný.



Ha! Rychlonožka s Výškovzduchorychlopadačem! To zcela vysvětluje situaci. Nejvelevyváženější pane klubový Profesore, v takovém případě je vše v pořádku. :)



Je fakt, že něco, co by ten deštník zdůvodnilo, tam být mohlo. A když ne padající déšť, tak třeba padající Tr.akaře...



Na další montáži by mohla být použita některá z fotek od Tomáše Houdy. Myslím, že Tomáš bude mít velkou radost, podobně, jako ji měl předloni při pohledu na luxusní koláž od Václava Tvarůžky...



Markem zmiňovaný příběh a tuto fotografii spojuje myš.

Když si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort, kromě jiných dobrot použili myš (údajně čtyři myši). Předpokládám, že myš byla použita také při vzniku této fotografie.



Druhá mi připadá ještě šílenější než první. A pokud je druhá šílenější, je i lepší!



Hledím, že klubová Básnířka Kristýnka je šikovná kolaborantka. Předpokládám, že vyvržený stín psích tlap je její robota. Robota pečlivá, robota obdivuhodná. Kulichem vlčím pln obdivu smýkám!

Ale celkově je to naprosto psí-šerné... =oO

Chudák mistr slavný. Copak vám mistr provedl, že jste mu toto provedli?

Naštěstí to zachraňují sofistikovaná technická data...

Kladně také hodnotím vkusně a citlivě zvolený název, jež angažovanou obžalobou nespravedlivého opomíjení západovek jest!

V rozechvělém očekávání, pln naděje, že tato už tak závratně vysoko nasazená laťka bude další mistrokrádežnou přemalbou překonána, vyhlížím pokračování netuctové tuctové série...

:)



Nesouhlasím se Standou. Text na fotografii není docela debilní. Zároveň se ale musím přiznat, že jsem nevěděl, že „mňau!“ napsala Agatha Christie.



Uf, u vás je zřejmě hodně tvrdá voda. Tvorbě vodního kamene v pumpě, kotli a po celé délce rozvodů, ve všech spotřebičích, bateriích, sprchách v domě vč. odpadů lze však zabránit účinným filtrem. Pravděpodobně nejúčinnějším řešením je tzv. fyzikální úprava vody, využívající specifické magnetické pole, zabraňující tvorbě kamenů (krystalických struktur) a jejich ulpívání na pevném povrchu zařízení.



Mistře Jardo, není nutné se omlouvat, mne takovéto zprofanované formulace už dávno nevadí. Vůbec mi nevadí. Fakt nevadí! Nevadí!! Jsem klidný. Úplně klidný! Naprosto klidný!! Cizácká slovíčka typu „fresh“ ani obzvlášť nechutný tuzemský komentář „baví mě to“ mne už z míry nevyvedou. Nevyvedou! Jsem zcela klidný. Klidný. Vůbec se nerozčiluji. Nerozčiluji! Jsem klidný. Klidný! Úplně klidný. Takovéto komentáře mne už z míry nevyvedou. Nevyvedou! Nevyvedou!!



Není divu, že Čerňucha je tak vypasená. Prý je krmena obzvláště výživnými novinářskými kachnami.



Z hlediska dějin mysliveckých kalendářů jde o převratnou událost. Žádný myslivecký kalendář se dosud nedovážil zobrazit domácí mazlíčky či dobytek. Myslivecké kalendáře dokonce i na začátku druhé dekády prvního století třetího milénia přinášely bez sebemenších náznaků kreativity a s nepochopitelně umanutou monotónností pouze fotografie zvěře zdivočelé či nelidsky divoké, žijící pokoutně v lesích, skrývající se (zřejmě s nečistým svědomím) v remízkách, v kopích, v horách, ve skalách, ve větvoví stromů, pod vodními hladinami, mezi brázdami polní ornice, ve vysokých travinách luk a mýtin, v křovinách strmých strání, ve vysokém porostu u břehu rybníků či v houštinách podél řek. Konzervativní myslivecké kalendáře dosud přinášely stále dokola se opakující portréty prasete divokého, kachny divoké, srnce obecného, vydry říční, koroptve polní, výra velkého, kuny lesní, lišky obecné, husy velké, dlaska tlustozobého, straky obecné, vlka obecného, tetřívka obecného, jezevce skalního, tetřeva hlušce, holuba doupňáka, ťuhýka obecného, bekasiny otavní, čápa černého, jestřába lesního, zajíce polního, sojky obecné, ledňáčka říčního, srnců v říji, jelence viržinského, čápa bílého, jeřábka lesního, jelena evropského, daňka skvrnitého, jelena siky, muflona polního, nutrie říční, volavky popelavé, pěnkavy obecné, kňoura lesního a dalších stále dokola opakujících se standardních portrétů zdivočelých bytostí a tvorů. Zobrazit v mysliveckém kalendáři domácího mazlíka anebo dobytek je činem odvážným, v historii myslivecké fotografie dosud nevídaným, skutkem bez nadsázky revolučním.

Recenzovaná fotografie je navíc vybavena legendou – dramatickým příběhem s napínavě otevřeným dějem, rafinovaně neukončeným koncem...

Vizuálně kreativní a poutavým příběhem bohatě vybavená fotografie, nebojácně bourající klišé a tabu mysliveckých kalendářů, a to jak stolních, tak i nástěnných, zaslouženě zaslouží známku nejvyšší.


fstop-3.6.7/eloise-2.4.14.3
Comments, page 1/9

<
Page