...takže teda do série k této:

http://www.fstop.cz/e/8.germanicus/untitled/

příjemná fotka

pes: zdravím :)

krásná atmoška, bezproblémová kompožka; líbí :)

Tato fotografie na mne promlouvá. Oslovila mne. Líbí se mi. Zimní kouzlo na začátku roku zmizelo v nenávratnu. Avšak úmorné léto naštěstí proběhlo rychle, a tak se už zase můžeme těšit na příchod zimní poesie. Takové té hezké křehké tiché melancholie.

Bubák v koupelně maskovaný za horkovzdušný balón.

A který z nich je Kuba?

Fotografie se mi velmi líbí. Vrtá mne však v kedlubně, zda by bylo možné ještě prosvětlit neprosvětlené plochy.

„Má milovaná, proč chodí taková zmalovaná,
obličejík pod pudru nánosem krásný má.

Je namíchnutá, když někdy řasa je odchlípnutá,
je rozlícená, když rozmazané oční stíny má,
ale nejvíc ji vyvede z míry, když jí
přímo na drahou rtěnku polibek dám.

Má milovaná, přestože je hrozně zmalovaná,
za žádnou jinou ji nevyměním,
protože naštěstí moc dobře vím,
že jako obrázek pod pudrem ksichtík má.

Má milovaná, proč chodí taková zmalovaná,
věčně se ptá, chovám-li dále však lásku k ní
i v případě, že zmokne a pak vypadá jak obrázek abstraktní.“

(Jiří Ziembrowsky / Ivan Mládek)

Ha! Dvojník našeho klubového pana Profesora. Téměř k nerozeznání od toho pravého. Neskutečná podoba. Úplně jako náš pan Profesor. Dokonce i klobouk má podobný. Kdybych ho podkal na ulici, vykřikl bych „Trhoj“!

:)

Toto je rozhodně lepší fotka než ta předešlá.

pes: pan ředitel zde na nás hledí jaksi spatra, poněkud přísně a snad i káravě, což znamená, že končí přestávka a že se máme opět začít chovat slušně, čili tak, jak se očekává od seriozních syslic a solidních syslů.

:)

:)))

Tato dokumentární (přesněji řečeno dokumentační) fotografie zachycuje prototyp tajně vyvíjených kvasinkových stereofonních sluchátek s revolučním systémem generování bílého šumu za pomocí technologie, kterou konstruktér zachycený na snímku pracovně nazývá aktivní pěna. Jde skutečně jen o prototyp bez vyřešeného temenního mostu, ale už nyní lze prozradit, že tato nevšední náhlavní sluchátka dokážou napodobit šum moře věrněji, než ještě nedávno nepřekonatelné lastury, mušle a škeble.

Velká paráda!

Ty výrazy jsou výborné, okamžik je svištivý, atmosféra je svěží a ten řidič v kšiltovce je také dobrý. Oceňuji rovněž, že je to vzato v pohybu :)

Zdá se, že Oskar Matzerath přece jen o trochu povyrostl... ;)

Jsem nadšen, že se zde zjevila moje oblíbená fotografie. Je úžasná.

pes: znám ji jako zvětšeninu na velkém papíře. Ale na tom papíře jsou věci, které v tomto webovém „náhledu“ příliš nevyzní. Úplně jiná kultura polotónů. A kdybych ji neznal z papíru, tak bych si nyní zřejmě ani nevšiml toho lehce „obláčkového“ pána v brýlích v pravém dolním rohu. Anebo možná všiml.

ano, šup s ní do galerie! :)

tak tentokrát je kompozice vysloveně proti vlčí srsti. Hlavní těžká linie nahoře je sestupná, negativní, a navíc vychází z rohu. Brrrr, nelíbí. Ale pokouším se vžít do představy, že ta tenká linie ve spodní části obrazu, která je naopak vzestupná a pozitivní, symbolizuje slabý hlásek naděje. A hleďme, někdo už po ní sviští. Vyrazil z levé části rámu směrem vpravo a míří mírně vzhůru. Vytváří druhou paralelní stopu. Už je v jedné osmině cesty. Strká před sebou jakýsi kufr. Ale pozor, za polovinou cesty číhá nebezpečí, nějaká prudce sestupná dráha. Náročná křižovatka ;)

ano, také jsem si potom říkal, že náklon je reálný. Podle těch nohavic ;)

pro vlčí vnímání je to zajímavá fotografie. Ten náklon napřed popotahoval vlka za zrak, ale nyní ho už začíná vtahovat do obrazu. Pěkný je sklon baretu a to vakuum na horizontu. A větve a keře. Sice poněkud krkolomná záležitost, ale vtahující. Ten výhled do prázdné bílé mlhy má sílu.

sv. Václav po atomovém výbuchu.