Značky lehce proexponované do čiré oblohy a kus osvíceného filmu by mohly být hezkými efekty, ale atributy digitálního postprocesu, které se kolem těch původně hezkých analogových kazů objevily, působí nepříjemně tvrdě.

Pokusím se ještě něco zahuhlat k samotným fotografiím. Myslím, že jim chybí něco, co by je přirozeně zdůvodnilo k vystavení. Zviřatko umístěné většinou tak nějak v prostředku to samo neutáhne. Efekt „Diana“ je samozřejmě hezký, ale sám to také neutáhne. Prostě mám pocit, že těm fotografiím ještě něco chybí. Buď zajímavá kompozice, nebo situace, cosi jako rozhodující okamžik a tak podobně.

Ale i tak na ty fotografie rád civím. I přes předešlé výhrady je na každé z nich přece jen něco zajímavého anebo sympatického.

A navíc jsou zde žirafy! Na ty se obzvlášť rád pokaždé kouknu. Žirafy jsou úžasné. Důstojné dámy. Vznešené. Nesou se majestátně jak africké královny. A jak některé z nich koukají na paní fotografku. Vyhlíží, zda paní fotografka na stříbrném podnose nepřináší vzácný dar ze vzdáleného království. Nejlépe něco ke svačině.