<
Filter in effect:

[fs:118]
Lubomír Vlk [fs:118]
[fs:211]
Lucie Michnová [fs:211]



V tom pohledu do dálky je obžaloba celého světa...

Mimořádně silná fotografie...



Toto není skutečná lidská bytost, ale umělý stroj android.



Netopýři chytají chrousty, což mne mrzí, protože chrousty mám oblíbené. Chrousti jsou takoví legrační sympaťáci. Ale netopýry mám také rád. Netopýři jsou famózní!

pes: první je výborná.



Umělkyně, jejíž výstava vzbudí takový rozruch, že je zakázána, může být spokojena. Je to důkaz, že výstava není lidem lhostejná.

Ale potom je zde druhá věc, a to skutečný obsah těch fotografií. Já si je částečně pamatuji. Vím, že jsou šokující. Tak, jako je šokující mnoho jevů na této zvláštní planetě. Ve výtvarném smyslu působí ty fotografie klasicky. Šokující není jejich forma, ale obsah. Je šokující proto, že je skutečností. Krutou realitou.

Jestli tu výstavu někdo zakázal, anebo nezakázal, není až tak podstatné. Stejně si myslím, že pokud na této planetě o něco jde, tak v tom případě jde o to, abychom se naučili na ničem nelpět, důsledně rozpustit své ego.

Vyzařovat mír. To si přeji.

Nojo, ale k jakému účelu slouží ta šokující forma života s úděsnými, „nechutnými“ a „neestetickými“ tvary zmaru?

To nevím. Řečeno diplomaticky: je to mystérium.

Slečno Lucie, dlouhodobě vnímám, že jste šokovaná krutými formami cyklů života na této planetě. Já jsem také šokovaný. Lhal bych, kdybych tvrdil, že šokovaný nejsem. Plujeme vesmírnou propastí na stejné kulaté lodi. Začíná to třeba záběrem na tygra, který právě prokousne tepnu antilopě. Horor reality pokračuje pohledem na „havarovaný“ prázdný skelet mravence, kterého zaživa zevnitř vyžrala zvláštní houba. Je to šílené. Prostě je to šok.

Pořád nějak doufám, že když se někomu skutečně podaří rozpustit své ego, takže i to, co se nyní jeví jako šokující, marné, kruté, nesmyslné, absurdní, úplně ujeté, nakonec pochopí.

Já (a vyřčené slovo „já“ potvrzuje akutní přítomnost ega) zatím nechápu, proč vývoj duše musí procházet takovými krutými formami.

Ale asi je to nezbytné. Třeba to jinak nejde. Možná má pravdu stará indická moudrost: aby se světlo stalo světlem, musí projít ohněm.



Mám rád lesní med. Ale med je past. I když se snažím být sebeopatrnější, tak při konzumaci medu dopadnu vždy podobně jako ta slečna na fotce. Obvykle jsem upatlanej až za ušima, mám pobryndaný triko, upatlaný je i CD přehrávač, klávesnice počítače připomíná mucholapku atd. Pojídání medu vždy u mne končí katastrofou.



Ta dáma je netopýr. Anebo jím byla v minulém životě.



Slečno Lucie, diptychy Vám jdou výborně. A tyto jsou obzvlášť vypečené. Úplně do zlatova.



„Posádka kosmické dopravní lodi Nostromo, která míří z obchodních cest zpět na zemi, je předčasně probuzena palubním počítačem ze spánku. Pasažéři zjišťují, že jejich loď zachytila nějaký vzdálený signál. Zanedlouho přistanou na podivné planetě, odkud signál pocházel a objeví havarovanou kosmickou loď, na které najdou jakousi podivnou líheň se spoustou velkých vajec. Při zkoumání jednoho vejce se náhle vylíhne zvláštní tvor a přisaje se jednomu členovi posádky na obličej. Jakékoli pokusy zbavit se nežádoucího tvora jsou marné a tak se výprava i přes porušení bezpečnostních předpisů vrací i se záhadným tvorem na palubu lodi. O pár hodin později věc z člena posádky záhadně zmizí. Při společné večeři se z hrudníku postiženého vyklube podivný organismus a zmizí neznámo kam.“

(Vetřelec [Alien], Velká Británie, 1979, 117 min; režie: Ridley Scott; hrají: Sigourney Weaver, Tom Skerritt, Veronica Cartwright, Harry Dean Stanton, John Hurt, Ian Holm, Yaphet Kotto)

http://www.csfd.cz/film/8265-vetrelec-alien/?text=94067

pes: výborná fotografe... :)



první je výborná... ty strnulé výrazy tentokrát sednou...

ale ta druhá ne mne působí poněkud překombinovaně...



TH, ted mne jeste napadlo, ze pokud by jednotlive fotografie mely byt porizeny s podobnym vyznenim, ktere popisujes u pohybliveho filmu od C. Goretty, tak by teda nemely byt exponovany v rozhodujicim, ale ani v nerozhodujicm okamziku.

Pro takove vyzneni by mely byt porizeny v predrozhodujcim okamziku.

Byla by docela machrovina vytvorit velkou serii fotek, kde vsechny zabery jsou exponovany tesne pred rozhodujcim okamzikem...

Ale je mozne, ze i touto koncepci se jiz nekdo zabyva...

Musi to byt ale mimoradne predviavy a extremne rychly strelec...

Nesmi pred focenim pit alkohol...

a tak podobne...

prace pro lovce - robota pro sakala...


ale pokud nyni pro lepsi nazornost zustaneme u velmi hrube abstrahovaneho rozdeleni fotografek a fotografu do dvou zakladnich skupin na lovce a sberace, tak je jasne, ze vizualy, dekory, strukturami apod. se budou spise zabyvat "zeny" a lovenim momentek "muzi", a ze tyto dva tabory si asi nikdy plne neporozumi...

lovci mohou byt i nektere zeny...

a sberaci naopak nekteri muzi...


je to docela chaos...


lovci snadneji toleruji chyby v dekoru...

a naopak...


(potom jsou take obojzivelnici - jako treba Ondrej Rytir - proste lovec a zaroven sberac - grafik, pracujici i s dekorem... ...ten, ackoliv predevsim lovec, ma zaroven velke pochopeni i pro tento "nelovecky" vizual od slecny Lucie)


nekdy loni jsme toto tema trochu nakousli pod jakousi statickou sberackou fotografickou seri od Ondreje, coz je jinak prevazne vynikajici lovec...

no, a proc to cele pisu prave sem?

protoze si myslim, ze slecna Lucie je predvesim sberacka (vidi dekorativne - malirsky, graficky - vyborne komponuje s prirozenym talentem pro praci s plochou, ale vnima spise staticke obrazy a vyrazy - spise cosi jako malby, grafiky ci tzv. vizualy, a i ruzne vytvarne schvalnustky, ktere s prehledem vytvari, se temer vzdy tykaji vyrazu, kompozice a struktury, nikoliva vsak pohybu), a tim padem ji debaty o rozhodujicim okamziku mohou pripad uplne o nicem...

;)



tak na to musim opravdu jit - to vypada na velezajimavou rezisersko-kameramanskou delikatesu...


pes2: jeste prihodim drobnou opravu predesle vlci nespravne formulace – nikoliv: „ale dodam“, nybrz: „a dodam“...



TH: souhlasim...

ale dodam, ze tech runych nerozhodujicich okamziku je treba naexponovano giganticke mnozstvi, takze i ten nerozhodujici okamzik - aby ta jedna jedina fotografie mela silu - by mel byt vybran tak, aby byl sice nerozhodujici, ale pres to necim vyjimecny - neopakovatelny...

aby byl nejak kouzelne nerozhodujici...

a neztratil se v sumu milionu podobnych...


jinak ta fotografie jako jednotlivost (pokud mam pocit, ze obdobnych pohybovych fazi, gest, vyrazu apod. muze byt milion bez vyraznejsich vzajemnych rozdilu) pro me ztraci duvod k prezentaci...

a pokud teda nema jit o koncepci zcela nahodne volby - treba s pouzitim generatoru "random", o ktere jsme uz pred casem debatovali, a o kterou mi nyni nejde...


jinak teda zasadni postreh je ten, ze zde take skodi az prilis prazdne prostredi...

(mozna nebudes souhlasit se slovem "take"... ;)


pes: a diky za tip na film...

no, vlastne on kazdy film je prehlidkou nerozhodujicich okamziku - kdyz si prohlizis samostane jednotliva policka... ¨

jen vzacne se tam nalezne trefa (ve smyslu jedineho zaberu...)

ale ty to myslis trochu jinak - v ramci celeho filmu v pohybu...

a tady nevim presne, jak to vlastne u pohyboveho filmu myslis...

zpusobil jsi vlci zvedavost...

tak na to teda pujdu do kina Aero, az to tam nekdy budou promitat...

anebo do nejakeho jineho biografu...



je to exponováno v takové nijaké nemastné/neslané pohybové fázi nefázi...

v neznělý okamžik...

opak expozice v rozhodující chvíli...

sice by to mohlo být bráno jako umělecký záměr, ale jám mám pocit, že to není ono...

pokud mám dojem, že podobných nemastných/neslaných záběrů mohou být exponovány desítky, stovky či tisíce, tak to není dobré znamení...

ale možná jsem příliš zabetonován v přesvědčení, že má být exponováno v rozhodujícím okamžiku...


já vím, ta jakoby chybná či nedotažená pohybová fáze může být opravdu záměr, ale co s tím?

pro vlčí vnímání se ztrácí v šedi tisíců podobných pohybově nedotažených...

asi by byla ode mne křeč, abych se do toho nutil, jakože "trendy" záležitost...

a tak se do toho teda nenutím...
;)



Není to příjemný pohled, ale je snesitelnější než pohled na řezníkem porcované nevinné zvíře, které již od narození bylo odsouzené ke konzumaci...

Některé činnosti, které se v lidské společnosti považují za normální, bývají mnohem děsivější...

A to se zde raději ani nezmiňuji o vrcholné politice...


PS: pěkný název série...



zpočátku to na mne působilo jako příliš polopatická satyra, ale to asi byl chybný dojem...

nyní bych možná napsal, že tento další střípek z obrazové mozaiky, vypovídající o stavu světa, má sílu...



jsem téměř vegetarián, a proto se mi na takovéto kuchyňské záběry nekouká docela dobře...

ale oceňuji sochařskou sílu této fotografie...

fotografie obojživelné bytosti z jiné planety, opatřené designově elegantními žraločími žábrami...

mimozemské návštěvnice, která zde pravděpodobně nouzově přistála...

a nevydrží dlouho bez vody...

její vodou plněný létající talíř je určitě rozbitý...

proto si nyní nouzově vlezla alespoň pod vodovodní kohoutek, pod kterým se tak trochu udržuje v kondici...

avšak toto půvabná bytost pochází z malé planety s menší gravitací, a velká gravitace Země ji evidentně tíží...

je pro ni vysilující se zvednout a dopotácet se k nedalekému rybníku...

a tak držíme palce, ať všechno dobře dopadne...

(možná si chce zavolat domů...)



lehce strašidelné... surrealistické...

pavoučí žena...



bylo by absurdní zde vrstvit komentáře typu „líbí/nelíbí“..

ale lze si vůbec představit komentář, který by zde nevyzněl absurdně?


tyto fotografie jsou pastí..

dokonalou pastí pro komentátory..
=:o))



vzpomněl jsem si na název knížky „Hubené nohy a všechno ostatní“..

tu knížku napsal Tom Robbins, a je prý výborná:

http://www.kosmas.cz/knihy/6328/hubene-nohy-a-vsechno-ostatni/

ale ještě jsem ji nečetl..

před časem jsem od Robbinse přelouskal knihu a bachor „I na kovbojky občas padne smutek“, a ta je skvělá..

Jiří Popel ji geniálním způsobem přeložil do tuzemštiny..

-----------------------------------------------
pes: opravdu pěkné šaty.. =:o)


fstop-3.6.10.1/eloise-2.4.15.8
Comments, page 1/3

<
Page