Umělkyně, jejíž výstava vzbudí takový rozruch, že je zakázána, může být spokojena. Je to důkaz, že výstava není lidem lhostejná.

Ale potom je zde druhá věc, a to skutečný obsah těch fotografií. Já si je částečně pamatuji. Vím, že jsou šokující. Tak, jako je šokující mnoho jevů na této zvláštní planetě. Ve výtvarném smyslu působí ty fotografie klasicky. Šokující není jejich forma, ale obsah. Je šokující proto, že je skutečností. Krutou realitou.

Jestli tu výstavu někdo zakázal, anebo nezakázal, není až tak podstatné. Stejně si myslím, že pokud na této planetě o něco jde, tak v tom případě jde o to, abychom se naučili na ničem nelpět, důsledně rozpustit své ego.

Vyzařovat mír. To si přeji.

Nojo, ale k jakému účelu slouží ta šokující forma života s úděsnými, „nechutnými“ a „neestetickými“ tvary zmaru?

To nevím. Řečeno diplomaticky: je to mystérium.

Slečno Lucie, dlouhodobě vnímám, že jste šokovaná krutými formami cyklů života na této planetě. Já jsem také šokovaný. Lhal bych, kdybych tvrdil, že šokovaný nejsem. Plujeme vesmírnou propastí na stejné kulaté lodi. Začíná to třeba záběrem na tygra, který právě prokousne tepnu antilopě. Horor reality pokračuje pohledem na „havarovaný“ prázdný skelet mravence, kterého zaživa zevnitř vyžrala zvláštní houba. Je to šílené. Prostě je to šok.

Pořád nějak doufám, že když se někomu skutečně podaří rozpustit své ego, takže i to, co se nyní jeví jako šokující, marné, kruté, nesmyslné, absurdní, úplně ujeté, nakonec pochopí.

Já (a vyřčené slovo „já“ potvrzuje akutní přítomnost ega) zatím nechápu, proč vývoj duše musí procházet takovými krutými formami.

Ale asi je to nezbytné. Třeba to jinak nejde. Možná má pravdu stará indická moudrost: aby se světlo stalo světlem, musí projít ohněm.



fstop-3.6.10.1/eloise-2.4.15.8
Comments