u té druhé („vipi“) mne mimo jiné fascinuje, jak ta skládací víla napodobuje tvar pomotaných kabelů..

jako kdyby měla mimikry a chtěla nenápadně splynout s těmi některými dalšími pohozenými a zamotanými předměty..

a také evokuje pocit, že funguje pouze po připojení elektrického proudu..


je sice pohozená ve skladišti, avšak určitě není porouchaná..

po připojení do zásuvky se elektrická víla dá opět do pohybu..


tiché vrčení a klapání malých elektromotorků, relé, servomotorů a dalších mechanismů, důmyslně ukrytých v útrobách kybernetického organismu, je slyšitelné jen nepatrně..

přesto ten nenápadný mechanický lomoz, doprovázen trhavými pohyby kyborga-víly, může působit poněkud strašidelně..

=oO

těžká literatura..

pozdně existencialistická..



Jean-Sol Partre by to nevyfotil lépe..

ani kdyby použil srdcerváč..



útlá postava v silné knize..

subtilní bytost na silných fotografiích..



snesitelná tíha bytí..

nesnesitelná lehkost focení..



žerty stranou..

ale aby „ilut“ fungovala, tak asi přece jen potřebuje být v sérii.. v tom kontextu..

kdyby „ilut“ byla sólová (třeba jen jako jediná otištěná fotka kapely v časopise), tak by asi již potom opravdu byla za hranicí kompoziční funkčnosti..

jenže ona je v sérii, a tak funguje.. způsob prezentace je zásadní..

Tomáši Sz, tak jsem si teda pro jistotu „ilut“:

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/1/211/ilut.jpg

zobrazil také na přehlednější bílé ploše (i když původní tmavá jí samozřejmě sluší lépe)

ano, pro vlčí vnímání je to kompoziční odvaz, a já tu kompozici obdivuji..

na něco takového nemám..

všechny možné základní varianty i složitě rozehraných kompozic byly již dávno vyzkoušeny, a v tomto smyslu se zde tak nějak většinou motáme v osvědčeném kruhu, a nebo spíš ve vyjetých kolejích (i když v kolejích funkčních, a někdy i velmi krásně fungujících)

ale aby dnes někdo přišel s kompozičním odvazem, tak nějaké pravidlo musí porušit velmi hrubě.. ašlak nejen hrubě, ale zároveň velmi citlivě.. musí umět spojit tyto protipóly..

kompozice „ilut“ je sice jakoby velmi nevyvážená, ale zároveň v sobě obsahuje velkou dávku kompoziční citlivosti..

(když dva dělají totéž, není to totéž)


je to divoká a zároveň citlivá kompozice..

a je evidentní, že autorka má kompozici pod kontrolou..


nevnímám kompozici „ilut“ jako křeč..


nahlížím na to intuitivně..

snažím se civět bez předsudků..

a působí to na mne dobře..


pes: kdyby to oko bylo úplně v rohu, tak by to bylo špatné.. ale ono není v rohu, a tak je to dobré.. někdy jede o milimetry.. a zde je to fajnově vyladěné..

=:o)

slečno Lucie, tak to jste vlka příjemně poděsila! =:o)

totiž koncem ledence vlk vyčenichal u precizně komponované koncertní fotografie lealoo s datumem:
http://www.fstop.cz/e-fs?cf=fstop.cf&s=V&I=8080
odkaz na krásně provedené stránky lealoo, na kterých jsou také odkazy na jejich hudbu.. a tam také vyčenichal celé album lealoo, které velice rád poslouchá (a plánuje nákup originálního CD)

a tak teda pomatenej vlk zdraví kapelu lealoo!


tak, a nyní už konečně k těmto fotografiím: ano, vlkovi se líbí.. líbí se mu všechny.. velmi pěkná série..

a krásné světlo..

a první fotografie [hrot] má nádhernou elegantní kompozici..

a speciálně ho nadchla kompozice [ilut] – tato kompozice je pro vlčí vnímání odvaz!

a fajnové celkové vyznění..

sympatické..

vlk děkuje! =:o)

abych mohl seriózně ohodnotit kvalitu provedené práce, tak jsem se rozhodl počkat na večerní zprávy, zda se nedozvím, o jakou konkrétní banku či poštu šlo, ale nic takového ve zprávách nebylo..

:)))

pes: chtěl jsem psát cosi o tom, že hony na čarodějnice bohužel nepatří jen minulosti, ale básnířka Vlasta Fišrová to napsala mnohem lépe. Její příměr se samopalem je až mrazivě trefný...

Slečno Lucie, děkuji za výměnu náhledu k této fotografii. Ten původní náhled tomuto diptychu zbytečně ubližoval. Řekl bych, že byl kontraproduktivní. Avšak tento nový – zcela neutrální náhled v podobě bílého čtverce je důstojným zástupcem této nevšední fotografie.

Před časem jsem sice z této webové stránky oficiálně zmizel, ale zdejší aktualizace v podobě výměny náhledu (možná i cosi jako symbolické vyvěšení bílého praporu) je pro vlčí vnímání natolik zásadní, že se vracím, abych nyní zavyl:

a: tato fotografie je Geniální!

b: nyní ji již snáze vnímám i společně se sugestivním komentářem šamana Jana Krapáče!

c: a rád se také vracím k jasnozřivému komentáři od básníka Zdeňka Miklína...

Děkuji vám všem!

pes: na tuto fotografii často vzpomínám. Je v ní ohromný smutek. Jakýsi světobol. Má Duši...

=:o)

líbí se mi kompozice. Fascinuje mne, že tak často dokážeš efektně komponovat bez přímé kontroly hledáčkem. Takhle elegantně zakomponovat a přitom se při expozici nedívat do hledáčku či na displej fotoaparátu, tak to smekám klobouk!
;)

Pozice těla je velmi fotogenická. Také se mi líbí „přiznání“ stativu – prvek vyvažující kompozici.

pes: obdivuji ženy, že se tak statečně měsíc co měsíc vyrovnávají s krvavým jevem. Anebo třeba porod. Když si představím porod, tak jdou na mne mrákoty. Ženy jsou obdivuhodně statečné.
=:o)

Velevážený Pišto, znamená to snad, že jsem opět vtažen hry? ...jo, můžu si za to sám – už tím prvním vstupem, ano zavařil jsem si to dostatečně...

Takže napřed poloodpověď na to, na co jsi se neptal: komentář Jana Krapáče je naprosto brilantní a zaslouží dobře uložit. Avšak domnívám se, že má jednu podstatnou slabinu – netýká se až tak úplně této fotografie, respektive vytrhává tuto fotografii z kontextu, a to i přestože se zmiňuje o vývoji portfolia slečny Lucie. Opomíjí, že celé to show slečny Lucie na Photopostu a Fstopu je obohaceno trochu jinou příměsí. Že z tohoto celého happeningu vyzařuje ještě cosi jiného, co divák intuitivně vnímá, avšak pojmenovat to nedokáže. A jelikož to nedovedu pojmenovat, tak se mne prosím nikdo neptejte, co to je. Nevím to, ale vnímám to a nelíbí se mi to. Avšak určitě nejde o příměs obrazu krve jako takové ani o to, o čem se zmiňuje Jan Krapáč, čili nejde mi o štítění se symbolické představy vlastního nitra. Teda ne, že bych se neštítil vlastního nitra – jsem egoista a čeká mne ještě hodně práce. Zkrátka chci kváknout jen to, že zde podle mého názoru nejde o to, o čem se zmiňuje ve svém jinak skvělém komentáři Jan Krapáč. Anebo o to jde, ale pouze paralelně – pokud má někdo vůli to tak vnímat. Je fakt, že máme svobodnou vůli, a že si tím pádem můžeme u každé fotografie vnímat co chceme. Ale jen do určité míry. Nejsem zastáncem postmoderního relativismu anebo jak se tomu říká – kdyžtak mne prosím někdo opravte.

Velevážený Pišto, a nyní teda konečně ke Tvým dvěma adresným dotazům:

1.: nemám radost z toho, že mi podsouváš něco, co jsem nenapsal. Zkus si to prosím prosím přečíst znovu.

2.: a jak s tím naložíme? Já nijak. Nechci prudit. Balím, a mizím z této stránky...
;)

TH, ale víš co mne mrzí? Že zde, tak jako téměř pravidelně u Slečny Lucie, zanecháš množství sofistikovaných slov, ale třeba u posledních fotografií Jirky Pařízka, který ve fotografii dělá opravdu zázraky, nezanecháš jediné slůvko uznání. Připadá mi to nespravedlivé. A mrzí mne to opravdu.

Velevážená Deniso, sice teď vůbec nestíhám, ale musel jsem se přihlásit, abych se pokusil odstranit vážné nedorozumění: neměl jsem na mysli geniální obsah, ale geniální formu... Teda s tím výrazem „geniální“ jsem to zřejmě přehnal, ale zkrátka zde vnímám výjimečný talent... Je zcela patrné, že slečna Lucie je studovaná výtvarnice... Není ani tak fotografka v klasickém smyslu, ale je výtvarnice – teda alespoň dle mého názoru...

Slečna Lucie je výtvarnice a performerka, používající médium fotografie jako jeden ze škály možných instrumentů...

Tento diptych je dokonalý výtvarně... A také výrazově...

Avšak k obsahu se raději příliš nevyjadřuji... Nikdy nekončící sebeprezentace...? Ale proč ne...

Pregnantně to formuloval Valsidal Ruzam...

(nadchnul mne také jasnozřivý komentář úžasně pozorného Zdeňka Miklína...)

A když jsem měl na mysli, že tento diptych (byť výtvarně dokonalý) na mne působí chladně, tak jsem tím rozhodně neměl na mysli barevné tónování...

Cítím zde chlad jiného typu...

Tento diptych je vysloveně výstavní...

Ale není to pro mne srdeční záležitost...

Zkrátka mám raději jiné fotografie... Takové ty obyčejné...
;)

Podivínská, a asi i geniální... Může génius nebýt podivín...?

Avšak i když je tento diptych bezesporu vynikající (víte co děláte), tak zároveň přece jen na mne působí chladně... Vidím, že jste mimořádně talentovaná, ale je zde cosi, co zabraňuje, abych se nadchnul úplně...

Ať se snažím jak se snažím, tak po každém boji se sofistikovanou kulturou skončím u nějakých banálních momentek, např:

http://www.martinkollar.com/main.php?section=gallery&display=one&image_id=316&object_id=9

http://www.martinkollar.com/main.php?section=gallery&display=one&image_id=330&object_id=9

http://www.martinkollar.com/main.php?section=gallery&display=one&image_id=312&object_id=9

a tak podobně...

=:o))

copak sub-prádlo... Podstatně více mne mate absence červeného čepečku... Něco je jinak...

tumex: má

tumex: má (ty texty daly hodně práce; navíc vznikaly v tropickém klimatu ;)

...spojení ikonek Lalali a Izidora je mimořádně povedené (doufám, že je nezmění ;)))

Peter Pan Burda, vnímáš to bez předsudků, shrnul jsi stručně to základní, a nelze než souhlasit! A také je nutné dodat, že Lucinka je pro fotoservery zároveň cosi jako živelná pohroma... ;))

Nezdržuje se plavbou v korytu řeky... ;))

A David Čeřovksý ve své doplňující otázce uhodil další zásadní hřebíček po přilbičce... Je zdrcující, kolik nedorozumění vzniká na interentu zcela zbytečně... A diskusní fóra na internetu jsou ďábelskou nástrahou... Říká se, že internet lidi sbližuje, ale já mám často dojem, že je to přesně naopak... Na této technické vymoženosti je již z principu něco, co nám lidem (zvířatům) nedělá dobře...
:((

...když už se v těch některých předešlých komentářích řeší ty věci, tak přihodím (protože nyní je noc), že mne tenkrát obsahově nesedla ta úplně první Tvá fotografie na Fstopu... Připadalo mne to nějak zbytečně supí... Ale myslím, že jsem i té Tvé otvírací fotce postupem času začal zřejmě tak nějak rozumět... Že nebyla jen na efekt...

To, co zde předvádíš, je sice hrou, ale zároveň (zdánlivě paradoxně) zde vnímám i velkou dávku autenticity... Je to sice hra, ale je to svým způsobem hra doopravdy... Občas i zápisky z deníčku... Záznam toho, na co často myslíš... Co Tě někdy trápí... A jindy pobaví... Vše má tak trochu literární příchuť... Hraješ si soustředěně a zároveň lehce a otevřeně... A především odvážně... Velmi odvážně...

A odvážným štěstí přeje...

A tato Tvá aktuální - dnešní (vlastně včerejší) zveřejněnost je rozverná, příjemně oddechová, vtipná, veselá, výtvarně úhledná a vůbec celkově hezká...! =:o)

Některé Tvé jiné práce jsou natolik intimní, že se ptám, zda takováto intimita patří na veřejnost... Ptám se, ale odpověď neznám... Přiznám se, že opravdu nevím... Ale třeba to někdo ví...

Avšak od první chvíle vím, že jseš výtvarnice... To se pozná hned... Všechno, co pouštíš ven, má podle mého názoru výtvarnou kulturu... Máš to srovnané do latě... S výtvarným nadhledem... Hraješ si s fotkou jak kočka s myckeymausem... A nejen s fotkou...
;))