aaano, to je presne ta spravna :)

prvni asociace :)
http://www.beyondhollywood.com/stillsx/2008/02/venom-spiderman.jpg

tahle sablikova je blba.

z baletek prechod rovnou k rychlobruslarkam. sablikova pri rozcvicce.

fajn!

Ja mam rada baletky a libi se mi tyhle dve fotky, pripadaji mi mile a citlive a zaroven zajimave.

jj, a pak je tu jeste ta vec s front-bokehem a back-bokehem, tedy ze objektivy mivaji rozdilny charakter vykresleni segmentu obrazu pred hloubkou ostrosti od segmentu obrazu za hloubkou ostrosti. nektere historicke portretni objektivy od nikonu mely dokonce dvoupolohovy prepinac, kterym se cosi menilo v opticke konstrukci podle toho, jestli to fotograf potreboval mit hezke vepredu nebo vzadu. :)

nyní plknu k druhému odstavci od Tomáše:
http://www.fstop.cz/e/szepe/comments/to-petera/110626-1959/

Tomáši, to určitě ano. A do seznamu ještě přidáme, že zcela zásadní je také ohnisková vzdálenost objektivu. Míra – stupeň - velikost rozostření částí scény, nacházejících se v různých vzdálenostech od roviny zaostření vlivem těch několika základních optických parametrů je tak nějak obecně jasná. Ale jak také naznačuješ ve svém vstupu, to, co je v tuto chvíli ještě zajímavější, není míra rozostření, ale konkrétní charakter zobrazení toho rozostření.

A také nyní nemám na mysli měkkost, rozplyzlost či naopak brilanci kresby objektivu. Mám pocit, že některý objektiv s ostrou kresbou může mít paradoxně krásně měkký bokeh. A naopak, objektiv s měkkou kresbou může mít bokeh takový jakoby nepřirozeně konturovaný.

Je to velice zajímavé téma. Určitě zaslouží detailnější průzkum.

pes: zatím nejvýstřednější („prstencový“) bokeh, který jsem měl možnost vyzkoušet v praxi, má zrcadlový teleobjektiv se sekundárním zrcadlem (a středem filmového políčka) na společné ose se zrcadlem primárním.

ja nevim, jako prezentace tech tanecnic je to proste podle me uplne v poradku.

dik. btw prijde mi to stejne divny. delat digital na baryt. trosku to je pro me jako prisit logo nike na boty nice. ad hoc k tem fake filmovejm okrajum obecne nic nemam. at si kazdej dela, co chce. taky mam takovy to priblbly udelatko v ajfounu, co fakeuje polaroidy, ale to urcite nemam k seriozni praci. vylozene pro zabavu.
nicmene je to pro me taky pomerne tezko uchopitelna cesta, kdyz si predstavim, jak rad si zalezu do koupelny, kde macham rukama, sablonama, strkam filtry apod. je to takovy zivejsi. predstava, jak se s tim peru v pocitaci a pak nekam prijdu a reknu, prosim osvitit na baryt. tam ta kontrola pro me chybi.
je to jako adopce. poridis si dite, ktery muzes milovat, ale biologicky tvoje proste neni. chybeji mu tvoje geny.

cywe, sem se teda citove vyzvracel. :)

milane, k degradaci dat dochazet muze, ale jsou cesty, jak se tomu v maximalni mire vyhnout:
- pracuju vzdycky v 16ti bitovy barevny hloubce (tzn. tonalni prechody zustanou jemny a 'neokousany' i po upravach),
- vzdycky az do posledni chvile v barve (tzn. nemam k dispozici 1x16 bitu ale 3x16 bitu, coz je daleko vic, nez ma bw film),
- vsechny upravy, ktery jdou, delam v PS nedestruktivne pomoci vrstev uprav, takze nezasahuju do puvodnich dat, ale vsechno se pak 'renderuje' az nakonec pri slouceni do jedny vrstvy.

no a nakonec kdyz neco davas na baryt nebo tisknes, stejne dochazi k brutalni kompresi dynamickyho rozsahu - papir ma tretinu nebo ctvrtinu toho, co zdrojovy data - takze i kdybys ty data (a hlavne prechody) pochroumal docela dost, myslim, ze budes mit dost malou sanci si toho na vystupu vsimnout...

kdyz odhlidnu od faktu, ze se mi ty fotky nelibej, tak jsem si alespon se zajmem precetl celou tu anabazi. mam spis jen technickou otazku, co se tyka toho digitalniho zpracovani. nedochzi pri te jakekoliv manipulaci s datama k jejich destrukci? tedy abych to dobre vysvetlil (chapu raw), ale kdyz s hybes vselijak s tema hejblatkama v PS apod. Ja mel vzdycky za to, ze digital je limitovanej poctem bodu (tedy rozlisenim) a omezenym rozsahem skaly sede a z toho tedy ta otazka, jestli nahodou nebude na vyslednem obraze chybet nejaka skala, i kdyz to bude delany na baryt. film, pokud vim, to takhle nema a nemyslim tim ted dynamicky rozsah, ale skalu sedych tonu. tak kdyz tedy u digitalu tyhle tony chybej, jak je muzes dostat na papir, kdyz tam nejsou? no snad jsem to dobre formuloval. na digital jsem kdysi chvilku fotil a nebyl jsem na zpracovani zadny expert. prave proto me chytil film, kde si s tim muzu hrat v ruce a ne s mysi na obrazovce. mozna ze i tohle ti trosku unika v tom, co se snazi rict tomas, jakkoliv se nehodlam motat do debaty. :)

tomasi, zvolil jsem zpusob, jakej jsem zvolil, a udelal jsem tak za plnyho vedomi. jestli s tim mas problem, je mi to lito, ale tak to proste je - take it or leave it. dal mam pocit, ze se motame v kruhu a dal uz se nikam nedostanem... ale oba asi vime, jak to myslime.

goto 10.

sp: to je jen vymluva, psal sem k tomu uz v tydnu: nikdo te nenutil fotit ten cyklus na dve media a konzistenci pak zarizovat ad hoc. a kdyz uz si to tak precejen udelal, pridavani film-like oramovani na digitalni fotky rozhodne nebylo jedinym zpusobem, kterej se nabizel. in fact, od autora, kterej tvrdi, ze exklusivitu filmovyho zaberu povazuje za mytus, bych cekal presne opacnej postup, tedy orez nepravidelnejch okraju z naskenovanyho filmu.

verbose verze tady:
http://www.fstop.cz/e/szepe/comments/to-petera/110622-0120/

ts:

Stanislav Petera [fs:245]
2011-06-21 13:38

tomasi, okraje tam jsou, aby ta serie byla konzistentni, kdybych mel potrebu to vydavat za film, asi bych tam nepsal, ze to je foceny digitalem... coz?

sp: mel by byt, pokud bychom mluvili o adjustaci obecne.

pridani tohohle konkretniho ramecku na fotky v tyhle konkretni serii ma ale, jak uz sem psal, jedinej predstavitelnej smysl, a sice vytvaret dojem, ze fotky pochazej z filmu.

goto 10.

ondreji diky! to jsem neznal

ts: takze problem je pro tebe v ramecku? to neni stejne univerzalni vyrazovej prostredek jako zrno a tonalita?

http://www.errataeditions.com/current_titles.html - alexey brodovitch, ballet
vzdelavejte se, pratele.
ty fotky jsou stejne v ramci svyho zanru prumerny a jestli se kdokoliv snazi neco napodobovat, je to jeho problem. trend je dnes takovej ze se stejne vsechno tiskne, at to vzniklo jakkoliv. protoze doba je takova a to nezmenis stejne jako se nebudou delat lepsi fotky ze svateb a stejne jako se fotografove neprestanou hadat o picovinach. cest vyjimkam.

sp: ale kdepak.

tonalita a zrno jsou univerzalni vyrazovy prostredky, ktery medium presahujou - maji s nim uzkej vztah samozrejme, ale nejsou jim kompletne diktovany - v tyhle rovine lze tahani za savle v ps povazovat za ekvivalent kloubeni pod zvetsovakem.

ale ja pisu celej vecer o necem uplne jinym, a sice o tvym ziveni publika predstavou, ze digitalni obrazek pochazi z filmu, pomoci pridavani film-like okraju ve svetle toho, ze sam v zadny kouzlo filmu neveris. verbatim tady okopiruju, cim jsem v 19:59 zacal:
"ty tvrdis, ze kouzlo a jedinecnost filmovejch zaberu nevnimas a ze jsou [pro tebe] mytem, ale zaroven svejm obrazkum pracne pridelavas okraje, jejichz jedinym predstavitelnym ucelem je vytvareni dojmu, ze vystup je z filmu. proc to teda delas, kdyz ne pro tu [jakkoli elusivni] exklusivitu/kouzlo?"