Filter in effect:

(anyone) 
[fs:245]
Stanislav Petera [fs:245]



tentokrat ani neobdivuji tvou praci, protoze takhle spatne by to nafotil snad kazdy



Materiál desky zmiňovaného jídelního stolu, sestávající z velkého množství vrstvených dýh, je určitě krásný a gratuluji ti k jeho pořízení. Avšak zcela jistě to není imitace jiného materiálu. Jako příklad k tématu imitací se asi vůbec nehodí. Vlastně jde o verzi „překližky“, kde jednotlivé vrstvy nejsou orientovány podélně, ale příčně. Sendvičový materiál „dýha/lepidlo/dýha“ výborně tlumí mechanické rezonance. Překližka – často ohýbaná – se proto také používá k výrobě ozvučnic některých luxusních reprosoustav. Takovýto materiál se obvykle neskrývá, ale naopak vystavuje na odiv. Možná i proto, že nic neimituje.

Ale nechci ti nic podsouvat. Vždyť vím, že jsi to určitě nemyslel jako příklad imitace a že jsi tu informaci o jídelním stole z vrstvené dýhy zmínil spíš jen tak pro zajímavost – jako příklad „jiného“ (a bez pochyb velmi hezkého) využití dýhy.

Velmi zajímavý příspěvek do diskuse je zmiňované plastifikované dřevo, používané z důvodu omezení kácení stromů v deštných pralesech apod. Ano, to je určitě chvályhodné. Jednoznačně jde o „přidanou hodnotu“, která dává smysl imitaci dřeva.

Přestože mám barytové zvětšeniny velmi rád, tak mne mrzí, že celý klasický analogově – chemický proces vyvolávání negativů a následné zvětšování v temné komoře je neekologický. Možná až extrémně neekologický. I když dáme stranou chemické látky, tak už jen samotná spotřeba (pitné) vody je vysloveně katastrofální.

Digitální fotografii mám také rád, a to (kromě její praktičnosti) také z ekologických důvodů. Ale to přece není důvod, abych digitální fotky zkrášloval prvoplánovými imitacemi okrajů kinofilmového políčka a abych předstíral, že ta fotka není digitální.



takze teda patent na chapani realnyho zivota (at uz je to cokoliv)... od jedinyho navstevnika tech _spravnejch_ vystav, no less.

moc pekny salto mortale, to se musi nechat. :)



Myslim, ze dulezity je vysledek. Je mi uplne jedno, jak vznikl, pokud se mi libi, medium neni dulezite.
A k imitaci - plati veta vyse, imo.



... A ja jsem si kdysi koupil jidelni stul, ktery je vyrobeny z masivniho bloku slepeneho ze stovek napric lepenych drevenych dyh. :-)

Neexistuje neuslechtily material, pouze jeho nevhodne pouziti. A do nej nepocitam imitaci neceho jineho - pri vedomi, ze to v 99 % pripadu nedopadne dobre. Nicmene, ty vyjimky existuji. Temer vzdy funguje imitace neceho levneho necim drahym / napriklad imitace drevotrisky z nejake uslechtile slitiny. Nebo nekdy vstupuji do hry jine, moralni faktory: Pred vynalezem tlakovaneho dreva se napriklad s oblibou pokladaly na venkovni, "drevene" terasy plastifikovane, drevene fosny, a u levnych objektu se to tak dela dodnes. Duvodem je moralni opovrzeni nad tropickym drevem, uvedomeli stavebnici radeji pouziji plastifikovane drevo nez aby si zatizili svedomi nicenim destneho pralesa - coz je emoce, ktera se mi jevi v cechach inexistentni, jak jsem mel mit nekolikrat moznost osobne se presvedcit. Paradoxne tak "podradny" material najednou ve srovnani s "uslechtilym" presto ma ve vnimani stavebika lepsi bilanci.

S tim starnutim umeleckych del s tebou souhlasim, nicmene sberatele to obcas vidi jinak a zvlaste umelecka dila z poslednich padesati let jsou casto i restauratorskymi orisky.

Jinak, nez se pustis do tech nanoprouzku, tak vyzkousej ten negativ naduplikovat. V dobach, kdy jsem se zabyval takovym tim temnokomornickym photoshopem (sabbatier atp.), jsem si svoje pokusne negativy duplikoval do foroty treba tricetkrat, pokud tim oduvodnis "jedinecnost filmu", tak z toho budes mit rito jak z obchodu s kokainem. :-)



Tomáši Houdo, a abych předjel dalšímu nedorozumění, tak ještě přihodím, že už dávno souhlasím s konstatováním: „neexistuje neušlechtilý materiál.“

Ano, třeba i celoplastový nábytek může být architektonicky geniální. Úplně fajnový. Pokud si však nehraje na něco jiného a přiznává svůj materiál. Pokud nepředstírá, že je dřevěným masivem apod.

Také může být výborný plastový nábytek, který sice předstírá, že je třeba dřevěným masivem, ale předstírá to v humorné nadsázce. S nějakým fórkem. I něco takového si lze představit jako skvělý architektonický počin.

Ale když plastový nábytek pouze imituje dřevěný materiál bez další přidané hodnoty?

Co na takovou otázku odpovědět? Snad jen zopakovat „proti gustu žádný dišputát“.



Zapomněl jsem na dřevěný masiv, čímž jsem ti asi nahrál na smeč. Proto (než stačíš posnídat a roztančit klávesnici) k tématu imitací kvapně přihodím:

Někdo si koupí nábytek z dřevěného masivu, jiný se spokojí s imitací masivu pomocí dřevěné povrchové dýhy a další se spokojí s fóliovou imitací dýhy, původně imitující silný dřevěný masiv.



Tomáši Houdo, ty jsi volnomyšlenkář!

K tématu trvanlivosti uměleckých děl dodám, že postupný rozpad pískovcových soch, tmavnutí olejových obrazů, žloutnutí nazvětšovaných fotek apod. může být docela osvobozujícím „přírodním procesem“. Bylo by přece směšné požadovat po uměleckých dílech, aby byla trvanlivá. Snažit se o trvanlivost je proti přírodě, proti přirozenosti, proti logice vesmíru.

Zaujalo mne také to zmiňované řezání negativů na proužky a přikládání po jednou proužku ke každé originální papírové zvětšenině. Vývoj jde dál, technika se zdokonaluje. V současnosti by bylo určitě možné řezat negativy pomocí laseru na extrémně tenké „nano“ proužky. Nová technologie jistě umožňuje rozřezat jedno kinofilmové políčko třeba i na tisíce ultratenkých proužků. Takže v současnosti lze tedy nazvětšovat mnoho tisíc originálních barytů z jednoho snímku, vybavených originálním „nano“ proužkem negativu. Pokrok je to fantastický!

A ještě k tématu imitací. Zde asi platí lidové rčení „proti gustu žádný dišputát“. Někdo si koupí nábytek s dřevěnou dýhou na povrchu, jiný se spokojí s fóliovou imitací dýhy. A tak podobně.



Jako aspoň ta druhá v sobě má jakousi pozorovatelnou část, ale jinak jí všude něco leze z do hlavy, nebo celkově zarůstá do pozadí. Nedá se na to prostě koukat. Mě fakt překvapuje, že po všech tvých starších uhlazených fotkách tě ten obrazovej nepříjemnej binec vůbec netrkne, ale to je tak nějak nemoc téhle série všeobecně, jako bys byl strašně zamknutej do pózy modelek a zbytek byl šumafuk. Co se týče technického zpracování, které se tu snad už nebude tak řešit jak posledně, tak originál z té druhé musela být imho pořádná hirošima.



Prvni dycha po francouzsku.......
Druha ji uz jen sekunduje.



Tohle mi prijde fajn.
Zvlastni.
Netradicni.



Jako umistit to do prostoru je dobry napad, ale mne to tu nejak nefunguje...
Takove presprilis rusive... a kdyz to zacne zapadat, tak se zase sleje divka s pozadim... viz ruce na prvni... skoda.
vyrazove se mi libi druha a ctvrta, ale bud mi tam neco chybi, nebo je tam neco navic...



To, co tu Standa napsal o filmu a digi, muzu stoprocentne podepsat. Proces, technika, material a vystup jsou dve rozdilny strany jedny mince.

Na me to vyskakovani kvuli "fejkovanymu analogu" pusobi proste jenom detinsky a naprosto odtrzeny od reality. Kdyz se zamyslim nad tim, odkud se to bere, tak jedina odpoved, ktera mne napada, je, ze to musi byt nedostatkem kontaktu s realnym zivotem, ze proste jde o lidi, kteri si ziji spokojene v nejake ulite, nezajimaji se o nic jineho a unikaji jim veskere souvislosti. Drive jsem obcas psal do "akci a vystav" pozvanky na "ART/Basel", ponevadz tam clovek byva do reality celych dejin umeni vtazen hned na prvnich padesati metrech, ale pokud vim, nikdo ten krok neucinil... Zatimco veskere soudobe umeni zachazi naprosto volne s jakymkoli procesem, technikou nebo materialem, volne vse kombinuje mezi sebou a jako jediny a nejdulezitejsi prvek operuje s lidskym inputem, tady se mlati prazdna slama o vkopirovanych rameccich. :-)

V umeni pojem autenticita de facto neexistuje, vse ma svuj puvod v necem, co vytvorenemu predchazelo.

Pote, co jeden z mych zakazniku sberatelu pred lety prisel s tim, ze jedem muj fineprint se mu "kazi" - pres prepeclive zpracovani, kaskadove ustalovani, prani v pracce a stabilizaci selenem, nota bene - tak se nakonec u nahradniho printu po konzultaci se svym galeristou rozhodl pro tisk inkjetem, prave kvuli lepsi prognoze trvanlivosti...

Ta zkazka s tim rozstrihanym negativem me ale pobavila, ja se pohybuju v kruzich galeristu dyl nez dvacet let a zatim jsem na neco podobneho nenarazil ani jednou. Docela by me zajimalo, kdo si tenhle marketingovej trhak vymyslel, nejspis kdyz uz jinak jeho veci nikdo nechtel kupovat. :-)
(no nekupte to, je to nefalsovanej voriginal) :-))


fstop-3.6.10.1/eloise-2.4.15.8
Comments, page 2/50

Page