...byla by to hezká úvodní věta do životopisu: „K fotografování mne přiměl břečťan.“

Kompozice mi sice opět nesedí, ale i přesto se zde rád pokuchám poetičností nalezeného zátiší reality. Vlastně více než kompozice mne zde ruší představa dusivého cigaretového dýmu zmíněného Milanem (maniakální čtenáři seriálů Rychlé šípy, mezi které jsem kdysi také patřil, nedokážou ani v dospělosti vnímat cigarety jinak než jako opovrženíhodný poklesek slabochů oslabující tělo i ducha). Takže spíše než dusivý dým čenichám z tohoto snímku cosi jako rostlinnou vláhu v zákoutí relativně čistého vzduchu ve smogem týraném městě.

A také si mi líbí ty kachlíky. Pro okachlíkované zdi staveb mám slabost. Ale ještě k té popínavé rostlině: je to taková komická plachá bytost, která se nenápadně plíží podél zdi. Možná nechce být viděna. A pokud si jí nějaký vnímavý kolemjdoucí přece jen všimne, možná si ani neuvědomí, že ta zvláštní rostlinná bytost se pohybuje.

Možná že nejvíc na této fotografii oceňuji humor. Ale poesii také.

...ano, cyklolapka je zároveň lineárním dynamem, alternativním alternátorem, noční elekTr.árnou (v hlubinách noci nikým nepozorovány probíhají skrz podlouhlou dutinu spirály bleskurychlé kuny a lasice, vybavené baťůžkem obsahujícím účinný permanentní magnet) a současně funguje jako obrovský induktor. Induktor, neboli tuzemsky řečeno tlumivka. Konkrétně tlumivka emocí. Pokud by cyklolapka schopností tlumit emoce nedisponovala, pohled na její spirálu by náhodné kolemjdoucí přiváděl do Tr.ansu a způsoboval nežádoucí záchvaty šílenství a nepříčetnosti, což by zbytečně odrazovalo dosud nic netušící cyklisty od úmyslu zaparkovat svůj bicykl do nastražených tenat...

Ale to je přece cyklolapka! Cyklista, který svůj bicykl neprozřetelně odloží do tenat cyklolapné spirály, jej ze spirálového labyrintu už nikdy nevymotá a se svým jízdním kolem se musí rozloučit. Středně hmotné jízdní kolo tráví cyklolapka dva až tři dny, a pokud se jí podaří polapit bicykl i s cyklistou (k takovým případům dochází zřídka), doba trávení muže trvat až pět pracovních dnů. Nestrávené zbytky bicyklů a cyklistů odchází zadní částí trubicové spirály do země, kde jsou dále zpracovávány podzemními konzumenty.

Hezké zátiší ze sanatoria pro Santa Clausy...

Uf, zde se odehrává horor. Jitka volá, že ji to vtahuje. Omámena záludnou krásou porostu je vtahována do útrob masožravé dřeviny. Jitko, nedej se!

Oxymóron je hezké slovo. Působí vznešeně. Téměř svátečně. Jako majestátní antická památka...

Henriku, je to zvláštní, ale řadu tvých fotek považuji za kompoziční výzvu. Málokdy bych si u některé tvé fotky dovolil napsat, že z hlediska kompozice je špatně. Ale často se mi stane, že když otevřu novou tvou fotku, do čenichu mne udeří kompozice. Mnohdy je to trochu jinak, než jak by odpovídalo vlčí intuici. Avšak jak jsem se již zmínil, není to tak, abych mohl škodolibě zvolat: „lidi, poběžte se sem rychle podívat, to je senzační příklad učebnicově chybné kompozice!“. Ne, ne, takto to není. Troufl bych si zde napsat, že ta kompozice je špatně? Netroufl. A proč bych si netroufl? Protože si nemyslím, že je to chybně komponované. Znamená to tedy, že si myslím, že je to komponované dobře? Neznamená. Nemyslím si ani jedno ani druhé. Takže co si tedy myslím? Myslím si, že je to kompoziční výzva.

hezká malá bizarnost...

je neuvěřitelné, co vše lze při potulce nalézt...

veřejný prostor je poměrně štědrý...

anebo jde o prostor soukromý?

trochu dumám o té kompozici, ale asi nic nevydumám...

Vkusně a s nenásilnou porcí melancholie zachycený jeden z mnoha projevů pozvolné degenerace konzumní civilizace.

Výborná fotka.

Vzpomněl jsem si na Věc ve filmu Addamsova rodina...

Pěkné.

hezké

Henriku, ty jsi stydlivý fotograf. Občas klopíš zrak a s ním i objektiv poněkud dolů, a tím se podle mého názoru některé tvé kompozice stávají trochu posunuté nahoru.

U náhledu této konkrétní velikosti to odhaduji na posun o cca 30 px. Pokud by tento náhled byl dole oříznut o 30 px a nahoře by bylo 30 px naopak přidáno, tak by ta fotografie byla pro vlčí vnímání úplně skvělá.

Ale vystřeleno zde bylo ve fotogenický okamžik, a to (je) hlavní.

pes: jak slyším někoho říkat „otvírá se mi rybka v kapse“, vzpomenu si na slovo surrealismus.

pes2: začátek cesty je pravděpodobně zde:
http://www.fstop.cz/e/42.filo/untitled/

pes3: Tomáši S., výjimečně souhlasím s tvým komentářem.

Velice obdivuji Adrianu! Klaním se obdivně před její upřímností! To, co zde napsala, bych napsat nedokázal. Jsem zvíře rodu mužského, z čehož plynuje, že jsem zvíře ješitné. Raději bych popsal patnáct normostran A4 nejrůznějšími úvahami a bláboly, než abych přiznal, že té fotce nerozumím.

(a navíc si nemyslím, že té fotce nerozumím.)

Henriku, chápu, že z důvodu zpacifikování oblohy vlevo jsi volil menší zlo (sklopit objektiv trochu dolu). Ale pokud jsi byl postaven před volbu menšího zla ze dvou či více možných kompozičních zel, čili neměl si možnost zakomponovat to optimálně, tak z toho (v lepším případě) nevyjde nic jiného, než pouze menší kompoziční zlo.

Jakub :))

Senzační nález, úžasné světlo, skvěle namíchané z paprsků přímých a odražených, výborné barvy a vzorné technické provedení fotografie.

To, co mne už druhý den vrtá v kedlubně, je kompozice. Horní hrana kontejneru u horního okraje snímku je výzvou. Rozhodně netvrdím, že je to tak špatně. Je to taková lehká kompoziční násilnost, která mírně provokuje, ale v celku kupodivu sedí. Avšak sedí takovým trochu konstruktérským způsobem. Nevím, jak to mám napsat. Jako kdyby to kompoziční konstruktérství, vyměřené na milimetry, trochu užíralo z živosti fotografie. Jede sice o neživé zátiší reality bez náznaku pohybu (kromě tušeného pohybu slunečního kotouče a tím postupné proměny nasvětlení), ale i neživé zátiší může být svým způsobem živé. A zde právě marně dumám, jestli ta snad až příliš konstruovaná kompozice té živosti neubírá. Je to velmi hezká fotografie, ale cosi mne zde brzdí v hladké jízdě.

Takže napouštěcí/vypouštěcí kočička se nakonec stala slavnou? No fajn. Miss kočičích inovací! :)

Koupala? To není ten správný výraz. Jak odhalil Ondřej, pomocí sofistikovaného mechanismu může být buď napouštěná, anebo vypouštěná.

Ta micka má super ocas. Je to převlečená kočičí terminátorka.