Senzační nález, úžasné světlo, skvěle namíchané z paprsků přímých a odražených, výborné barvy a vzorné technické provedení fotografie.

To, co mne už druhý den vrtá v kedlubně, je kompozice. Horní hrana kontejneru u horního okraje snímku je výzvou. Rozhodně netvrdím, že je to tak špatně. Je to taková lehká kompoziční násilnost, která mírně provokuje, ale v celku kupodivu sedí. Avšak sedí takovým trochu konstruktérským způsobem. Nevím, jak to mám napsat. Jako kdyby to kompoziční konstruktérství, vyměřené na milimetry, trochu užíralo z živosti fotografie. Jede sice o neživé zátiší reality bez náznaku pohybu (kromě tušeného pohybu slunečního kotouče a tím postupné proměny nasvětlení), ale i neživé zátiší může být svým způsobem živé. A zde právě marně dumám, jestli ta snad až příliš konstruovaná kompozice té živosti neubírá. Je to velmi hezká fotografie, ale cosi mne zde brzdí v hladké jízdě.