Adriano, máš talent na shánění oduševnělých bytostí. Teda ne ze všech dam, které jsem na tvých aktuálních fotografiích viděl, vyzařuje oduševnělost. Spíše vzpomínám na tvé starší fotografie s plejádou zářících bytostí. V tomto smyslu je tato fotografie návratem. Z této dámy také vyzařuje cosi jako „světelná duše“.

Expozice v pravý okamžik. Mám rád takovéto neopakovatelné portrétní „momentky“.

Oto, to je také zajímavá zkušenost...

Tomáši, to je hezky formulováno... :)

Adriano, tvé doznání je sympatické. Málokdo, kdo fotku okusuje, ohryzává, ba dokonce se fotkou živí, dokáže v současnosti pro sebe ještě fotit na černobílou klasiku a tu následně zvětšovat v komoře. Profesionální fotografové dnes na něco takového už obvykle nemají čas, energii ani náladu. A tak ti velice fandím a vinšuji, ať ti nadšení, čas a energie pro černobílou klasiku vydrží ještě hóóódně dlouho.

Tomáši, zmiňovaného fotografa Sebastião Salgado velice uznávám. Ale neznám zdaleka všechny jeho fotografie. Jeho „humanistické“ fotky, které velice obdivuji, byly pořízeny asi už dávno. Netušil jsem, že začal fotit digitálně. Tak to je asi konec. Podobně skončil třeba Bohdan Holomíček, když začal fotit digitálně. Prostě to šlo do žumpy. Nyní je to na prd, ale přitom jeho staré dokumentární fotky jsou nádherné. A tak je možné, že Sebastião Salgado budou pro mé vnímání dva lidé. Jeden starý dobrý, a druhý zkažený vábením digitálu. Někdy mám pocit, že příchod digitální techniky je pro fotografii destruktivnější, než 11. září pro New York.

Ale naštěstí existuje Adriana, která je digitálem nezkažená. Doufejme, že jí to ještě chvíli vydrží.

V kontextu dalších fotografií v portfoliu Adriany je jasné, že ten efekt vznikl „přírodní“, analogovou cestou. Na to se Adriany není nutné ptát.

pes: Donekonečna si mohu v uchu říkat, že je mi jedno, jakým způsobem to vzniklo, ale nakonec jsem rád, že nejde o efekt vytvořený v počítači. Rozumově to neumím zdůvodnit, ale pocitově je to jednoznačné.

A také fandím všem, kteří vytrvale vzdorují diktátu doby. Takový vzdor je sympatický.

Když jsem dnes dopoledne v boardech navrhoval vzájemné prohození workshopu s jedním nejmenovaným boardem, tak jsem to nemyslel doopravdy.

Mne se ta fotografie líbí. Atmosférou mi připomíná fotky od některých obecně známých umělkyň (konkrétní jména umělkyň však neuvedu, protože je neznám). Takové umělkyně si mohou dovolit prezentovat fotografie, které třeba nejsou úplně precizní, ale přesto v nich něco je. Cosi, co chlapíci vyfotit nedokážou.

Kompozice je sice nevyvážená, ale jakýmsi zvláštním způsobem se zaaretovala ve své trochu vychýlené „ne-balanci“, vytvářející pocit, že důmyslným způsobem nakonec úplně přesně sedí! Pokud mohu použít nechutný (avšak kladně myšlený) módní výraz, tak dodám, že ta kompozice působí sofistikovaně.

Kompozice. To je slovo, které mne u této fotografie pronásleduje. Ale nechme kompozici kompozicí, stejně ji už nezměníme. A byla by škoda se zde kompozicí trápit, protože ta fotografe je jinak skvělá. Výraz té polodivoké bytosti, nalezené kdesi v zapomenutém světě, je fascinující. Naprosto úžasný! Adriano, jak se ti podařilo k tomu téměř lidskému tvoru přiblížit tak blízko?

Před několika dny jsem měl možnost podívat se na fstop pomocí mnohem lepšího monitoru než jaký používám běžně, a byl jsem překvapen, jak některé fotografie působí hezky. Snad největší rozdíl mne praštil do zraku při ohledávání této fotografie. Objevil jsem zde nádherné polotóny a čtvrttóny, o kterých jsem dříve neměl tušení. Tato fotografie prohlížením na velmi kvalitním monitoru neuvěřitelně prokoukla. A já ji konečně začal vnímat nejen jako „sympatickou legraci s atraktivní modelkou“, ale zároveň jako vysloveně hezkou a v širším smyslu jemnou fotografii s krásným světlem a tóny. Civěl jsem nevěřícně. Nádherná fotografie!

Tento výrobek je možná ještě univerzálnější, než jak se může jevit na první pohled. Do těch trubkových kornoutů lze spustit knoty a potom je zalít parafínem. Tím vzniknou mobilní svíčky, tzv. mobilky.

(Deset knotů a parafín obsahuje vylepšená sada deseti trubic v kartonové dárkové krabici. Na jejím luxusním mahagonovém víku je kromě reliéfu s logem firmy vytištěno atraktivním zlatým písmem ještě označení Mobile Light System Set Plus Pro.)

Praktická pouzdra pro zajištění účinné ochrany přerostlých nehtů, která lze zároveň používat jako vějíře. Univerzální vynález. Jako z dobrodružných vynálezeckých časů konce devatenáctého století.

pes: hezká geisha.

Ano, to je chvalitebný dojem. Pověsit to na hřebík. Pověsit fotografie na hřebík. Ve výstavní galerii! :)

To je působivá fotografie. Jo, to je silná fotka.

Václave, dumám o té otázce. Má smysl představovat si tu fotografii „samotnou“ bez její humorné stránky? Představovat si vtip „samotný“ bez humorné pointy? Samozřejmě je zde ještě další otázka, co vše je ještě humorem autorským a co již humorem nechtěným. Zdá se, že Adriana některé věci neřeší. Ale to může být svým způsobem také uvolňující. Tu fotografii lze z formální stránky jistě zkritizovat, rozcupovat ji a vyhodit do odpadkového koše. Určitě ji nelze považovat za vzorný příklad, jak elegantně fotit osoby na pláži. Avšak i přes to - kromě zmiňovaného humoru - zde vnímám cosi pozitivního. Jakousi kladnou energii, která je možná způsobena nezachmuřeným nadšením Adriany. Adrianino nadšení může být dokonce i nakažlivé, pokud se vizitor odpoutá od svých představ, jak má vypadat ideální fotografie.

Adriano, mám rád tvůj nevinný humor.

Praktická pomůcka pro omezení vlivu okolního hluku.

Jo, to má Tomáš pravdu. Kompozice těla je zde opravdu hezká.

Vědecká fotografie právě expandujícího pšouku (rychle se rozpínajícího stlačeného plynu), exponovaná jednou miliontinou vteřiny.

Portrét paní Bubákové. Hezká ilustrace do knihy, kterou neznám.