Tomáši, zmiňovaného fotografa Sebastião Salgado velice uznávám. Ale neznám zdaleka všechny jeho fotografie. Jeho „humanistické“ fotky, které velice obdivuji, byly pořízeny asi už dávno. Netušil jsem, že začal fotit digitálně. Tak to je asi konec. Podobně skončil třeba Bohdan Holomíček, když začal fotit digitálně. Prostě to šlo do žumpy. Nyní je to na prd, ale přitom jeho staré dokumentární fotky jsou nádherné. A tak je možné, že Sebastião Salgado budou pro mé vnímání dva lidé. Jeden starý dobrý, a druhý zkažený vábením digitálu. Někdy mám pocit, že příchod digitální techniky je pro fotografii destruktivnější, než 11. září pro New York.

Ale naštěstí existuje Adriana, která je digitálem nezkažená. Doufejme, že jí to ještě chvíli vydrží.