Škarohlídové, kteří tvrdí, že skutečně podstatné věci na internetu nejsou a nikdy nebudou, pravděpodobně nemají pravdu. Tajná organizace BKS odtajnila některé své dokumenty, a i když je toho k prohlížení na webu zatím jen zoufale málo, tak přece jen už jakési útržky za tajných aktivit jsou k dispozici široké veřejnosti. Zde je sice malá, avšak i tak inspirativní fotografie dříve zmiňované ikebany. BKS vytvořila během dlouhých let své utajované činnosti pravděpodobně mnoho ikeban (nejen ve veřejném prostoru japonských velkoměst, ale i v divoké krajině apod.), takže jedna malá a navíc podivně komponovaná fotografie je zatím žalostně nedostatečným dokumentem, ale i tak je takový nález na webu určitým příslibem lepších časů a snad i důvodem k mírnému optimismu:

http://www.atelierjosefasudka.cz/files_special/photogallery/_thumbsBig/12441-bks_ikebana_5689.jpg

Určitě by se bývalo bylo vyplatilo sundat s těch stěn kalendáře, nástěnky, plakáty, obrazy, hodiny a barometr, a odsunout od zdí na druhou stranu místnosti skříně, abys býval mohl sklopit objektiv trochu níž...

Ale i tak, jak píše Jiří, by to (bez kontextu dalších navazujících fotografií) bylo pouhým plácnutím do vody, anebo jak to hezky stručně vyjádřila Třešeň svým až brutálně kritickým dotazem: „...a dál?“

Velemágu TeePee, protivný to určitě není! Na obrázku je cosi jako mončičák před záhadnou odkrytou freskou. Vlastně asi ne freskou, ale kresbou na zdi. Docela bych se rád dozvěděl, o jakou kresbu konkrétně jede.

Fotografie se mi docela líbí. Nejsem teda si jistý, zda slovo „líbí“ je tím úplně správným výrazem. Ale určitě je to zajímavá věc.

Možná, že z kompozičních důvodů to bylo oříznuto. To sice chápu, ale zároveň je škoda se zbavovat těch krásných nerovností na okrajích původního polaroidového papíru.

Tomáš zde řezničinu sice chválí, ale vždyť ty originální nerovné okraje byly určitě hezké. Nojo, ale asi ta kompozice. Je fakt, že takhle, jak je to nyní, je ta kompozice podle mého tolerantního názoru dobrá, takže ořez je tedy zdůvodnitelný.

Když se kácí les, tak létají kůrovci.

Dokud si konečně nepřečtu knihu, na kterou název fotografie odkazuje (ke zjištění názvu knihy jsem musel zbaběle použít vyhledávač), tak nemám nárok zde psát komentář, protože zatím nic nevím o paní de Rênal. Vlastně něco o té paní už vím. Ale jsou to jen stručné informace, které jsem narychlo vyčenichal na webu. Je mi poněkud trapné se zde přiznávat k neznalosti takovéto zřejmě základní knihy, ale je to tak, prostě jsem se k ní ještě nedostal. Děkuji však za inspiraci, ta kniha mne zajímá, a tak ji - díky této fotografii a jejímu názvu - připisuji do seznamu knih k přečtení. Podle těch pár vět, které jsem nyní kdesi narychlo přelouskal, to s paní de Rênal nedopadlo dobře. A když se paní de Rênal na fotografii od Adriany nezřetelně zjevuje v šeru jako nehmotná bytost z jiného světa či spíše jako její duch, tak mne to ladí se závěrem knihy, kterou jsem nečetl.

Rukavice z kočkovité šelmy. Kožich z ledního medvěda. Morbidní kostým. Snad alespoň vlasy modelky jsou z umělých vláken.

V otázce plakátu se zde shoduji spíše s Jiřím. Mně se ten plakát jeví jako výborný.

Některé textové řádky jsou na tom kontrastním podkladě sice hůře čitelné, ale to mi vůbec nevadí. To hlavní praští do očí chodce, kráčejícího kolem plakátovací stěny, hned, jak zásah bleskem, jak dopad ohořelého meteoritu na chodník. A detaily už potom bez problému přečte.

pes: Václave, připrav si rybku. Totiž mne ten plakát (také by to mohl být knižní obal) trochu připomíná dávnou atmosféru z období surrealismu.

Jene, jsem poděšen, že ses zjevil.

v této fotografii poněkud bloudím...

Nejzajímavější věci se dějí neoficiálně.

Henriku, ty jsi stydlivý fotograf. Občas klopíš zrak a s ním i objektiv poněkud dolů, a tím se podle mého názoru některé tvé kompozice stávají trochu posunuté nahoru.

U náhledu této konkrétní velikosti to odhaduji na posun o cca 30 px. Pokud by tento náhled byl dole oříznut o 30 px a nahoře by bylo 30 px naopak přidáno, tak by ta fotografie byla pro vlčí vnímání úplně skvělá.

Ale vystřeleno zde bylo ve fotogenický okamžik, a to (je) hlavní.

pes: jak slyším někoho říkat „otvírá se mi rybka v kapse“, vzpomenu si na slovo surrealismus.

pes2: začátek cesty je pravděpodobně zde:
http://www.fstop.cz/e/42.filo/untitled/

pes3: Tomáši S., výjimečně souhlasím s tvým komentářem.

Létající čest

Létající mír

Adriano, děkuji za trpělivé odpovědi a nahlédnutí do tvé tvůrčí spižírny, kuchyně a jídelny.

Milá Adriano, je zde řada otázek, které mne vrtají v kedlubně. Jednak je pro mne záhada, proč jsi tu fotografii nazvala „Létající čestmír“. Chápal bych buď konvenční - gramaticky správný způsob „Létající Čestmír“, anebo napsat vše malými písmeny „létající čestmír“, kde by bylo jasné, že jde o úmyslnou vizuálně - grafickou záležitost a nikoliv o chybu. Mám tedy dotaz, zda ve tvém tvaru „Létající čestmír“ jde o umělecký záměr anebo o chybu?

Ale ještě větší je pro mne záhada, proč jsi tu fotografii pojmenovala tímto názvem, odkazujícím na konkrétní televizní seriál. Přiznám se, že se mi tento seriál vůbec nevybavuje v paměti (pravděpodobně jsem jej nikdy nesledoval), a tak jsem si vyhledal, o čem vlastně je. Například na stránkách Česko-Slovenské filmové databáze jsem nalezl tento popis:

„Ústredný hrdina, malý žiačik Čestmír Trnka, sa prostredníctvom zázračného meteoritu, o ktorý zakopne pri ceste do školy, dostane na Planétu kvetín. Prinesie si odtiaľ aj zázračné semienka dvoch kvetín. Vyrastú z nich krásne kvety. Vôňa prvého mu umožní lietať a druhý zase z neho za okamih spraví dospelého človeka, ktorý vyzerá presne rovnako, ako jeho otec, pracovník výskumného ústavu.“


Také jsem se tě chtěl optat, zda tu kompozici považuješ za dobrou a zda tě neděsí ten nepřehlédnutelný a pozornost strhávající „pahýl“ v levé spodní části fotografie?

Zároveň mám dotaz, zda jsi uvažovala o tom, že by ta fotografie možná lépe „dýchala“, kdybys bývala byla s fotoaparátem o trošičku dále (tak, jak píše Martina)? Anebo třeba i výrazněji dále?

Případně zda jsi přemýšlela o tom, že přesně takováto vzdálenost od objektu, jaká je nyní, může působit rozpačitým způsobem typu „ani ryba ani rak“, a že když teda ne to zkusit o krok dále, tak se pokusit naopak jít nepatrně blíže a vytvořit v tom případě cosi jako „portrét v pohybu“?

Samozřejmě je zde zásadní dotaz, zda jsi uvažovala o tom, že fotografií slečen, žen, víl, nymf a dam v pohybu, za kterými efektně vlaje část („padákově nafouklého“) textilu na nejrůznější způsoby, už není na světě příliš velké množství od mnohých jiných fotografů, které podobné záběry pořizují již dlouhé desítky let? Dumala jsi o tom, že může jít o již natolik omletý motiv, že už dávno působí jako v lepším případě klišé a v horším kýč?

Je zde také otázka, zda si přemýšlela o tom, že takové záběry jsou sice kýčovité, ale že se pokusíš vytvořit něco trochu jiného, z čeho bude patrná nadsázka či humor?

Anebo že to provedeš vizuálně natolik elegantně, že to ten dávno omletý námět posune do nové kvality a dá té fotce smysl?

Adriano, neber prosím mé dotazy negativně. Jak dobře víš, řadu tvých dřívějších fotografií obdivuji. Avšak tato fotografie mne vyděsila, a tak se tedy ptám...

Petr to trefil. Ta fotografie připomíná oslavu (nejen spartakiády) z období povinného nadšení socialistického realismu.

Název této fotografie odkazuje na televizní seriál, který údajně vznikl v roce 1983, což možná atmosférou také odpovídá. Pokud tedy název fotky nemá evokovat létání a metamorfózy konkrétní osoby, ale jeho smyslem je spíše evokace atmosféry období reálného socialismu, tak má možná své opodstatnění.

Avšak zároveň je asi také pravda, že socialističtí realisté, přestože jejich práce byly obsahově děsivé, by takovouto kompozici ven nepustili, protože to obvykle byli relativně vzdělaní řemeslníci, poučení o základech klasické formy.

Radioaktivní hůl dědečka Mrazíka.

Mistře Jardo, nech nám prosím alespoň zbytky.

Pohádka o zamrzlém autíčku (zimní verze)
Pohádka o troubícím autíčku (jarní verze)
Pohádka o zarostlém autíčku (letní verze)
Pohádka o rezavějícím autíčku (podzimní verze)

Telegrafní sloup na dně oceánu. Velmi hezké.

První je výborná. Hezký kultivovaný humor. Dokonalá věc. Civím s obdivem.

A na nudu si nelze stěžovat ani na fotkách následujících. Je to zábavná série. Rád se vrátím pokochati se opětovně.

pes: zvláštní ocenění zaslouží samorost na nábytku.

Jsme dlužni zabývat se zde také zajímavou otázkou, zda jde o dvojí anebo trojí autorství. Představa kaskády trojího autorství nemusí být úplně zcestná. Lze si snadno představit, že dílo ze světelných diod vzniklo podle fotografické předlohy od nějakého „uměleckého“ fotografa, který by tím mohl být tedy považován za autorského praotce výsledné práce. Je možné, že portrétovanou osobou na té původní fotografii, která byla použita jako předloha pro dílo z diod, je Jim Morrison. Avšak mate mne skutečnost, že jmenovaná poprocková hvězda má na obecně známých fotkách trochu bujnější kštici. To by znamenalo, že v týlové části anebo kolem krku chybí několik oranžově svítících diod. Zřejmě jde o uměleckou „retuš“ na panelu s diodami. Více svítících diod ve zmiňovaném segmentu by již patrně nepůsobilo dobře.