Milá Adriano, je zde řada otázek, které mne vrtají v kedlubně. Jednak je pro mne záhada, proč jsi tu fotografii nazvala „Létající čestmír“. Chápal bych buď konvenční - gramaticky správný způsob „Létající Čestmír“, anebo napsat vše malými písmeny „létající čestmír“, kde by bylo jasné, že jde o úmyslnou vizuálně - grafickou záležitost a nikoliv o chybu. Mám tedy dotaz, zda ve tvém tvaru „Létající čestmír“ jde o umělecký záměr anebo o chybu?

Ale ještě větší je pro mne záhada, proč jsi tu fotografii pojmenovala tímto názvem, odkazujícím na konkrétní televizní seriál. Přiznám se, že se mi tento seriál vůbec nevybavuje v paměti (pravděpodobně jsem jej nikdy nesledoval), a tak jsem si vyhledal, o čem vlastně je. Například na stránkách Česko-Slovenské filmové databáze jsem nalezl tento popis:

„Ústredný hrdina, malý žiačik Čestmír Trnka, sa prostredníctvom zázračného meteoritu, o ktorý zakopne pri ceste do školy, dostane na Planétu kvetín. Prinesie si odtiaľ aj zázračné semienka dvoch kvetín. Vyrastú z nich krásne kvety. Vôňa prvého mu umožní lietať a druhý zase z neho za okamih spraví dospelého človeka, ktorý vyzerá presne rovnako, ako jeho otec, pracovník výskumného ústavu.“


Také jsem se tě chtěl optat, zda tu kompozici považuješ za dobrou a zda tě neděsí ten nepřehlédnutelný a pozornost strhávající „pahýl“ v levé spodní části fotografie?

Zároveň mám dotaz, zda jsi uvažovala o tom, že by ta fotografie možná lépe „dýchala“, kdybys bývala byla s fotoaparátem o trošičku dále (tak, jak píše Martina)? Anebo třeba i výrazněji dále?

Případně zda jsi přemýšlela o tom, že přesně takováto vzdálenost od objektu, jaká je nyní, může působit rozpačitým způsobem typu „ani ryba ani rak“, a že když teda ne to zkusit o krok dále, tak se pokusit naopak jít nepatrně blíže a vytvořit v tom případě cosi jako „portrét v pohybu“?

Samozřejmě je zde zásadní dotaz, zda jsi uvažovala o tom, že fotografií slečen, žen, víl, nymf a dam v pohybu, za kterými efektně vlaje část („padákově nafouklého“) textilu na nejrůznější způsoby, už není na světě příliš velké množství od mnohých jiných fotografů, které podobné záběry pořizují již dlouhé desítky let? Dumala jsi o tom, že může jít o již natolik omletý motiv, že už dávno působí jako v lepším případě klišé a v horším kýč?

Je zde také otázka, zda si přemýšlela o tom, že takové záběry jsou sice kýčovité, ale že se pokusíš vytvořit něco trochu jiného, z čeho bude patrná nadsázka či humor?

Anebo že to provedeš vizuálně natolik elegantně, že to ten dávno omletý námět posune do nové kvality a dá té fotce smysl?

Adriano, neber prosím mé dotazy negativně. Jak dobře víš, řadu tvých dřívějších fotografií obdivuji. Avšak tato fotografie mne vyděsila, a tak se tedy ptám...