Nastaven filtr:

[fs:118]
Lubomír Vlk [fs:118]
 (kdokoliv)



Je to docela zajímavá synergie nevkusu architekta a diletantství fotografa. A protože vím, že Petr zde v minulosti vystavil řadu hezkých a někdy i velmi hezkých fotografií, tak to vnímám tak, že jde o úmysl. Prostě Petr tu stavbu zcela programově vyfotil špatně, aby se celkový účinek vynásobil. Tuto tezi podporuje zvolený název série, odkazující zdánlivě nesmyslně k období počátků industriálního romantismu zhruba před 300 lety, čili k období daleko před vynálezem žárovky.



Martine, ještě se budeš muset hodně učit. Ale když se po létech odříkání řemeslo nakonec přece jen naučíš, tak potom tě čeká odměna, kterou je dobrý pocit z fortelně odvedené práce:
http://1.bp.blogspot.com/-_lQQ-9UfTxw/TvRYAcvw2OI/AAAAAAAAAT0/wx-LhKgAhQE/s1600/512449_66355for.jpg



Dvakrát škodovka. Zaprvé je škodovka, že se ta kompozice nezjevila celkově lépe (ale je jasné, že jde do značné míry o náhodu a že sis nemohl příliš vybírat), a zadruhé je škodovka, že je to v počítači tak zpraseně doostřené.

Ale jinak je to velezajímavá věc. I přes zmíněné výhrady se mi tato ex-expozice značně bílí.



To je tak triviální, až je to zajímavý.

Řečeno stručně:
To je tak banální, až je to zajímavý.

(Výraz „banální“ obsahuje o dvě písmena méně, než slovo „triviální“, ale vtip spočívá v tom, že vizuálně to téměř tak nevypadá.)



Teď dejme na chvíli stranou obecné úvahy, zda má v současnosti smysl fotit krajinky (a pokud přece jen ano, tak zda na kinofilm). Opakovaně se vracím ke kompozici, ať už je na té fotce cokoliv. Možná že kompozice je tím, co u mne zde zpočátku vyvolalo spontánní negativní reakci. Chápu, že je ta kompozice precizně vycizelovaná. Ale přesto se Tomáši domnívám, že tato kompozice je špatně. Pozice různých drobných detailů to sice zajímavě koření, ale celkové rozdělení plochy na dvě skoro stejně velké části (tmavou a světlou) je podle vlčího kalného zraku velmi nešťastné. Nikdy jsem sice úplně nepochopil, co je to zlatý řízek, ale zde konkrétně (když už to tedy není nějakým zřetelným detailem potvrzená středovka) by tomu kompozice do zlatého řízku asi prospěla. Zároveň je ale fakt, že takovýto krajinný útvar do zlatého řízku zakomponovat zřejmě nelze. V průběhu dní o kompozici této krajinky opakovaně dumám a zatím jsem poněkud bezradný. Nevím, jak to vyřešit. A dokonce začínám mít pocit, že je to neřešitelné.

pes: Jitkou zmiňovaná atmosféra verneovek je hezká. Tajuplný ostrov...



Tomáši, od chvíle, kdy jsi vystavil fotku s jeptiškami na ulici v Římě, už mě na žádné kinofilmové krajinky nenalákáš. Statické focení krajinek do tebe už neberu. Máš na víc.



Sloupy nesloupy, značky neznačky, oříznutá kopýtka neoříznutá kopýtka, ta fotka je prostě skvělá! Kdybych byl závistivý (což určitě jsem), tak bych ti tu fotku záviděl!



Mne tyto fotografie také v prvním okamžiku nadchly. Ale když jsem se potom trochu v klidu koukl na kompozici, tak mne nadšení do značné míry opustilo. Na druhou stranu je ale fakt, že jsem zde již poněkolikáté. Chodím sem nyní relaxovat od zdlouhavé roboty, která mi nejde. I přes určité výhrady ke kompozici či provedení se mi na tyto fotografie docela příjemně civí. Vtahují mne do svého exotického světa, úlevně vzdálenému od bordelu střední (bývalé východní) Evropy, a jsem rád, že jsou zde vystaveny.



To je taková hezká krajinka, že mne nenapadá nic jiného, než napsat, že je to taková hezká krajinka.



Fotogenická karosérie ve fotogenické krajině. A senzační provedení fotky. Lahodná tonalita jako při částečném zatmění Slunce. Precizně vyladěná vizuální lahůdka.



Také jsem se rád vrátil. Ta první je úplně skvělá!

A opět mne nadchla tato poznámka: „Nejdelší procedura obřadu byla, tuším, rozdělání a nastavení stativu...“



V prosinci roku 2009 jsem napsal toto: „To je krásné. Plovoucí květina. Okvětní lístky z peří. Pestíky z labutích krků.“

Dnes bych to napsal citlivěji.



Jo, vlk na to kápnul slinu, protože vlk slintá, když na tuto fotografii civí. Je to zvláštní, ale zde se vůbec nemusím ptát po smyslu této fotografie. Na světě sice existují tisíce atraktivních fotek různých struktur a „dekorů reality“, ale toto je něco jiného. Toto není žádná běžná „komerční strukturovka“, focená na „celosvětovém běžícím páse“ fotogenických struktur. Tato fotka je už dál. Když dva (tisíce, statisíce, miliony fotografek a fotografů) dělají totéž, není to totéž. Kompozice zde je dusná, ale zároveň pikantní. Filmové políčko zahrnuté buldozerem. Došlo zde k jakémusi kompozičnímu závalu. A zároveň jde o přesnou hodinářskou práci, odlehčující tu ohromnou tíhu hmoty. Ta fotka sedí. Její plocha je zaplněna až bezohledně brutálním a současně kultivovaným způsobem. S touhou udělat věc trochu jinak, něčím nově, a zároveň neokázale, nenápadně. Bez povyku a s vytříbeným vkusem. Povedená věc.

(Bez ohledu na nouzový kinofilmový formát.)



Velmi se mi líbí!

Ale není absurdní fotit takovéto věci na malý (kinofilmový) formát? Nejde o podobné počínání jako nahrávat symfonický orchestr na malou magnetofonovou kazetu v (byť značkovém) walkmanu, vybaveného funkcí nahrávání? Slyšitelná redukce informací na nahrané kazetě sice může působit zajímavě, ale není i přes to nahrávání symfoňáků na walkman a následný superpečlivý „tuning“ takových nahrávek poněkud paradoxní činností?

Vždyť přece malý fotoaparát, do kterého lze vložit tenký filmový pás, původně určený pro filmařské kamery, byl přece vynalezen proto, aby budoucí reportéry a lovce momentek osvobodil od nutnosti používat stativ a fotit pouze (převážně) statické objekty či strnulé portréty lidí v klidných pozicích. Snížení kvality obrazu u kinofilmu je vyváženo možností fotit pohotově živé výjevy.

Takže když spatřím takovouto krajinku, tak si v duchu řeknu třeba cosi takového: „fajn skica. A na kdy je naplánováno focení této krajinky na odpovídající velký formát? Kdy uvidíme finální verzi načisto?“

Samozřejmě existují světoznámí lovci, kteří pohotový kinofilmový fotoaparát občas použili i na pořízení nějaké té krajinky či zátiší. Ale když jde o výjimky, tak to v celkovém kontextu vyzní úplně jinak. Tak nějak přirozeně. Ale používat primárně kinofilm na focení krajin a zátiší na mne působí pošetile. Proč do velkého šroubu rýpat malým nožíkem, když lze použít odpovídající velký šroubovák?

Kdysi dávno, když jsem byl ještě mrňavé škvrně, jsem někde zaslechl, že na každou práci má být použito správné nářadí. Na toto rčení si vzpomenu obvykle v situaci, kdy se univerzálním kapesním nožíkem snažím něco opravit...



Tomáši, velice oceňuji tu superpečlivou práci a smýkám kloboukem, ale zároveň jsem z té fotografie poněkud nervosní. Jednak jsem trochu nervosní z té kompozice – z toho téměř nabodnutí ulomené špičky kmene do horního okraje exponovaného políčka, bez možnosti nadechnout se. Jsem nervosní rovněž z toho, že mne to nutí těkat po ploše a marně hledat cosi jako hlavní bod. Je tím hlavním bodem kruhový (válcový) pahýl po uříznuté větvi anebo ta ulomená špička nahoře? Chápu, že jde o sofistikovanou, rafinovanou a precizně „zkonstruovanou“ kompozici, ale zároveň mne pronásleduje otázka, zda ta kompozice nepožírá sama sebe? Zda zde nebylo „překonstruováno“? Nějak mi z toho (bez lámání přes koleno) nevyplývá lehce, přirozeně a bez křečí smysl, proč je to vlastně foceno. A také proč je takovéto statické krajinkové zátiší focené na malý formát (kinofilm). Nedává mi to přirozený smysl. Současně jsem nervosní také z tonality. Jako kdyby zde zmizely „hluboké tóny“ tmavých šedých, a vše se redukovalo spíše na méně zastoupené doplňkové tmavé „tenké“ obrysy či kontury té složité struktury (s minimem tmavých plošek) a snad až příliš převládající světle šedou. Působí to jako pečlivá detailní kresba (mikro)tužkou, v konturách zvýrazněná tuší s použitím dámského pera, umožňujícího tenké tahy. Ale protože vím, že nejde o superrealistickou kresbu ale o fotku, tak se mi to v té duté vlčí kebuli nějak motá, míchá a hádá, a nakonec jsem z té fotografie tak trochu nervosní.


fstop-3.6.10.1/eloise-2.4.15.9
Komentáře, strana 21/160

Str.
21