a novy portfolio je na svete. dobra je.

Nedokážem to vnímať reálne. Stále sa mi odtiaľ vynárajú rôzne tváre. A vždy iné. Veľmi ma to baví.

todle je gut

ms :-)
hlavne aby se nekdo svliknul, moje rec :-)

ke mně to tentokrát nemluví, tedy krom hříčky s řvoucím Marxem pronásledujícím rovněžřvoucího džaguára, anžto nechce být subjektobjektově zmaterializován jako dialektická potrava či límec pro Jenny

...nechceš zas udělat podobnou výstavku? ...teda ne s nahotinama na šterku, stačí jen ta neživá hmota.

u Stříbrný Skalice jsou taky pěkný hromady. asi se svlíknu a nechám se tam ocvakat, nebo svlíknu a ocvakám tam někoho jinýho. ;-)

jo, gut. ja mam tyhle veci hodne moc rad.

chyba mi tam nejaky forik... urcite by som si pozrel papier, musi to byt super... ale je to take, ze na to pozeram a stale cakam, ze sa nieco stane... a nic. :)

Jo, vlk na to kápnul slinu, protože vlk slintá, když na tuto fotografii civí. Je to zvláštní, ale zde se vůbec nemusím ptát po smyslu této fotografie. Na světě sice existují tisíce atraktivních fotek různých struktur a „dekorů reality“, ale toto je něco jiného. Toto není žádná běžná „komerční strukturovka“, focená na „celosvětovém běžícím páse“ fotogenických struktur. Tato fotka je už dál. Když dva (tisíce, statisíce, miliony fotografek a fotografů) dělají totéž, není to totéž. Kompozice zde je dusná, ale zároveň pikantní. Filmové políčko zahrnuté buldozerem. Došlo zde k jakémusi kompozičnímu závalu. A zároveň jde o přesnou hodinářskou práci, odlehčující tu ohromnou tíhu hmoty. Ta fotka sedí. Její plocha je zaplněna až bezohledně brutálním a současně kultivovaným způsobem. S touhou udělat věc trochu jinak, něčím nově, a zároveň neokázale, nenápadně. Bez povyku a s vytříbeným vkusem. Povedená věc.

(Bez ohledu na nouzový kinofilmový formát.)

...prostě si to takhle neužívám. resp. ani takhle malý na blbým monitoru.

jo, Vlk na to kápnul (slinu).

moc se mi to líbí.

dobrý

Snad je to chyba na mém přijímači, ale detaily se mi ztratily v kostičkách či co... Asi tomu zmenšení neprospělo.

Nechci se pořád opakovat... Tvoje zpracování a zvětšeniny mám ráda.

a roste pod ní nějakej plevel...

koukám, že nám ta hromada šterku pěkně narostla :)

Velmi se mi líbí!

Ale není absurdní fotit takovéto věci na malý (kinofilmový) formát? Nejde o podobné počínání jako nahrávat symfonický orchestr na malou magnetofonovou kazetu v (byť značkovém) walkmanu, vybaveného funkcí nahrávání? Slyšitelná redukce informací na nahrané kazetě sice může působit zajímavě, ale není i přes to nahrávání symfoňáků na walkman a následný superpečlivý „tuning“ takových nahrávek poněkud paradoxní činností?

Vždyť přece malý fotoaparát, do kterého lze vložit tenký filmový pás, původně určený pro filmařské kamery, byl přece vynalezen proto, aby budoucí reportéry a lovce momentek osvobodil od nutnosti používat stativ a fotit pouze (převážně) statické objekty či strnulé portréty lidí v klidných pozicích. Snížení kvality obrazu u kinofilmu je vyváženo možností fotit pohotově živé výjevy.

Takže když spatřím takovouto krajinku, tak si v duchu řeknu třeba cosi takového: „fajn skica. A na kdy je naplánováno focení této krajinky na odpovídající velký formát? Kdy uvidíme finální verzi načisto?“

Samozřejmě existují světoznámí lovci, kteří pohotový kinofilmový fotoaparát občas použili i na pořízení nějaké té krajinky či zátiší. Ale když jde o výjimky, tak to v celkovém kontextu vyzní úplně jinak. Tak nějak přirozeně. Ale používat primárně kinofilm na focení krajin a zátiší na mne působí pošetile. Proč do velkého šroubu rýpat malým nožíkem, když lze použít odpovídající velký šroubovák?

Kdysi dávno, když jsem byl ještě mrňavé škvrně, jsem někde zaslechl, že na každou práci má být použito správné nářadí. Na toto rčení si vzpomenu obvykle v situaci, kdy se univerzálním kapesním nožíkem snažím něco opravit...