lahůdka pro místní potápěče - korálový útes na český způsob...

Tento pes má dobrý vkus.

bizarní (a co je bizarní, to je dobré).

...a jak naznačuje Petr, ta chýše s plachtou určitě patří duševně bohatšímu sousedovi.

Pro mne to naopak zážitek je. Již po x-té ocivuji tyto zkušeně sejmuté bizarniny. Obdivuji celý výhřad. Je to perfektní. Odshora až dolů!

pes: škodovka, že tyto „náhledy“ nejsou přece jen větší. K nadšenému ocivování by zde určitě bylo i mnoho detailů, které se nyní poněkud ztrácí...

Anebo je to možná obráceně. Když to všeho harampádí, které se na fotce právě vyskytuje, mnohonásobně přesáhne určitou mez zdravé střídmosti a je tam toho už potom absurdně mnoho, tak to třeba může být někdy i trefa. To se právě Michalovi občas stává: vaří ten svůj fotografický dort podobně jako v té pohádce O pejskovi a kočičce. Nahází tam jakoby úplně všechno, co se před objektivem zrovna vyskytne. A mám už delší dobu dojem, že na rozdíl od toho dortu z pohádky, který údajně byl z gastronomického pohledu diskutabilním, má Michal zvláštní nadání ten svůj dort občas upéct tak, že to vše začne nějakým bizarním způsobem dohromady fungovat.

...ale ten kompoziční kontra objekt - růžový barák s růžovým komínem - je tam přece také výborný!

V každém případě by měl Matúš obdržet speciální ocenění fstopu za to, že statečně vydržel všechny naše zdejší vstupy a výstupy a fotku nesmazal.

A bylo by škoda ji smazat, protože se zde téměř všichni shodujeme v názoru, že ta fotografie je výborná!

Nejde o běžný jev. Takováto shoda bývá u málokteré fotky.

Je sice pravda, že jsme se zde trochu pohádali na téma technologie výživy bezbranných savců, ale nakonec je to také dobře, protože fotografie, pod kterou se v komentářích něco děje (i kdyby ta debata měla být sebešílenější), je fotografií šťastnou.

Na světě již existují miliony či snad dokonce miliardy fotografií, ke kterým nikdy nikdo nic nenapíše. A to je přece smutné. Kolik procent fotografií se může pochlubit tím, že má pod sebou výhřad již 75 komentářů tak jako v tuto chvíli fotografie od Matúše?

perfektní!

V rámci bádání, pokusů a cvičení může být zajímavé také vyzkoušet, jak by to působilo, kdyby se ten Vojtěchův vstup pokusně obrátil:

Jsou to super slohy, dívat se na tu fotku nahoře radši nebudu.

Kdo je bez viny a ještě nikdy nic nezkonzumoval v mekáči, ať první hodí hamburgerem!

Kojení, i když se odehrává v soukromí, se často neobejde bez čumilů. Pohlédněte pozorně do okna v pravém horním rohu malby od mistra Petera Paula Rubense:
http://3.bp.blogspot.com/-3toLc6g3kv8/UCcL2mfF56I/AAAAAAAAKvk/-JyNUy2x-Fo/s1600/peter+paul+rubens+baroque++Flemish+painter+cimon-and-pero+5+stars+phistars.jpg

Stando, určitě máš pravdu, že by se o tomto nemělo mluvit příliš nahlas a jak se lidově říká „nedráždit hada bosou nohou“. Už vidím budoucí novinové titulky: „Ministr financí na včerejší tiskové konferenci prohlásil: pokud se nám v parlamentu nepodaří prosadit zdanění kojení, tak se potom nebavme o vyrovnaném státním rozpočtu!“

A potom je zde ještě nedořešená otázka daňových úniků. Proces kojení nemají na ministerstvu financí dosud podchycen, což je nepochopitelná nedbalost. Jak je možné, že výrobce (matka) ani spotřebitel (kojenec) při této transakci neplatí daň z přidané hodnoty? Jde o náhodné pochybení, anebo se za tím skrývá nátlak kojenecké lobby?

výborné!

Mám pocit, že jedním z nejdůležitějších vyvažujících závažíček v této kompozici je ten malý světle oranžovo-okrový trojúhelník ve střední části levého okraje políčka. Možná je to kousíček střechy nějakého domu v sousední zahradě anebo něco takového. Zmiňované vizuální závažíčko funguje tak dobře, že celé lehce bizarní zátiší s množstvím „balastu“ se nehroutí a kupodivu drží na „samonosné kompoziční konstrukci“.

pes: a to opravdu nefotil Kamil?

Dvě porce nadčasové poesie v luxusním balení.

Opět (asi již počtvrté) jsem si přečetl text v kolonce "Poznámky". Pro mne je to zajímavé. Takové letmé nakouknutí do kuchyně. Na jednu stranu mohou být takové poznámky na fstopu zbytečné, protože někteří (ale zdaleka ne všichni) zde používají části skutečných objektů také spíše jako „abstraktní prvky“ v ploše obrazu a tak podobně, ale na druhou stranu taková zmínka o ukotvujících kořenech může přeci jen pomoci k lepšímu pochopení vystavené fotografie. A když teď civím na všechny tři zde vystavené tvé fotky, tak už jsem přece jen lépe v obraze, a vnímám nyní trochu jinak i tu první tvou zde vystavenou fotografii, která mne zpočátku příliš nenadchla, ale nyní, v kontextu s dalšími tvými fotkami, se teď také rozehrála. Kolega sysel Pišta zde dříve tak dlouho stále dokola opakoval, že kontext je důležitý, až jsem uvěřil, že má pravdu.

pes: než jsem sesmolil vlčí plk, tak se zde mezitím objevil vstup od klubové Básnířky Kristýnky. Napsala to hezky.

To je tak provokativně a nevyváženě uspořádané, až mám z toho pocit, že ten fotoobraz funguje. Něco na této zlobivé fotografii je.

Lukáši, je to to hezké, ale nutní mne to pokusit se něco udělat s kompozicí. Mám pocit, že by bylo bývalo lepší exponovat o trochu později, aby se ten uklízeč vymanil z pozice v tušeném levém horním rohu pomyslného čtverce, který je v opozici vůči spodnímu pravému rohu fotografie. Aby vizuální těžiště uklízeče nebylo v neviditelném čtverci (vůči spodnímu rohu fotky), ale aby bylo v levém horním rohu pomyslného obdélníku. Zde nejlépe obdélníku na šířku [zhruba 3:2], jehož pravý spodní roh je totožný s rohem fotografie. Zkrátka mnohem více by se mi líbilo, kdyby uklízeč byl výrazně blíž ke kmenu stromu.