Anebo je to možná obráceně. Když to všeho harampádí, které se na fotce právě vyskytuje, mnohonásobně přesáhne určitou mez zdravé střídmosti a je tam toho už potom absurdně mnoho, tak to třeba může být někdy i trefa. To se právě Michalovi občas stává: vaří ten svůj fotografický dort podobně jako v té pohádce O pejskovi a kočičce. Nahází tam jakoby úplně všechno, co se před objektivem zrovna vyskytne. A mám už delší dobu dojem, že na rozdíl od toho dortu z pohádky, který údajně byl z gastronomického pohledu diskutabilním, má Michal zvláštní nadání ten svůj dort občas upéct tak, že to vše začne nějakým bizarním způsobem dohromady fungovat.