Jiří Tůmo, rezonance. Dík.

máš zvláštní cit pro bizarnost, začíná mne to zajímat.

Linie a hmoty tu mají svůj neměnný řád, čtenář je pohroužen do vznešených myšlenek Johanna Wolfganga von Goethe a staletí si mohou plynout, jak chtějí. Jo, funguje to.

jo, je to z jinýho soudku než rozervaný děvy, ale vemte prosím alespoň v potaz, že nikdo na fotce není z rodiny :-)

vida, pasparta bílá.
pěkné průhledy zrcadly, ale celkový dojem není nikterak výrazný

...má to uklidňující účinky

rozhodně, když nic, aspoň si trochu prosvištět zteřelé závity mozkové.

...to nám ten čas pěkně utíká, že?

zato já se tady moc nechytám. až z toho zebe.

Pustili jsme se do klábosení, to nemohu stát stranou! A odpusťte mi tu "povrchní efektnost".

Že by každá fotografie byla povrchní? To leží asi někde na povrchu. No ano, už to mám, ona je plochá jako papír. Chybí jí, a to prosím opravdu vždy a všude, hloubka. V tomto smyslu setrvává na povrchu, protože jí jinak nebylo dáno.

Ale podíváte-li se do ní, dovede vyprávět, dovede být svědkem (a někdy i důkazem!) velkých i těch maličkých činů a zachvění života. Fotografie je zkrácený film. Dobře, je beze slov, ale i tak vypráví. Jsme lidé nadaní schopností domýšlet, extrapolovat, vzpomenout si, srovnávat, nechat se zasáhnout. Fotografie má katalytický účinek. Je to spouštěč reakcí šťáv. To může být románů za takovou fotkou! A pak ovšem fotografie budí emoce. Vášeň a pohnutí je při naší pouti tím nejvěrnějším souputníkem. A dokáže-li obraz pohnutí vyvolat (no prosím, jak ve vývojce), dovede hrát na všechny struny naší existence, zkušenosti a snů. Některé z nich nejsou povrchní.

Ale myslím, že Vlkomírkovi šlo více o jakýsi technický pohled na věc, chtěl oddělit první vrstvu vnímání fotografie - emoci ještě nezpracovanou, právěrozenou, jak holátko holou, a tak snad v jistém smyslu na povrchu, tedy povrchní.

Povrchnost zní mi podobně jako lacinost, rutina, všednost. Opakem je snad moudrost, hledání, úžas a tajemství. Na fotce "bez názvu" vidím vše, od každé ingredience špetku. Je erotická, dráždí, snad právě to někomu připadá laciné. Prosím. Ale to je jen omáčka, masem je nečekanost gesta (pokora, vzdání se, bezmoc, vyčerpání, hledá v trávě broučka, mlátí se smíchy, musí?, chce? pro koho?, proč?, "neobvyklé otázky", no tak se, Tome, zas nečerti), symetrie v chaosu tvarů (brož Vlkomírova) a to světlo ve vlasech (světlo ve vlasech!). Nuže, tak málo mi stačí.

V učených debatách o umění má každý pravdu. Už mi to taky chybělo, Vlčku, psát nesmysly.

Tomáši, "neobvykle otazky": jo, chci to nechat v takhle obecné rovině.

Simone, dík za názor. Možná máš pravdu. Někdo ji může považovat za příliš explicitní. Je barevná, zobrazuje i klín, ruce kdovíjak za zády. Ale to přeci není obsah té fotky. Ale třeba je vážně špatná, je to klidně možný, pro každýho jinak. Souhlas s tím, že v menším provedení a navíc černobílá by byla tišší, poetičtější a bez rizik.

první potěšila, výborná

strhující kompozice, barvy, světlo i téma, líbí se mi to.

souhlasím, adjustace v černém poli mým fotkám zpravidla sluší (ale to asi většině). Tomaszi, dávám podnět k doplnění funkce Zobraz foto na jednobarevném pozadí (viz PP kupř.).

Snad ještě k té vulgaritě. Fotka pokládá neobvyklé otázky. Hrubá ale být nemá. Silného hnutí mysli, to ano.

díky

ad velikost: patřím k 4% menšině (:-) s 1400 x 1050, takže foto vidím bez potííží, ale budu příště postovat menší.

jako bych tam byl, líbí se mi to. a ty husy na závěr!

sedmnáct zastavení skeneru.
Po katharzi ofod přichází úleva, nové téma a úsměv. Nové formy, stereoVlkomíre!

je to drama!

léto vapadalo, jak zuby té modelíně