hledání čistoty, je to pěkný.

druhá se mi líbí čím dál víc. ten bambus tomu hodně pomohl, zajímavá emotivní fotka. Ta první je na mne moc divadelní.

přesvícení se imho netýká jen ramene, ale i půlky tváře, je nezajímavě plochá. Možná bych nějakou přesvícenou plochu za nějakých okolností mohl vnímat i jako ozvláštnění, ale tady mi to nejde.

celkově mne moc nezaujala.

máš rád lidi

výtvarné, konzistentní, dobré!

jako Lucie

jako všichni přede mnou. Ještě pomerančový filtr a spletl bych si autora :-)

ten skener se snad vážně učí, jak poznamenal kolega TSz.

Milý Vlčku, je to stále dobré a stále ještě pokaždé jiné.

Pokus a omyl skutečně vyznívá poněkud pejorativně. Je i není to tak myšleno.

Práce Ondřeje Rytíře bezesporu svědčí o vkusu a výtvarném cítění - zkrátka je se na co dívat. "Strom" a plechový "ruf." svědčí navíc i o chuti k experimentu. Čím jiným jsou tyto fotografie sice výtvarné, zato neobvyklé a nepředvídatelné v účinku? A odvažuji se napsat, že nepředvídatelné jsou i pro samého autora, experimentuje i na sobě.

Umění je dnes již jen vzácně tvořeno v duchu pečlivě promyšlených a vášnivě obhajovaných konceptů sdílených formalizovanou skupinou, jak tomu bývalo u malířů a básníků před nějakými sto lety. Dnes není na úvahu a už vůbec na koncepty čas. Nemají v té mnohosti a přebytku význam, nikdo si jich stejně ani nevšimne. Navíc ta naše fotografie, a což terpve digitální, svádí k nezávaznosti - už pro ty směšné setiny sekundy, kdy se tvoří. Je snadné experimentovat, a tak to děláme. Nevím, zda to není snadné až příliš.

Avšak pokus a omyl v sobě vždy nese naději. Bez nich by nebylo evoluce, ani my, bez nich by nebylo překvapení. Kdo klade dobré otázky, má způli vyhráno a kdo se zanícením rožní své selátko, bude bohatě odměněn.

o)

aha.
moderní přístupy, Trial-and-Error Approach.
krajinka se vydařila. :-)

...na tenkém ledě místa dost!: nepřidáš pár slov, co tě na téhle fotce zajímá?

...jak červená nit...
a jako všichni tři předřečníci, fajn

jako předchozí, ta rozháranost je zde pro mne hlavním obsahem a krom určité vizuální atraktivity mi moc nedávají. Navíc gesto na druhé mi přijde umělé. Těším se ale na další.

Na VIVA jakási snědá star právě zpívá "Du hast den schönsten Arsch der Welt".

Arthur Fleischmann, aspoň, co jsem viděl na tom Tomášem Szépem pastnutém linku, je na jiné téma. Ten hledá v té mizérii aspoň trochu radosti. Je optimistický, hravý.

Těžké téma, tenký led. Fotograf, který volí brutální kompozici a zaplní plochu strukturou materiálu pokrývačů, chce patrně něco říci. Tyčí snad varovný prst nad odcizenosti světů, které tak náhle všehoschopné technologie vyrábí kolem našich standadrdizovaně pohodlných životů? Nad ztrátou citlivosti přemnožených a dekadentních civilizací? Angažované umění? Vždy bylo a je ho zapotřebí.

Ale je tu i druhá možnost. Co když zde vzniká další Nová estetika? Co když ti mladí přijímají monokulturu měst a venkovského prostoru za přirozené prostředí podle schematu housat Konrada Lorenze? Krása odvíjí se od užitečnosti. Jak dlouho tedy bude trvat, než lidé zcela zapomenou na biologickou přírodu, kterou již nepotřebují? Nebo se to nemůže stát?

A pak je tu ještě jeden okruh, takový, ehm..., praktický: Co fotit? Věčně se vracet k fundamentálním vrstvám psýchy, vypouštět si ventily frustrací, to už všechno bylo popsáno, zobrazeno a prožito. Není nových pohledů. Nový je nový svět.

Jak říkám, tenký led.

LN: sbíhající linie, hm, pravda.

druhá mi přijde docela dobrá, právě tím chaosem.

ale vystihuje to dobu.