...ale jaképak lichocení? ...ty odkazované portréty a ještě ty další ze série ::: TVÁRe :::
mne opravdu hodně ovlivnily...
...tenkrát mně na ně poslal odkaz Mistr Saki, kterému rovněž děkuji... =:o)

sedmimilá a velevážená Básnířko Vlasto, jsem velice rád, že se zmiňuješ o pocitu vykořenění apod...
...a také se o něčem takovém nepřímo zmínil velevážený Mág Tomáš Pavlík...

...pokud bych měl vyházet všechny „své“ výcvaky za minulý rok a ponechat jen jeden, tak bych ponechal pravděpodobně tento...
...jednak pro to, že pořídit jej bylo těžkým úkolem, a druhak pro to – jak jen to říci? – no asi tak nějak právě pro ty dříve zmiňované pocity...

...možná, že právě tento výcvak a potom asi ten s paní zpěvačkou a panem harmonikářem („Pražské léto IV“) jsou pro vlčí vnitřní svět nejvýznamnější (v rámci vlčího portfolia; mimo toto portfolio jsou pro mne významnější jiné fotografie od jiných autorů – v těchto dnech asi úplně nejvíce portréty dělníků od Václava Jiráska – chystám se na výstavu Industrial v Rudolfinu...)

...takže speciální podědkování sedmimilé Haničce Špírkové za zmínku právě o těchto dvou výcvacích...
...a také speciálně dědkuji sedmimilé Kristýnce za zvýšenou podporu právě také u těchto dvou...

velevážený Mistře Peter Pane Burdo, převelice dědkuji, ale jsem jen pouhým břídilem, u kterého vše zařizuje víla Náhoda...
...co se týká pouličních portrétů, tak asi ani netušíte, jak velice obdivuji třeba tyto dvě vaše portrétní fotografie, a jaký měly, či vlastně stále mají význam pro vlčí dumání o fotografii:

http://www.photopost.cz/pp5free/foto.php?id=35070
a
http://www.photopost.cz/pp5free/foto.php?id=34003

Posílám též speciální poděkování veleváženému Otovi Hejmalovi za přivítání v klubu...

Omlouvám se všem ostatním, které nyní nejmenuji (musím tento vstup zkrátit, abych nezaplácl celou stránku)

Děkuji vám všem za komentáře: jak za povzbudivé (někdy nepřiměřeně kladné), tak i kritické, a také za komentáře upřímně váhavé...
=:o)

Ondřeji, ale jakýpak dlouhý text? Naškrábl jsem několik stručných poznámek.
Snad se s jejich pomocí něco rozmotalo (pokud se to ještě více nezamotalo... ;o))
pes: ale jakápak starší tvorba? ...vždy jen náhodné výcvaky...

ošest zběsile Dědkuji za veškeré komentáře (cením si všech komentářů – nejen kladných, ale i kritických)

a jedním zavytím připojuji omluvu za to, že asi ošest nedokážu teď hned odpovědět na všechny dotazníky...

nyní se pokusím něco jen velmi stručně kváknout k názorům, které zřejmě nejviditelněji prezentuje Ondřej Kratochvíl:

a: již delší dobu opakovaně vykvakávám, že letišťofky (a také oceánofky apod.) jsou v určitém smyslu podvod. Totiž pokud jsou k dispozici kulisy s čistým horizontem (širé moře/čisté letištní plochy) tak výcvak většinou působí tak nějak efektně. V popředí se může dít celkem cokoliv (například pilot běží s kusem letadla a za ním je ten hezky rovný horizont s dramatickou oblohou, dítě pouští draka proti obloze, potápěčka postává u vizuálně vymeteného pobřeží apod.) a snad vždycky to působí více méně graficky elegantně. Zkrátka žádný svinčík ve smyslu kulisovém. A často mne přepadá pocit, že kulisy jsou pro grafické vyznění fotky důležitější, než samotný „hlavní“ objekt.

Zkuste si představit ty všechny letištní osoby a jejich letištní rekvizity v neletištních kulisách – například v obrazově složité městské zástavbě. No, asi by to byl většinou nepřehledný humus, že? Takže z této představy vyplynuje, že vycvakávání na letišti je zákeřnou výhodou a téměř podvodem, zatímco vycvakávání ve městě je velikánským grafickým handicapem (myšleno obecně; výjimek je samozřejmě mnoho)

b: život je plný paradoxů: o tom Ondřejem odkazovaném letištním výcvaku (dívenka s drakem proti tmavé obloze) jsem cca rok pochyboval, zda jej vůbec odeslat. Říkal jsem si v uchu cosi jako: „...nojo, co s tím...? ...taková normální letištní efektofka... ...sice pěkná obloha a snad i nějaká dynamika, ale jinak prázdné, žádný fórek...“ A asi po tom roce (či půlroce – teď nevím přesně) jsem si v uchu kvákl cosi jako: „...hm, tak když teda teďka nic jinýho nemám, tak já ji teda odešlu...“
Ale že bych si tohoto letištně-dračího výcvaku nějak zvlášť cenil, tak to asi ne... Ani jsem neměl chuť jej zvětšovat na baryt...

A nyní ten slíbený paradox: když jsem odesílal Horečku sobotní noci I, II + II b, tak jsem si v uchu kvákal cosi jako: „...nojo, pěknej svinčík, ale to nevadí, o ty momenty se musím podělit...“
A předpokládal jsem, že tato volná série způsobí všeobecný chichot... ;o))
Zkrátka k těm městským (i když kulisově zasvinčíkovaným) výcvakům se asi hlásím tak nějak více. Možná i pro to, že jsou neopakovatelné. Pohledy Sluníček do zpětného zrcátka CV2 se už zřejmě opakovat nebudou, a pokud budou, tak tam pravděpodobně nebudu s foťákem...

Kdežto ty drakovky/letišťovky se lze pokoušet tak nějak vycvakávat znova, znova a znova, a doufat, že dojde k nějaké konstelaci na kinoemluzním políčku. Ji sice možné, že se mi nikdy žádná koukatelná letišťovka nepodaří vycvaknout, ale je zde ten pocit, že to lze zkoušet (pravděpodobně i příští rok bude někdo na podobném místě pouštět draky atd.). Avšak na Sluníčka u zrcátek apod. už mohu jen vzpomínat. Takže i když je na nich svinčík, tak si vážím toho, že mne tenkrát bylo umožněno být u toho a děkuji za to.

c: no, a ještě k té tonalitě anebojaksetonazývá: jsem barbar křížený s polotónovým maniakem. Většina z vás toho ví o fotografii mnohem více než já, a to jak ve smyslu technickém, tak i kulturním.

Neexperimentuji. Mám několik starých foťáků které mám rád, nějaké ty čočky (nejraději 35 mm) a používám jen tři druhy filtrů před čočkou: pomerančový, citrónový a nadfialový (nadfialový jen jako mechanickou ochranu čočky)
I když před lety jsem si emulze vykřičoval zásadně sám (např. ty starší z Paříže), tak z důvodů výhradně neurotických poslední léta nosím emulze do laboratoře, kde jsou vykřičovány vývojkou Kodak D76. Mám šlak ještě cca deset balení Orwo A03 (záporná vývojka v prášku) a tak se děsím, až budu vykřičovat emulze Orwo 22, které jsem dostal od Tomáše Szépeho (Tome, díky! ;o)

Při zvětšování se vždy smažím (kromě nezbytného nadržování ploch), aby nebyly slité stíny a vypálené bílé. Nic zvláštního s nimi nečuním. Veškeré fotečky pro skenování již od začátku vlčího strašení na internátu (fotografických serverech) čuním na měkčí gradaci, aby se po naskenování neslily černé a bílé. Přidat kontrast v počítadle není problém, ale u svých výcvaků nemám rád příliš kontrastování a tak raději volím škály šedi.

Monitor mám stále stejný: jede o 15 palcový LCD displej (15 palců úhlopříčka – snad to měřím správně), tvořící součást jedné takové stále stejné notovéknihy... ;o)

Veškeré číslicové úpravy mne naučil Tom B/W Barva... (Tome, Díky! ;o)

d: Ondřeji, Tebou odkazované porovnání:
Sluníčka:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/0/118/FFc.jpg
versus
letištní drakovka:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/0/118/8hSGkNTJ.jpg
považuji za svérázný humor...
Tento výcvak je mírně podexponován (navíc po zvětšení se zcela ztratila kresba vlasů dívenky a zůstal jen jeden černý flek apod.)
Ale jo, myslím, že snad částečně rozumím co máš na mysli... Ale to dělají ty mraky... Prostředí... Konkrétní světlo apod... Není v tom žádné kouzlo... Jen působení Náhody... Zkrátka konkrétní prostředí v konkrétním světle...

pes: a vy někdo v těch dvou odkazovaných vidíte nějaký zásadní rozdíl ve smyslu odstupňování šedi? Přiznám se, že mne to přijde tak nějak nastejno: z bláta do louže...
To jsem teda blázen.
;o))

velevážené fotokolegyně a velevážení fotokolegové, převelice Děkuji za veškeré komentáře!
(bude mne trvat asi hodně dlouho, než alespoň částečně pochopím, co vše v nich píšete a na co všechno se někteří z vás ptají)

a speciálně děkuji velemilé Martince za odkaz, ve kterém mne velice nadchla tato:
http://photos.kyndrova.cz/gallery/cz/72v.htm
...pokud se nepletu, tak tuto jsem nezřízeně obdivoval na nedávné megavýstavě v pražské městské knihovně...

velké Díky za všechny komentáře!
Jane a Vítězslave, jmény tento hodný pár neznám a posuzování hudební kvality mne nepřísluší, avšak jak je na tomto výcvaku patrné, pán hrál vestoje, čili též řečeno vaším slovníkem...

Jáne & Tomáši: Díky! =:o)
----------------------------------------------------
Filipe: wauuuu, baf baf...wauu....! =:o))
----------------------------------------------------
Ondřeji: způsob cvakání je asi stejný jako dřív, ale máš pravdu, že se trochu změnil vzhled zvětšenin:

á: dříve se na nich častěji objevovala vypálená bílá, ašlak nyní už jen vzácně...

béé: přibyl černý rámeček (propilovaná plechová vložka do zvětšováku – spodní část na cca 26x38 mm)
(některým výcavkům to pomůže, jiným to může uškodit... ...letišťofky mám úmyslu pravděpodobně i nadále zvětšovat s původní nepropilovanou vložkou, ašlak většinu ostatních s tímto orámováním, které možná vypadá blbě na monitoru, ale o fous lépe (zejména přirozeněji) na reálných tapírech... ;o)

canis filupus =:o)))
Petře, speciální Díky! ...mj. Tvůj brilantní nález thing a wednesday způsobil radostné vlčí vytí...!!

Ondřeji, určitě duševní (s nářadím jsem spokojen... ;o)

...no, je fakt, že leží teprve něco málo přes sedm měsíců, a to je například v porovnání z geologickým vývojem této planety velice krátký čas...
...inu: práce kvapná, málo platná... :o/

Děkuji velice za nádherné kometáře...! =:o)
--------------------------------------------------
velemilá Martinko, pokusím se odpověděti na Tvůj dotazník: on ten plechový rámeček je pilníkem zvětšen – okénko spodního rámečku na cca 26x38 mm a ten horní je ještě trochu větší, aby nestínil tomu spodnímu na okrajích, protože světlo z kondenzoru přichází z dost velkého úhlu, a navíc i objektiv ty okraje obou rámečků „vidí“ z úhlu...

Tím propilováním na větší obdélník, než je naexponované políčko emulze, se v tom zvětšeném obdélníku plechového rámečku objeví i okolní průhledná nenaexponovaná emulzní podložka... ...tato část je zcela průhledná, a proto na papíře zčerná...

(...některé ty vnější postranní klikaté čáry kolem vznikají odrazy od horního dílu rámečku...)

pes: doporučuji po vypilování důkladně zahladit všechny hrany (nakonec třeba jemným smirkem, anebo i dřívkem, aby se nepoškrábala emulzní podložka či přímo emulze...
;o)

Díky za veškeré komentáře (jak za mírně pochvalné, tak i za umírněně kritické!)
pes: dovolil jsem si ještě nejapně připojiti mírně tmavší verzi, ve které se možná zřetelněji zjeví ten osvícený srpkovitý oblouk nahoře... ;o))

vysílám opětovné velké Poděkování za veškeré komentáře – jak za nekriticky kladné, tak i za ty kriticky střízlivé...! Děkuji vám všem...!
=:o)
pes: Oto, mám přichystán portrét Helenky bez masky. Jsem si jistý, že až půvabnou Helenku spatříš bez této matoucí divadelní rekvizity, svůj názor změníš. A to tak, že radikálně. O plných 180 stupňů...
;o)

Diky!
pes3: jo, to ja cumim take tak – vzdycky a vsude... ;o))) ...a nyní specialne, protoze jsem opravdu nedoufal, ze se to bude nekomu nejak vyrazneji libit... =o( )

Díky! pes2: zapomněl jsem popřáti hezký pátek vám všem...! =:o)

jejej, tak to velice moc Dědkuji! ...ani jsem neočekával, že se tento výcvak bude někomu líbiti...
pes: opět dílo víly Náhody: odražené světlo v tu chvíli zářilo od náhodou zaparkovaného stříbřitého automobilu... (asi za půl hodiny auto odjelo a světlo zmizelo) ...a ta maska v tom obchůdku již byla... ...pan majitel ji kdysi zavěsil velmi vysoko na nějakou drátěnou konstrukci, a když jsem ji spatřil, tak jsem nedal pokoj a otravoval tak dlouho, dokud Helenka Malostranská neprovedla drobný horolezecký výstup ke stropu starobylé místnosti a masku nesundala a posléze ochotně i s maskou nezapózovala... ;o)

Dodo, buď zdráv a vítej...! Buďte zdrávi a vítejte všichni dobří – již dříve či nyní se zjevivší fotopřátelé...! A velikánské Díky...!!
=:o)
pes: nojo, ta rytmizovaná struktura křesílek, čímsi připomínajíci cosi záhadného z hlubin moře – drážkovaný povrch jako u nějakých obrovitých škeblí, mušlí, lastur... ...zkamenělé závěsy ze dna oceánu... ...rytmus...
;o))
pes2: a uprostřed skrz hladinu prosvítá Sluníčko... =:o)

Tomáši Š, velké Díky za opětovnou vizitu... ...pro nejistotu nenápadně zopakuji, že i tento portrét vznikl tak nějak náhodou (přesněji kváknuto z vůle víly Náhody...) ...ta křesílka tam už takto byla vyrovnána, a ani nevím, zda jsem to byl já či někdo jiný, kdo požádal Janku, zda by si na chvilku nesedla...
...snad to ví klubový Vševěd – nejvelevyváženější klubový Profesor... ...ten ví vše (mj. níže uvedl i správný název prostoru... ;o))
A hlavně: nejvelevyváženější klubový Profesor za všechno může, protože nebýt jeho kulturního plánu – dubnového festivalu Další břehy, tak bychom se asi nikdy neocitli v Opavě...
(velké průběžné Díky pane klubový Profesore!! =:o)
A také: kdyby mne k internetu apod. nedokopal Tom B/W Barva, tak bych asi dnes zřejmě ani nefotil, takže prapůvodně za toto vše může Tom, kterému nevím, jak poděkovati...
A zároveň za toto všechno může babička z Litoměřic, ale to by bylo delší vyprávění...
------------------------------------------------------------------------------------
No, zkrátka vám všem převelice moc Děkuji (také za všechny ty nádherné komentáře... =:o)
pes: jsem zvědavý, co na tento výcvak poví Janka C... ...asi jej ještě neviděla...
...doufám, že mne nevyhubuje... ;o))
pes2: v každém případě za to zářící Sluníčko uprostřed výcvaku může Janka... =:o)

převelice Děkuji vám všem za nádherné komentáře, ale vůbec si je nezasloužím...
...za vše může víla Náhoda, a konkrétně zde Sluncem prozářená a Slunce vyzařující Sněhová víla Janka C...
=:o)
Takže nyní speciálně děkuji Jance C...! =:o)

velice moc děkuji vám všem za komentáře, a to jak za nekriticky kladné, tak i za kriticky kritické...!
pes: budu požadovat po tom architektovi, který navrhl ten rám pro plán hradu (vlevo), náhradu škod za zkažení výcvaku...! ;o)))