ošest zběsile Dědkuji za veškeré komentáře (cením si všech komentářů – nejen kladných, ale i kritických)

a jedním zavytím připojuji omluvu za to, že asi ošest nedokážu teď hned odpovědět na všechny dotazníky...

nyní se pokusím něco jen velmi stručně kváknout k názorům, které zřejmě nejviditelněji prezentuje Ondřej Kratochvíl:

a: již delší dobu opakovaně vykvakávám, že letišťofky (a také oceánofky apod.) jsou v určitém smyslu podvod. Totiž pokud jsou k dispozici kulisy s čistým horizontem (širé moře/čisté letištní plochy) tak výcvak většinou působí tak nějak efektně. V popředí se může dít celkem cokoliv (například pilot běží s kusem letadla a za ním je ten hezky rovný horizont s dramatickou oblohou, dítě pouští draka proti obloze, potápěčka postává u vizuálně vymeteného pobřeží apod.) a snad vždycky to působí více méně graficky elegantně. Zkrátka žádný svinčík ve smyslu kulisovém. A často mne přepadá pocit, že kulisy jsou pro grafické vyznění fotky důležitější, než samotný „hlavní“ objekt.

Zkuste si představit ty všechny letištní osoby a jejich letištní rekvizity v neletištních kulisách – například v obrazově složité městské zástavbě. No, asi by to byl většinou nepřehledný humus, že? Takže z této představy vyplynuje, že vycvakávání na letišti je zákeřnou výhodou a téměř podvodem, zatímco vycvakávání ve městě je velikánským grafickým handicapem (myšleno obecně; výjimek je samozřejmě mnoho)

b: život je plný paradoxů: o tom Ondřejem odkazovaném letištním výcvaku (dívenka s drakem proti tmavé obloze) jsem cca rok pochyboval, zda jej vůbec odeslat. Říkal jsem si v uchu cosi jako: „...nojo, co s tím...? ...taková normální letištní efektofka... ...sice pěkná obloha a snad i nějaká dynamika, ale jinak prázdné, žádný fórek...“ A asi po tom roce (či půlroce – teď nevím přesně) jsem si v uchu kvákl cosi jako: „...hm, tak když teda teďka nic jinýho nemám, tak já ji teda odešlu...“
Ale že bych si tohoto letištně-dračího výcvaku nějak zvlášť cenil, tak to asi ne... Ani jsem neměl chuť jej zvětšovat na baryt...

A nyní ten slíbený paradox: když jsem odesílal Horečku sobotní noci I, II + II b, tak jsem si v uchu kvákal cosi jako: „...nojo, pěknej svinčík, ale to nevadí, o ty momenty se musím podělit...“
A předpokládal jsem, že tato volná série způsobí všeobecný chichot... ;o))
Zkrátka k těm městským (i když kulisově zasvinčíkovaným) výcvakům se asi hlásím tak nějak více. Možná i pro to, že jsou neopakovatelné. Pohledy Sluníček do zpětného zrcátka CV2 se už zřejmě opakovat nebudou, a pokud budou, tak tam pravděpodobně nebudu s foťákem...

Kdežto ty drakovky/letišťovky se lze pokoušet tak nějak vycvakávat znova, znova a znova, a doufat, že dojde k nějaké konstelaci na kinoemluzním políčku. Ji sice možné, že se mi nikdy žádná koukatelná letišťovka nepodaří vycvaknout, ale je zde ten pocit, že to lze zkoušet (pravděpodobně i příští rok bude někdo na podobném místě pouštět draky atd.). Avšak na Sluníčka u zrcátek apod. už mohu jen vzpomínat. Takže i když je na nich svinčík, tak si vážím toho, že mne tenkrát bylo umožněno být u toho a děkuji za to.

c: no, a ještě k té tonalitě anebojaksetonazývá: jsem barbar křížený s polotónovým maniakem. Většina z vás toho ví o fotografii mnohem více než já, a to jak ve smyslu technickém, tak i kulturním.

Neexperimentuji. Mám několik starých foťáků které mám rád, nějaké ty čočky (nejraději 35 mm) a používám jen tři druhy filtrů před čočkou: pomerančový, citrónový a nadfialový (nadfialový jen jako mechanickou ochranu čočky)
I když před lety jsem si emulze vykřičoval zásadně sám (např. ty starší z Paříže), tak z důvodů výhradně neurotických poslední léta nosím emulze do laboratoře, kde jsou vykřičovány vývojkou Kodak D76. Mám šlak ještě cca deset balení Orwo A03 (záporná vývojka v prášku) a tak se děsím, až budu vykřičovat emulze Orwo 22, které jsem dostal od Tomáše Szépeho (Tome, díky! ;o)

Při zvětšování se vždy smažím (kromě nezbytného nadržování ploch), aby nebyly slité stíny a vypálené bílé. Nic zvláštního s nimi nečuním. Veškeré fotečky pro skenování již od začátku vlčího strašení na internátu (fotografických serverech) čuním na měkčí gradaci, aby se po naskenování neslily černé a bílé. Přidat kontrast v počítadle není problém, ale u svých výcvaků nemám rád příliš kontrastování a tak raději volím škály šedi.

Monitor mám stále stejný: jede o 15 palcový LCD displej (15 palců úhlopříčka – snad to měřím správně), tvořící součást jedné takové stále stejné notovéknihy... ;o)

Veškeré číslicové úpravy mne naučil Tom B/W Barva... (Tome, Díky! ;o)

d: Ondřeji, Tebou odkazované porovnání:
Sluníčka:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/0/118/FFc.jpg
versus
letištní drakovka:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/0/118/8hSGkNTJ.jpg
považuji za svérázný humor...
Tento výcvak je mírně podexponován (navíc po zvětšení se zcela ztratila kresba vlasů dívenky a zůstal jen jeden černý flek apod.)
Ale jo, myslím, že snad částečně rozumím co máš na mysli... Ale to dělají ty mraky... Prostředí... Konkrétní světlo apod... Není v tom žádné kouzlo... Jen působení Náhody... Zkrátka konkrétní prostředí v konkrétním světle...

pes: a vy někdo v těch dvou odkazovaných vidíte nějaký zásadní rozdíl ve smyslu odstupňování šedi? Přiznám se, že mne to přijde tak nějak nastejno: z bláta do louže...
To jsem teda blázen.
;o))