Matúši, děkuji ti za obranu hodnot demokracie!

Pokud by režisér Juraj Herz měl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století k dispozici tuto fotografii, film Upír z Feratu by možná v některých detailech vypadal jinak...

pes: stále skvělý záběr!

Objevil jsem zde řadu hezkých - vtipných momentek. Čiší z nich radost z lovu. Převyvolání filmu je sice mrzuté, ale třeba z něj časem půjdou při zvětšování na papír vydolovat sytější polotóny... :)

Zajímá mne to, ašlak v takovýchto „náhledech“ to příliš nevynikne. Představuji si tyto záběry vyfocené ve velkém rozlišení – buď analogově na velký formát, nebo na nějaký pořádný digitální foťák, schopný zachytit závratné množství detailů. A kdyby se z toho nechaly nazvětšovat (nebo vytisknout) hodně velké zvětšeniny, potom by výstava z takových a podobných fotek mohla být velmi zajímavá.

jo, to jsou hezké, vtipné fotky, které vzájemně pěkně ladí podobným situačně-vizuálním humorem...

fajn

...takhle ostře nevidí ani rys ostrovid s implantovanýma očima mouchy obecné, poskládanýma z tisíců samostatných čoček. Ale jinak je to hezká momentka.

Pišto, řekl bych, že u takovýchto zátiší je základem kompozice. A Tomáš by takovouto kompozici ven nepustil.
http://www.fstop.cz/e/szepe/grit/

snad až příliš přepálená tonalita, ale skvělý záběr!

Valná hromada Trychtýřů. Cenný poklad.

Ašlak nutí mne to trochu pohnout s kompozicí - naklopit objektiv mírně dolů...

A také zde pokukuje otazník vyvážení šedých tónů. Asi tomu chybí středně hluboké basy...

V každém případě by měl Matúš obdržet speciální ocenění fstopu za to, že statečně vydržel všechny naše zdejší vstupy a výstupy a fotku nesmazal.

A bylo by škoda ji smazat, protože se zde téměř všichni shodujeme v názoru, že ta fotografie je výborná!

Nejde o běžný jev. Takováto shoda bývá u málokteré fotky.

Je sice pravda, že jsme se zde trochu pohádali na téma technologie výživy bezbranných savců, ale nakonec je to také dobře, protože fotografie, pod kterou se v komentářích něco děje (i kdyby ta debata měla být sebešílenější), je fotografií šťastnou.

Na světě již existují miliony či snad dokonce miliardy fotografií, ke kterým nikdy nikdo nic nenapíše. A to je přece smutné. Kolik procent fotografií se může pochlubit tím, že má pod sebou výhřad již 75 komentářů tak jako v tuto chvíli fotografie od Matúše?

V rámci bádání, pokusů a cvičení může být zajímavé také vyzkoušet, jak by to působilo, kdyby se ten Vojtěchův vstup pokusně obrátil:

Jsou to super slohy, dívat se na tu fotku nahoře radši nebudu.

Kdo je bez viny a ještě nikdy nic nezkonzumoval v mekáči, ať první hodí hamburgerem!

Kojení, i když se odehrává v soukromí, se často neobejde bez čumilů. Pohlédněte pozorně do okna v pravém horním rohu malby od mistra Petera Paula Rubense:
http://3.bp.blogspot.com/-3toLc6g3kv8/UCcL2mfF56I/AAAAAAAAKvk/-JyNUy2x-Fo/s1600/peter+paul+rubens+baroque++Flemish+painter+cimon-and-pero+5+stars+phistars.jpg

Stando, určitě máš pravdu, že by se o tomto nemělo mluvit příliš nahlas a jak se lidově říká „nedráždit hada bosou nohou“. Už vidím budoucí novinové titulky: „Ministr financí na včerejší tiskové konferenci prohlásil: pokud se nám v parlamentu nepodaří prosadit zdanění kojení, tak se potom nebavme o vyrovnaném státním rozpočtu!“

A potom je zde ještě nedořešená otázka daňových úniků. Proces kojení nemají na ministerstvu financí dosud podchycen, což je nepochopitelná nedbalost. Jak je možné, že výrobce (matka) ani spotřebitel (kojenec) při této transakci neplatí daň z přidané hodnoty? Jde o náhodné pochybení, anebo se za tím skrývá nátlak kojenecké lobby?

výborné!

Ano, to už je poměrně velký rozdíl. To se hodí asi spíše pro menší obrázky (např. malý grafický list se suchou jehlou anebo mokrým špendlíkem) ve velkoplošných paspartách.

pes: ještě přihodím zajímavost, že jednou z výhod té úplně prvně zmiňované pasparty, kde boční rozměr je průměrem mezi kratší horní a delší spodní částí, je to, že takto lze zapaspartovat na optický střed také přesně čtvercovou fotku do celkově přesně čtvercové pasparty.

Tomáši, možná lze konstatovat, že jsme si rozuměli na cca 50%. Ty jsi mne sice rozuměl na 100%, ale já jsem špatně pochopil tvůj vstup a domníval jsem se, že píšeš o trochu jiném jevu.

Protože jsem četl nepozorně a myslel na to, co kolem sebe vidím (a pasparty bez optického středu vidím v současnosti opravdu často). Avšak zdá se, že i přes drobné nedorozumění, které jsem způsobil, se v názoru asi hodně shodujeme.

A díky za definici „50/50/57“. Takto vyčíslenou jsem ještě neviděl (anebo možná kdysi viděl, ale již zapomněl). Neleskle, čili matně si také vzpomínám na dávnou poučku pro optický střed: čtyři devítiny shora, pět devítin odspoda. Nejsem si však jistý, zda si toto pamatuji správně.

To je pravda (jak zmiňuje Tomáš), že v současnosti se pro výstavní účely používají také zcela symetrické pasparty bez ladění umístění fotky/grafiky na „optický střed“. Není mi vůbec jasné, proč se takovýto způsob paspart v současnosti s oblibou používá. V takovýchto paspartách fotky a grafiky pocitově padají dolů. Přestože jsou geometricky (podle pravítka) přesně uprostřed, tak subjektivně se u nich zdá, že nahoře je více prostoru než dole, což je poněkud proti vlčí srsti. Není mi jasné, zda jde o neznalost věci, ignorantství anebo o záměrný protest proti konvencím. Je to pro mne opravdu záhada.

A také jsem chtěl dodat, že považuji za zásadní rozlišování mezi paspartou a rámem. Mne asi nejvíc vyhovuje takováto definice:

Pasparta = umístění fotografie/grafického listu do relativně velké okolní plochy, a to v ideálním případě tak, že dole vznikne trochu více prostoru než nahoře.

Rám = všechny čtyři strany rámu jsou většinou shodně silné. U nepravoúhlých rámů (například eliptických) je celý obvod rámu rovněž totožně silný.

Pro subjektivní vnímání je zřejmě důležité, zda vizitor vědomě anebo i podvědomě vnímá, zda fotografie je zarámována anebo zapaspartována.

Silnější bílé okraje při zobrazení fotky na webu mohou působit spíše jako pasparta, než jako rám, a tak je zřejmě přirozenější používat u takovýchto silnějších bílých okrajů na webu „klasické paspartování“ na optický střed.

U skutečných papírových zvětšenin a grafického listí je však běžné, že fotografie/grafika je umístěna na optický střed v asymetrické paspartě, ale to celé je již ohraničeno zcela symetrickým vnějším rámem.

Teda ono toto asi už dnes úplně neplatí. Ale proč toto na mnohých současných výstavách neplatí, je pro mne zatím mystériem. Protože (jak se každý může přesvědčit) je to potom proti srsti a všechno to padá. I když zároveň je také pravda, že v měsíci listopad může výstava s takto zapaspartovanými „padajícími“ pracemi působit stylově.