To je pravda (jak zmiňuje Tomáš), že v současnosti se pro výstavní účely používají také zcela symetrické pasparty bez ladění umístění fotky/grafiky na „optický střed“. Není mi vůbec jasné, proč se takovýto způsob paspart v současnosti s oblibou používá. V takovýchto paspartách fotky a grafiky pocitově padají dolů. Přestože jsou geometricky (podle pravítka) přesně uprostřed, tak subjektivně se u nich zdá, že nahoře je více prostoru než dole, což je poněkud proti vlčí srsti. Není mi jasné, zda jde o neznalost věci, ignorantství anebo o záměrný protest proti konvencím. Je to pro mne opravdu záhada.

A také jsem chtěl dodat, že považuji za zásadní rozlišování mezi paspartou a rámem. Mne asi nejvíc vyhovuje takováto definice:

Pasparta = umístění fotografie/grafického listu do relativně velké okolní plochy, a to v ideálním případě tak, že dole vznikne trochu více prostoru než nahoře.

Rám = všechny čtyři strany rámu jsou většinou shodně silné. U nepravoúhlých rámů (například eliptických) je celý obvod rámu rovněž totožně silný.

Pro subjektivní vnímání je zřejmě důležité, zda vizitor vědomě anebo i podvědomě vnímá, zda fotografie je zarámována anebo zapaspartována.

Silnější bílé okraje při zobrazení fotky na webu mohou působit spíše jako pasparta, než jako rám, a tak je zřejmě přirozenější používat u takovýchto silnějších bílých okrajů na webu „klasické paspartování“ na optický střed.

U skutečných papírových zvětšenin a grafického listí je však běžné, že fotografie/grafika je umístěna na optický střed v asymetrické paspartě, ale to celé je již ohraničeno zcela symetrickým vnějším rámem.

Teda ono toto asi už dnes úplně neplatí. Ale proč toto na mnohých současných výstavách neplatí, je pro mne zatím mystériem. Protože (jak se každý může přesvědčit) je to potom proti srsti a všechno to padá. I když zároveň je také pravda, že v měsíci listopad může výstava s takto zapaspartovanými „padajícími“ pracemi působit stylově.