Tak drsnou kompoziční brutalitu, jaká se zde zahryzla do některých obrázků, jsem už dlouho neviděl. A nejen některé kompozice jsou zde kruté. To snad fotil někdo, kdo po letech týrání v odborné škole začal nenávidět fotografii.

Pochopitelně v tom hledám autorský záměr a chápu, že dalo práci si s tím jakoby nedat práci (jako když se někdo dvě hodiny češe před zrcadlem tak, aby to vypadalo, že se vůbec nečesal).

Rozumím, že je třeba vyzkoušet všechno. Teda pokud všechno už nebylo dávno vyzkoušeno.

Starobní moudrost praví: skutečně nové je pouze to, na co se už zapomnělo.

Možná jsem dlužen zde dodat, že tato série se mi také docela líbí. Jednotlivé snímky jsou komponovány klidně, konzervativně, bez okázalostí. Jsou natolik klidné, že by mne samostatně možná ani příliš nezaujaly, ale takto v celku je jasně patrná zkušenost autora. Nejsou to fotky mobilového cvakala, ale rozvážného fotografa. Ty snímky možná působí snad až příliš usedle, ale to nevadí, protože osvěžení se dostaví při zobrazení celé série. V tom celku je ta série pro mne obsahově trochu strašidelná, protože si představuji, jak ten dříve zmiňovaný černokněžník tam vaří nějakého netopýra či hlavu vědou dosud neobjevené pravěké masožravé paryby, žijící v lesní bažině. A ta poslední fotka se „samorosty“ umocňuje pocit tajemného rituálu. Výběr fotografií a volba jejich posloupnosti jsou důkazem senzitivity autora.

My lidé (a zvířata) jsme v podstatě líní tvorové. Fotografii jsme vynalezli proto, abychom nemuseli malovat. Protože něco obstojně namalovat je o nervy. A není na to čas. Takže už samotný vznik fotografie lze vnímat jako jeden z projevů postupné degenerace lidstva a zvířectva. Dokonce už i opice v zoo jsou líné malovat své abstrakce a raději mačkají spouště levných digitálních foťáků.

Vypadá to jako dokument rituálu černokněžníka přestrojeného za bezdomovce (z důvodu utajení není přestrojený černokněžník v záběru).

pes: pane klubový Profesore Ianusi, děkuji za cenný nález.

Ondřeji, možná zde ještě něco objevím a třeba v dalších dnech zněním názor, ale zatím jsem v této sérii neobjevil jedinou fotku, která by mne zaujala jako fotka.

Ale možná to není až tak pravda. Přece jen mne pár kousků zaujalo už dnes. Například výletníci s medvědem:

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/1/240/gupi.jpg

(Sice obrazový guláš, ale hezký humor...)

Pěkný humor je také zde:

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/1/240/bugr.jpg

(Kompozici lze omluvit rychlostí střelby na objekt v pohybu...)

Líbí se mi také jemný humor na této fotografii:

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/1/240/srei.jpg

A potom z úplně jiného soudku, sudu, plechovky či barelu (v kategorii fotek bez humoru) mne oslovila tato fotografie:

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/1/240/ipac.jpg

No vida. Taková úroda. A to jsem zpočátku panikařil, že zde dnes nic neobjevím.

Také čumím na drát. Konkrétně na této fotografii:

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/1/240/odie.jpg

Horní trolejový drát je hezky napasovaný na hranu budovy. Takové „zlobivé“ detaily se mi líbí!

I přes prvotní kritické poznámky mne tato série docela hodně zaujala. Vracím se, civím a žasnu.

Díky za informace! V těch ulicích, které zmiňuješ, se také občas plížím. Jsem však nepozorný, zákryt jsem přehlédl.

Zajímavých staveb z padesátých let (i když ne už tak monumentálních) je v Praze určitě více. Například řada činžovních domů má fascinující figurální reliéfy s motivy typickými pro budovatelská léta. Pro hledače čeká v této metropoli mnoho pokladů.

Je docela bizarní představa, že ten hotel Internacionál má architektonické prarodiče v NY. Tento hotel se vydal na cestu na západě, avšak k nám doputoval velkou odbočkou z východu...

pes: spartakiádní stadion jako Koloseum je dobrý nápad!

Zvláštní magickou sílu té první fotografie umocňuje představa, že ta parabola je namířena na družici, která je vzdálená cca 36 000 km!

pes: ta lampa pouličního posvícení je dobře zapasovaná mezi domy.

To je také pravda, jak naznačuje Petr, že se ty fotografie k sobě příliš nehodí. Tak trochu na způsob „každej pes jiná ves“. Poněkud nesourodá směs, vybraná jakoby z několika stylově vzájemně odlišných sérií.

Ale i tak sem chodím relaxovat, když práce příliš nejde. Relaxovat? To asi není ten správný výraz. Zevluji zde po chvilkách a žasnu. Nechávám se fascinovat.

Třeba ta stříška na druhé fotografii v kombinaci se zdí s okny a tím (zřejmě dodatečně přidělávaným) kovovým zábradlím. Mimořádně fascinující záležitost! Civím zde opakovaně u tohoto zátiší reality téměř s tlamou dokořán.

A se zaujetím se vracím také k té první. Ta parabolická anténa, nasměrovaná ke geostacionární družici, je tam úplně dokonalá!

Nejen vizuálně. Ta parabola je také orientační pomůckou, podobnou jako mech na kmenech stromů. Díky té parabole víme přibližně, že zhruba kdesi napravo je jih, nalevo sever, za zády západ a za baráky výpad.

Jsou to fascinující objekty. Speciálně se mi líbí první fotografie, která byla pořízena jakoby „normálně“ bez rušivých „uměleckých“ ambicí fotografa. U převážné většiny dalších fotografií mne však ruší „přes koleno lámané“ a snad až příliš na sílu tlačené či poněkud krkolomné kompozice „natěsno“, u kterých je poznat, že nejsou důsledkem nedostatku prostoru anebo odstupu, ale spíše jsou výsledkem snahy fotografa o „uměleckou kompozici“. Možná je to ke škodě. Objekty jsou to opravdu zajímavé a pravděpodobně mnohý divák by je rád viděl tak trochu více v jejich kontextu. Nějaké celkové pohledy, střídané zajímavými detaily. Tak, jak to je nyní, to až na některé výjimky působí spíše dojmem, že fotograf se nesnažil vyfotit co nejlépe objekty, ale že jeho cílem bylo především zaujmout fotkami.

pes: oceňuji bonus „vánoční stromeček mrazivých padesátých let“:

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/1/240/duto.jpg

Kolem hotelu Internacionál (nyní Crowne Plaza Prague) se plížím relativně často, dokonce jsem měl možnost několikrát navštívit některé jeho útroby (do věže na vyhlídku, která mne láká nejvíce, jsem se však ještě nedostal), ale takovýto satirický zákryt jsem tam ještě neviděl.

Také mne vrtá v makovici, jakým ohniskem je konktrétně tento zákryt focený. Předpokládám, že měch foťáku (pokud je ten foťák měchový) byl vytažen docela do krajnosti. Anebo je to pomocí nějaké teletrubky?

Ondřeji, nehněvej se prosím na drzého vlka, ale i tato varianta na mne působí jako názorný příklad chybné kompozice z učebnice „Nebojte se komponovat“.

Omluva (pokud je myšlena upřímně) se přijímá. Následky pohoršení jsou minimalizovány.

Ondřeji, snad se neulomíš, neodštípneš anebo neurazíš, když zde napíšu, že se mi vůbec nelíbí kompozice. Řešení svislic je zde zcela podružnou záležitostí.

A kromě kompozice, která je proti vlčí srsti, mne také popotahují za kalný vlčí zrak vyblité polotóny (omlouvám se za ten výraz).

Fotografie svátečně naladěného davu mohou být možná i zajímavé (jak se zmiňuje Petr), avšak konkrétně u této fotky mne Ondřeji vrtá v makovici, jak si ji vůbec mohl pustit ven, a ještě k tomu na fstop?!

Ale naštěstí jsi pod tím podepsán ty, nikoliv kolektiv fstopu.

Uf, asi jsem se zde nekontrolovaně rozčílil. A to není dobré, protože rozčilování škodí zdraví.

Pokud existuje kategorie fototerorismus, tak tato série má k takové kategorii možná lehký náběh. Snad nejvíc svou stylovou nesourodostí. Nutí mne k napsání komentáře, ať už je ten komentář jakýkoliv. Vlastně vůbec nezáleží na tom, co konkrétně zde napíšu. Důležité je pouze to, že mne ta série vyprovokovala k sesmolení nějakých slov. To znamená, že úkol je splněn.

Nesouhlasím s Michalovým výběrem. Zde to vnímám možná podobně jako autor série: „smysl pro me ma asi jen ta predposledni, tam citim nejaky napeti“:

Takže teda tato:

http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/1/240/hife.jpg

Ano, ta je dobrá. :)

Je to takový hybrid na půli cesty. Vnímám zde směs tří prvků, které se mezi sebou možná trochu hádají. Působí to jako kombinace hry na nihilismus (kterou ti málokdo uvěří), demonstrované ležérnosti (kterou ti rovněž málokdo uvěří) a občasné snahy o expozici v pravý okamžik (která je evidentní). Namísto lehkosti a přirozenosti zde čenichám jakousi konstrukci. Možná si při focení těchto scén pociťoval i cosi jako radost fotografa, ale na mne z toho radost nedýchá. I přes vnější „formální ležérnost“ zde vnímám spíše pokus o „splnění povinnosti“. Autorské vyhoření. Vyhoření bez požáru.

Takže tentokrát obrázky z Kyjeva. Jsou také zajímavé. Nostalgie první fotky připomíná obrázky ze šedesátých let minulého století.

Ta druhá je magická. Ano, a určitě perfektně vynikne na obálce LP/CD.

Fascinující prostředí. A zajímavý je také bonus se záhadnou věštbou: hora Říp nad hlavou velikána.

Děkuji velmi pěkně za informaci, pane Ondřeji.