Je to takový hybrid na půli cesty. Vnímám zde směs tří prvků, které se mezi sebou možná trochu hádají. Působí to jako kombinace hry na nihilismus (kterou ti málokdo uvěří), demonstrované ležérnosti (kterou ti rovněž málokdo uvěří) a občasné snahy o expozici v pravý okamžik (která je evidentní). Namísto lehkosti a přirozenosti zde čenichám jakousi konstrukci. Možná si při focení těchto scén pociťoval i cosi jako radost fotografa, ale na mne z toho radost nedýchá. I přes vnější „formální ležérnost“ zde vnímám spíše pokus o „splnění povinnosti“. Autorské vyhoření. Vyhoření bez požáru.