Snad ne Kroky Františka Janečka!?

pes: fotografie je to možná hezká, ale nedokážu se na ni úplně soustředit. Jsem natolik vyděšen tím, že za zády té víly se možná blíží nějaké strašidelné kroky, že mne to nutí zvolat: „rychle utíkej, blíží se kroky!“

Milá Martino, „začátečnickým kontrastem“ mám na mysli takový kontrast, který je příliš tvrdý. Lidi to zpočátku nadchne, ale za nějakou dobu – alespoň někteří – se přílišného kontrastu nasytí a začnou si libovat v jemnějším odstupňování tónů. A skeny z negativů? Tak to je trochu problém. S tím asi nelze mnoho dělat.

A zmiňovaná „kýčovitost“? No prostě fotit takto lesní žínky u kmenu stromu je možná srovnatelné s vystavováním trpaslíků na zahrádkách. K tomu už nějak není co říci.

Před časem si vystavila fotky Silvie sice také u stromu, ale tem kmen tam nebyl tím úplně profláknutým způsobem, ale objevil se tam tak trochu v podobě nějakého velkého zvířete – praještěra, hrocha anebo něčeho takového. A tak to bylo tímto jevem ozvláštněno – bylo to trochu jinak, než jak to u kmenů stromů bývá:

http://www.fstop.cz/e/simkova/silvie/

:)

Hezká pohlednice z Versailleského párku.

(Zahradník soustružníkem; frézař zahradníkem.)

Vymýšlet zde vtipný komentář by bylo nošením samorostů do Boubína. Ta fotografie je vtipná sama o sobě, a tak ani já, místní žvanil, ji nebudu kazit blábolením!

Martino, to je velmi sympatická oduševnělá kamarádka, ale vyfotit ji takto začátečnicky až kýčovitě u kmenu stromu a navíc se začátečnickým kontrastem, tak to jsi teda poněkud přehnala! :)

Ondřeji, nehněvej se prosím na drzého vlka, ale i tato varianta na mne působí jako názorný příklad chybné kompozice z učebnice „Nebojte se komponovat“.

Jakub :))

Hezká fotografie půvabné občanky Slovenské republiky. Kompozičně snad až příliš natlačená, ale i tak je hezká. Trochu jako ze šedesátých let.

Senzační nález, úžasné světlo, skvěle namíchané z paprsků přímých a odražených, výborné barvy a vzorné technické provedení fotografie.

To, co mne už druhý den vrtá v kedlubně, je kompozice. Horní hrana kontejneru u horního okraje snímku je výzvou. Rozhodně netvrdím, že je to tak špatně. Je to taková lehká kompoziční násilnost, která mírně provokuje, ale v celku kupodivu sedí. Avšak sedí takovým trochu konstruktérským způsobem. Nevím, jak to mám napsat. Jako kdyby to kompoziční konstruktérství, vyměřené na milimetry, trochu užíralo z živosti fotografie. Jede sice o neživé zátiší reality bez náznaku pohybu (kromě tušeného pohybu slunečního kotouče a tím postupné proměny nasvětlení), ale i neživé zátiší může být svým způsobem živé. A zde právě marně dumám, jestli ta snad až příliš konstruovaná kompozice té živosti neubírá. Je to velmi hezká fotografie, ale cosi mne zde brzdí v hladké jízdě.

Omluva (pokud je myšlena upřímně) se přijímá. Následky pohoršení jsou minimalizovány.

Ondřeji, snad se neulomíš, neodštípneš anebo neurazíš, když zde napíšu, že se mi vůbec nelíbí kompozice. Řešení svislic je zde zcela podružnou záležitostí.

A kromě kompozice, která je proti vlčí srsti, mne také popotahují za kalný vlčí zrak vyblité polotóny (omlouvám se za ten výraz).

Fotografie svátečně naladěného davu mohou být možná i zajímavé (jak se zmiňuje Petr), avšak konkrétně u této fotky mne Ondřeji vrtá v makovici, jak si ji vůbec mohl pustit ven, a ještě k tomu na fstop?!

Ale naštěstí jsi pod tím podepsán ty, nikoliv kolektiv fstopu.

Uf, asi jsem se zde nekontrolovaně rozčílil. A to není dobré, protože rozčilování škodí zdraví.

Mně se ta fotografie velice líbí. Trocha romantiky té stále stresované Praze rozhodně neuškodí.

Adriano, máš talent na shánění oduševnělých bytostí. Teda ne ze všech dam, které jsem na tvých aktuálních fotografiích viděl, vyzařuje oduševnělost. Spíše vzpomínám na tvé starší fotografie s plejádou zářících bytostí. V tomto smyslu je tato fotografie návratem. Z této dámy také vyzařuje cosi jako „světelná duše“.

Expozice v pravý okamžik. Mám rád takovéto neopakovatelné portrétní „momentky“.

„Potrubí“ u levého okraje (trubkový stojan lampy?) na mne zpočátku působilo rušivě. Během opakovaného návratu jsem si na potrubí dočasně zvykl, avšak při další vizitě mne už opět ruší. Nyní se přikláním ke konstatování, že tam není dobře. Že jde o balast. Možná, že by to byl výborný portrét ve čtvercovém formátu.

Je možné, že Praha je jako Amerika. Cokoliv se o ní řekne, je pravda.

Jevgenij Ivanovič Zamjatin – My

První fotografie je neuvěřitelná. Velmi zdařilá denní můra.

A ta druhá je vlastně také docela depresivní.

Tak to já se rád vracím pokochat. Světlo sice příliš nepřálo, ale z té fotografie dýchá člověčina. Jak jsem již psal – taková „tichá chvilka soustředění“. A to i přes skutečnost (jak jsem se také již zmiňoval), že vzadu právě přistává motorové létadlo. Když se ta fotografie vytiskne ve větším formátu na papír, a přistávající létadlo se stane zřetelnějším, tak to bude výborné. A to světlo se mi vlastně také líbí. Přispívá k atmosféře „ztišení uprostřed hluku“. Ve vztahu k přistávajícímu létadlu (to je tam zásadní) se mi také líbí kompozice. Má logiku. Pro vlčí vnímání je to výborně vyladěná člověčí fotografie.

Ale dost již plechů. Zpět k fotografii. Petr to napsal opravdu hezky:

http://www.fstop.cz/e/horky/comments/to-dankovsky/111104-1458/

Martine, ten odkazový Saab je úchvatný!

Vkládám ještě ochutnávku - několik plechů Tatra:

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/50/Tatra_87-old.jpg

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c3/Tatra_T87_car.jpg

http://www.tatraportal.com/clanky/v570/a1979_03-3.jpg

http://1.bp.blogspot.com/-R-vsecUoiLs/TgcNHPX_phI/AAAAAAAAHU8/e_knvQyj8KA/s1600/Tatra603.jpg


Jako bonus přikládám od-kaz na slunečný Trabant P 500:

http://www.rai.it/dl/images/1315066732263Auto-TrabantP500.jpg

:)

Takhle smutně skončila Sněhová bouře (Buran – Буран).

Vymóděná děvčata, řady praporků (anebo cirkusových žárovek?) na drátech, obloha bez slunce a provedení černobílé fotky s absencí jemnějších valérů umocňují pochmurnost situace. Působivá fotografie.

pes: americký raketovýplán také skončil smutně.