Tak to já se rád vracím pokochat. Světlo sice příliš nepřálo, ale z té fotografie dýchá člověčina. Jak jsem již psal – taková „tichá chvilka soustředění“. A to i přes skutečnost (jak jsem se také již zmiňoval), že vzadu právě přistává motorové létadlo. Když se ta fotografie vytiskne ve větším formátu na papír, a přistávající létadlo se stane zřetelnějším, tak to bude výborné. A to světlo se mi vlastně také líbí. Přispívá k atmosféře „ztišení uprostřed hluku“. Ve vztahu k přistávajícímu létadlu (to je tam zásadní) se mi také líbí kompozice. Má logiku. Pro vlčí vnímání je to výborně vyladěná člověčí fotografie.