"... a lítat můžu!"
Paráda! :)

Jonathane Livingstone Racku Tome, buď zdráv!

pes: ta fotka je dobrá, protože má příběh. Silný příběh...

pes2: ano, je třeba již nezanedbávat životosprávu - vínko se má konzumovat svědomitě, pečlivě, řádně a pravidelně... :)

To letadlo je asi divoké a nebezpečné, a tak ho pro jistotu zavřeli do klece!

Fotografie se mi velmi líbí. Letištní romantika s hlavolamem.

Z hlediska kompozice považuji za veledůležitý jeden nenápadný detail. Ten tenký „drát“ zcela nahoře (bleskosvod?), směřující nahoru ze žlutého sloupku, vytváří decentní protipól té „branky“ dole.

A diagonálně: bílý mrak vlevo nahoře vyvažuje tmavý stín vpravo dole.

Světle šedý válcový sloupek vlevo dole je vyvážen jakoby delším bleskosvodem v pravé horní části.

Ta plocha je rozehraná a vybalancovaná rafinovaněji, než jak se to může jevit na první pohled.

Zcela uprostřed je kokpit letadla. Teď už jen nasednout a pokusit se zkrotit toho dravce v kleci.

To je výborné! Skvělá fotka!

Jak je možné, že jsem zde dosud nezanechal žádný „komentář“?

Přišel jsem se po delší přestávce pokochat elegancí...

Tak to já se rád vracím pokochat. Světlo sice příliš nepřálo, ale z té fotografie dýchá člověčina. Jak jsem již psal – taková „tichá chvilka soustředění“. A to i přes skutečnost (jak jsem se také již zmiňoval), že vzadu právě přistává motorové létadlo. Když se ta fotografie vytiskne ve větším formátu na papír, a přistávající létadlo se stane zřetelnějším, tak to bude výborné. A to světlo se mi vlastně také líbí. Přispívá k atmosféře „ztišení uprostřed hluku“. Ve vztahu k přistávajícímu létadlu (to je tam zásadní) se mi také líbí kompozice. Má logiku. Pro vlčí vnímání je to výborně vyladěná člověčí fotografie.

Vpravo vzadu nad cestou možná právě přistává vlečný letoun, který za chvíli vezme větroně vzhůru do oblak.

I přes tušený mírný hluk právě přistávajícího motorového létadla je na fotografii zachyceno jakési zvláštní ticho. Okamžik koncentrace. Chvíle soustředěného očekávání.

Pane pilote Tome, to je hezká fotografie.

Vynikající fotka! Jako z nějakého výročního vydání exkluzivního amerického magazínu ze sedmdesátých let dvacátého století, zaměřeného na kulturu fotografie (zmínka o sedmdesátých letech, kdy se na letištích už objevoval úchvatný Boeing 747, je myšlena výhradně v kladném smyslu.)

Mobilní telefon zde působí spíše jako přenosný scifi přístroj z tehdy ještě daleké budoucnosti „Vesmírná odysea 2001“. Oblouk pod rukou, tvořený zaoblenými opěradly lavic, je až surrealisticky působivý. A kompozice je parádní. Skvělá věc.

Tuto fotografii mám rád. Je to elegance. Velká elegance. A nejen elegance. Zkrátka: Richard David Bach - Jonathan Livingston Racek :)