Působivá fotografie, vyvolávající asociace doby temna dvacátého století.

Sice trochu chaos, ale v rozhodujícím okamžiku. A rozhodující okamžik může být důležitější než kompozice anebo čistota obrazu.

Zde se to sešlo tak, že civím v úžasu. Expozice ve fotogenickém zlomku času. S obdivem smekám rádiovku!

Nikdo neodpovídá. Možná je to tím, že výraz „trendy“ už není trendy.

7milá klubová Básnířko, dědkuji ti a vinšuji příjemnou vycházku! =:o)

ta pruhovaná:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/2/334/bupo.jpg

je hezky pruhovaná.

pruhy na listech, pruhy na botách, pruhy na silnici.

a barevně je také hezká.

pleťová ladí ke kůře dřevin, zelené šatečky k zelenému listí, bílé botky k bílé zebře, černé šatečky k černým vlasům, světlo ke světlu, stín ke stínu.

Je zde několik vtipných scén, ale jako naschvál všechny ty fotogenické scény mají natolik nešťastnou kompozici, že si nakonec žádnou fotografii nevyberu. Oceňuji však odvahu při focení lidí. To ocením vždycky.

Zajímavější než fotky může být ten zmiňovaný pasný cestopis. Tam může být zaznamenáno to, co na fotkách zřejmě zachytit nelze.

Je to sice celé takové trochu řízeně kostrbaté či úmyslně toporné, jak se jinými slovy možná zmiňuje pan klubový Profesor Ianus, ale to je na tom právě také hezké. Je to celé tak trochu vzpříčené jako zaseklý ježek v kleci. A ta neidentifikovatelná paní se tam tak divně toporně vznáší jako ufon, který se pohybuje těsně nad zemí, aniž by pohyboval dolními končetinami. Anebo jako vpřed posunovaná figurka hry Člověče, nezlob se. Avšak právě i díky tomu to má cosi jako příchuť určité neokázalé odnože „postmoderní nové vlny“ s prvkem velmi jemného vizuálního humoru. A tak nakonec dojíždím k opětovnému konstatování, že zde souhlasím předeblechám s komentáři od Lukáše a Velemága TeePee.

Ta odkazovaná originální varianta, působící jako hyperrealistická malba, je také hezká.

Možná jsem dlužen zde dodat, že tato série se mi také docela líbí. Jednotlivé snímky jsou komponovány klidně, konzervativně, bez okázalostí. Jsou natolik klidné, že by mne samostatně možná ani příliš nezaujaly, ale takto v celku je jasně patrná zkušenost autora. Nejsou to fotky mobilového cvakala, ale rozvážného fotografa. Ty snímky možná působí snad až příliš usedle, ale to nevadí, protože osvěžení se dostaví při zobrazení celé série. V tom celku je ta série pro mne obsahově trochu strašidelná, protože si představuji, jak ten dříve zmiňovaný černokněžník tam vaří nějakého netopýra či hlavu vědou dosud neobjevené pravěké masožravé paryby, žijící v lesní bažině. A ta poslední fotka se „samorosty“ umocňuje pocit tajemného rituálu. Výběr fotografií a volba jejich posloupnosti jsou důkazem senzitivity autora.

My lidé (a zvířata) jsme v podstatě líní tvorové. Fotografii jsme vynalezli proto, abychom nemuseli malovat. Protože něco obstojně namalovat je o nervy. A není na to čas. Takže už samotný vznik fotografie lze vnímat jako jeden z projevů postupné degenerace lidstva a zvířectva. Dokonce už i opice v zoo jsou líné malovat své abstrakce a raději mačkají spouště levných digitálních foťáků.

Vypadá to jako dokument rituálu černokněžníka přestrojeného za bezdomovce (z důvodu utajení není přestrojený černokněžník v záběru).

pes: pane klubový Profesore Ianusi, děkuji za cenný nález.

ano

Barcelonské „magické kulisy“ mne fascinují. Kompozice této fotografie se mi však jeví jako poněkud chaotická. Jakoby začátečnická.

Ale i tak je to hezká fotka. A odkazovaný bonus (zešílivší program pro úpravy fotografií) je výborný! Doufám, že porucha nějakou dobu vydrží. Těším se na další!

Jímá mne závrať z představy, že pradávní prapředci těchto podivných tvorů jsou prý vlci.

Dříve jsem byl přesvědčen, že se psi jednou vzbouří a pomstí se lidem za to, co jim lidi provedli, jaké kreatury z nich udělali.

Ale potom jsem pochopil, že si kdysi dávno vlci naběhli sami, dobrovolně. Že vlci prostě vyměnili svobodu za kus žvance.

A takhle dopadli.

Teď musí chodit ke kadeřníkovi.

Připadá mi zajímavé, že mi tato série připadá zajímavá.

Milá Martino, možná tě to překvapí, ale krajinky jsou spíše chlapskou zábavou. Krajinka je cosi jako rozehraná partie chladnokrevného šachisty. A proto ti doporučuji krajinky přenechat šachistům.

Ty máš však něco, co chlapi nemají. Máš dar empatie. Takže v oboru fotografie, pokud to mohu napsat vznešeně, je empatie tvým posláním.

Proto mne mrzí, že nepokračuješ v roli dokumentaristky těch různých člověčích akcí.

Myslím, že tobě je blízký směr typu „Dagmar Hochová“ a tak nějak podobně. Přibližně...

Ještě jednou zopakuji, že máš dar empatie, který by bylo škoda zahodit. Prostě stačí jen nerozptylovat se kdečím, a vytrvale pokračovat v tom kdysi hezky odstartovaném.

Mám na mysli třeba takovéto série, ve kterých by bylo škoda nepokračovat:

http://www.fstop.cz/e/simkova/patlama/

Takže: těším se na další!

To letadlo je asi divoké a nebezpečné, a tak ho pro jistotu zavřeli do klece!

Fotografie se mi velmi líbí. Letištní romantika s hlavolamem.

Z hlediska kompozice považuji za veledůležitý jeden nenápadný detail. Ten tenký „drát“ zcela nahoře (bleskosvod?), směřující nahoru ze žlutého sloupku, vytváří decentní protipól té „branky“ dole.

A diagonálně: bílý mrak vlevo nahoře vyvažuje tmavý stín vpravo dole.

Světle šedý válcový sloupek vlevo dole je vyvážen jakoby delším bleskosvodem v pravé horní části.

Ta plocha je rozehraná a vybalancovaná rafinovaněji, než jak se to může jevit na první pohled.

Zcela uprostřed je kokpit letadla. Teď už jen nasednout a pokusit se zkrotit toho dravce v kleci.

...ale u nohou jim chybí jejich věrná fenka, slyšící na jméno Bublinová, případně následná fenka, která se zove Kuliferdová.

Rychlé šipky