pes: houkám, že s tou Americkou krásou nejsem první – teď jsem si přečetl komet T.Sz... ;o)

...díky té spodní části jsem si vzpomněl na tu úžasnou scénu z filmu Americká krása...
...na tu scénu natočenou jakoby amatérskou videokamerou, ve které se neskutečně dlouhou dobu ve vzdušném víru před jakousi zdí ve vzduchu vznáší jakýsi větrem přivátý prázdný mikrotenový sáček...

Ahoj, vítej! =:o)

Ondřeji, ale jakýpak dlouhý text? Naškrábl jsem několik stručných poznámek.
Snad se s jejich pomocí něco rozmotalo (pokud se to ještě více nezamotalo... ;o))
pes: ale jakápak starší tvorba? ...vždy jen náhodné výcvaky...

ošest zběsile Dědkuji za veškeré komentáře (cením si všech komentářů – nejen kladných, ale i kritických)

a jedním zavytím připojuji omluvu za to, že asi ošest nedokážu teď hned odpovědět na všechny dotazníky...

nyní se pokusím něco jen velmi stručně kváknout k názorům, které zřejmě nejviditelněji prezentuje Ondřej Kratochvíl:

a: již delší dobu opakovaně vykvakávám, že letišťofky (a také oceánofky apod.) jsou v určitém smyslu podvod. Totiž pokud jsou k dispozici kulisy s čistým horizontem (širé moře/čisté letištní plochy) tak výcvak většinou působí tak nějak efektně. V popředí se může dít celkem cokoliv (například pilot běží s kusem letadla a za ním je ten hezky rovný horizont s dramatickou oblohou, dítě pouští draka proti obloze, potápěčka postává u vizuálně vymeteného pobřeží apod.) a snad vždycky to působí více méně graficky elegantně. Zkrátka žádný svinčík ve smyslu kulisovém. A často mne přepadá pocit, že kulisy jsou pro grafické vyznění fotky důležitější, než samotný „hlavní“ objekt.

Zkuste si představit ty všechny letištní osoby a jejich letištní rekvizity v neletištních kulisách – například v obrazově složité městské zástavbě. No, asi by to byl většinou nepřehledný humus, že? Takže z této představy vyplynuje, že vycvakávání na letišti je zákeřnou výhodou a téměř podvodem, zatímco vycvakávání ve městě je velikánským grafickým handicapem (myšleno obecně; výjimek je samozřejmě mnoho)

b: život je plný paradoxů: o tom Ondřejem odkazovaném letištním výcvaku (dívenka s drakem proti tmavé obloze) jsem cca rok pochyboval, zda jej vůbec odeslat. Říkal jsem si v uchu cosi jako: „...nojo, co s tím...? ...taková normální letištní efektofka... ...sice pěkná obloha a snad i nějaká dynamika, ale jinak prázdné, žádný fórek...“ A asi po tom roce (či půlroce – teď nevím přesně) jsem si v uchu kvákl cosi jako: „...hm, tak když teda teďka nic jinýho nemám, tak já ji teda odešlu...“
Ale že bych si tohoto letištně-dračího výcvaku nějak zvlášť cenil, tak to asi ne... Ani jsem neměl chuť jej zvětšovat na baryt...

A nyní ten slíbený paradox: když jsem odesílal Horečku sobotní noci I, II + II b, tak jsem si v uchu kvákal cosi jako: „...nojo, pěknej svinčík, ale to nevadí, o ty momenty se musím podělit...“
A předpokládal jsem, že tato volná série způsobí všeobecný chichot... ;o))
Zkrátka k těm městským (i když kulisově zasvinčíkovaným) výcvakům se asi hlásím tak nějak více. Možná i pro to, že jsou neopakovatelné. Pohledy Sluníček do zpětného zrcátka CV2 se už zřejmě opakovat nebudou, a pokud budou, tak tam pravděpodobně nebudu s foťákem...

Kdežto ty drakovky/letišťovky se lze pokoušet tak nějak vycvakávat znova, znova a znova, a doufat, že dojde k nějaké konstelaci na kinoemluzním políčku. Ji sice možné, že se mi nikdy žádná koukatelná letišťovka nepodaří vycvaknout, ale je zde ten pocit, že to lze zkoušet (pravděpodobně i příští rok bude někdo na podobném místě pouštět draky atd.). Avšak na Sluníčka u zrcátek apod. už mohu jen vzpomínat. Takže i když je na nich svinčík, tak si vážím toho, že mne tenkrát bylo umožněno být u toho a děkuji za to.

c: no, a ještě k té tonalitě anebojaksetonazývá: jsem barbar křížený s polotónovým maniakem. Většina z vás toho ví o fotografii mnohem více než já, a to jak ve smyslu technickém, tak i kulturním.

Neexperimentuji. Mám několik starých foťáků které mám rád, nějaké ty čočky (nejraději 35 mm) a používám jen tři druhy filtrů před čočkou: pomerančový, citrónový a nadfialový (nadfialový jen jako mechanickou ochranu čočky)
I když před lety jsem si emulze vykřičoval zásadně sám (např. ty starší z Paříže), tak z důvodů výhradně neurotických poslední léta nosím emulze do laboratoře, kde jsou vykřičovány vývojkou Kodak D76. Mám šlak ještě cca deset balení Orwo A03 (záporná vývojka v prášku) a tak se děsím, až budu vykřičovat emulze Orwo 22, které jsem dostal od Tomáše Szépeho (Tome, díky! ;o)

Při zvětšování se vždy smažím (kromě nezbytného nadržování ploch), aby nebyly slité stíny a vypálené bílé. Nic zvláštního s nimi nečuním. Veškeré fotečky pro skenování již od začátku vlčího strašení na internátu (fotografických serverech) čuním na měkčí gradaci, aby se po naskenování neslily černé a bílé. Přidat kontrast v počítadle není problém, ale u svých výcvaků nemám rád příliš kontrastování a tak raději volím škály šedi.

Monitor mám stále stejný: jede o 15 palcový LCD displej (15 palců úhlopříčka – snad to měřím správně), tvořící součást jedné takové stále stejné notovéknihy... ;o)

Veškeré číslicové úpravy mne naučil Tom B/W Barva... (Tome, Díky! ;o)

d: Ondřeji, Tebou odkazované porovnání:
Sluníčka:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/0/118/FFc.jpg
versus
letištní drakovka:
http://www.fstop.cz/fstop/imgrepo/0/118/8hSGkNTJ.jpg
považuji za svérázný humor...
Tento výcvak je mírně podexponován (navíc po zvětšení se zcela ztratila kresba vlasů dívenky a zůstal jen jeden černý flek apod.)
Ale jo, myslím, že snad částečně rozumím co máš na mysli... Ale to dělají ty mraky... Prostředí... Konkrétní světlo apod... Není v tom žádné kouzlo... Jen působení Náhody... Zkrátka konkrétní prostředí v konkrétním světle...

pes: a vy někdo v těch dvou odkazovaných vidíte nějaký zásadní rozdíl ve smyslu odstupňování šedi? Přiznám se, že mne to přijde tak nějak nastejno: z bláta do louže...
To jsem teda blázen.
;o))

...čenichám zde jakési tvůrčí napětí... ...jak ruce sochaře... ...pocit dobře vykonané práce a přitom tušení rozporu... ...zemitá a zároveň přirozená fotografie – sympaticky „všední“ a zároveň obsahující pohled do dáli – směřování vpřed – inklinaci ke světlu a současně ten zmiňovaný tvůrčí neklid uzemněný tíhou života... ...a především obsahující naději... ...a touhu...

...velice příjemné barvy... ...trochu mi to připomíná odpočívající sametovou krásku – můru tanečnici...

velevážené fotokolegyně a velevážení fotokolegové, převelice Děkuji za veškeré komentáře!
(bude mne trvat asi hodně dlouho, než alespoň částečně pochopím, co vše v nich píšete a na co všechno se někteří z vás ptají)

a speciálně děkuji velemilé Martince za odkaz, ve kterém mne velice nadchla tato:
http://photos.kyndrova.cz/gallery/cz/72v.htm
...pokud se nepletu, tak tuto jsem nezřízeně obdivoval na nedávné megavýstavě v pražské městské knihovně...

velké Díky za všechny komentáře!
Jane a Vítězslave, jmény tento hodný pár neznám a posuzování hudební kvality mne nepřísluší, avšak jak je na tomto výcvaku patrné, pán hrál vestoje, čili též řečeno vaším slovníkem...

...ovečky pjekné, Sněhurky pjekné, ale kampak se zabjehly Karkulky...?

...krásná stereografie...! ...moc líbí...!

Jáne & Tomáši: Díky! =:o)
----------------------------------------------------
Filipe: wauuuu, baf baf...wauu....! =:o))
----------------------------------------------------
Ondřeji: způsob cvakání je asi stejný jako dřív, ale máš pravdu, že se trochu změnil vzhled zvětšenin:

á: dříve se na nich častěji objevovala vypálená bílá, ašlak nyní už jen vzácně...

béé: přibyl černý rámeček (propilovaná plechová vložka do zvětšováku – spodní část na cca 26x38 mm)
(některým výcavkům to pomůže, jiným to může uškodit... ...letišťofky mám úmyslu pravděpodobně i nadále zvětšovat s původní nepropilovanou vložkou, ašlak většinu ostatních s tímto orámováním, které možná vypadá blbě na monitoru, ale o fous lépe (zejména přirozeněji) na reálných tapírech... ;o)

canis filupus =:o)))
Petře, speciální Díky! ...mj. Tvůj brilantní nález thing a wednesday způsobil radostné vlčí vytí...!!

Ondřeji, určitě duševní (s nářadím jsem spokojen... ;o)

...no, je fakt, že leží teprve něco málo přes sedm měsíců, a to je například v porovnání z geologickým vývojem této planety velice krátký čas...
...inu: práce kvapná, málo platná... :o/

Děkuji velice za nádherné kometáře...! =:o)
--------------------------------------------------
velemilá Martinko, pokusím se odpověděti na Tvůj dotazník: on ten plechový rámeček je pilníkem zvětšen – okénko spodního rámečku na cca 26x38 mm a ten horní je ještě trochu větší, aby nestínil tomu spodnímu na okrajích, protože světlo z kondenzoru přichází z dost velkého úhlu, a navíc i objektiv ty okraje obou rámečků „vidí“ z úhlu...

Tím propilováním na větší obdélník, než je naexponované políčko emulze, se v tom zvětšeném obdélníku plechového rámečku objeví i okolní průhledná nenaexponovaná emulzní podložka... ...tato část je zcela průhledná, a proto na papíře zčerná...

(...některé ty vnější postranní klikaté čáry kolem vznikají odrazy od horního dílu rámečku...)

pes: doporučuji po vypilování důkladně zahladit všechny hrany (nakonec třeba jemným smirkem, anebo i dřívkem, aby se nepoškrábala emulzní podložka či přímo emulze...
;o)

pes: abych předjel nedorozumění, tak ještě pro nepořádek přivedu, že tou případnou verzí bez svinčíku jsem neměl na müsli ořez...

...tato kompozice s touto celou velkou plochou je vzdušná, hezká a působivá...

pes2: ten svinčík dole možná být nemusí, ašlak zároveň nevadí: je předjímavý – jakési eemoce umocňující – cosi nalaďující – jako sputnik z vesmíru vysílající – mimozemsky šeptající...
=:o)

...krásně zvláštní atmosféra...
...jakýsi tvor v dálce...
...strom...
...stromy...
...světla vzdálených a ve sněhu tichých aut...
...řada pohádkových aut z dětské knížky...
...možná jsou na klíček...
...anebo úplně jinak...
...a také tak...
...líbí...
...dokonce zavyji, že poesie...
...a to jak se svinčíkem dole, tak zřejmě i ve verzi bez svinčíku...
=:o)

...jak píše klubový Profesor Tr. Ianus: Golem!
...a jak navrhuje knihovnický Mág Tomáš Pavlík: skvělá ilustrace...!

Vítězslave, už několikrát jsem si zkoušel zakrýt postavu vpravo a představit si, že postava se šla na chviličku projít po té romantické krajině - pokochat se krásou, a že v okamžiku expozice byla mimo záběr...
V takovém případě bych se do této fotografie úplně zbláznil...
Ale i tak jak je – v této vizuálně mírně složitější verzi - je velmi hezká a dobrou náladu přinášející... Děkuji...! =:o)